Ozzy Osbourne – Ordinary Man, 2020

Poslední album pěvce s nezaměnitelným hlasem jsem slyšel teprv třikrát, ale už se znám, těžko čekat významný názorový posun.
Tož předně, že Ozzy vydá ještě v roce 2020 novou desku a snad vyrazí i na turné, je zázrak. Klobouk dolů, muselo to stát spoustu sil. Hlavním mobilizátorem byl údajně americký kytarista a producent Andrew Watt, právě v něm ale spatřuju hlavní problém. Jeho “moderní” rukopis možno vyčíst z každého řádku, zjevně do studia přitáhnul i svou minulost spojenou s kreaturami jako Justin Bieber nebo DJ Snake (nic proti našemu kolegovi). Škoda.

6 názorov na “Ozzy Osbourne – Ordinary Man, 2020”

  1. Deska má oficiálně vyjít 20.02.2020. Můj nějaký bližší osobní zájem o tvorbu Ozzyho zkončil někdy po vydání živáku s Randy Rhoadsem v roce 1987. Dále sice tvorbu Madmana sleduju pečlivě, leč desky už nekupuju.

    Co se týče alba OrdinaryMan, je to producentsky naleštěný výrobek pro mainstreamového fandu. Opět byli najatí skvělí muzikanti, překvapením je pro mě kytarista Andrew Watt, kterej hrál s Bonhamem a Hughesem v hard rockových California Breed. Svým projevem je mi bližší než Zakk. V posledních letech je však více známý jako producent popu a rapu. Skladatelsky se blýskli Chad Smith a Duff McKagan, jakej podíl při vzniku měl Ozzy, kterej je u všech skladeb uvedenej jako spoluautor se můžeme jen dohadovat .
    Rychlejší skladby střídají ploužáky, do hitpárády určitě půjde duet s Eltonem Johnem i raperem Post Malonem.

    Pro mě moc sterilní, ta usilovná práce obrovského týmu lidí mi připomíná AI googlu, která koncovému uživateli předloží přesně to, o co má zájem. Tato deska je předurčena k milionovým prodejům, to je jasné.

    Jen ten zvuk CD s komprimovanou dynamikou s hodnotami DR3 a DR 4 je naprosto katastrofální . Že je poničenej zvuk není poznat jen při přehrávání na mobilu – ale tam se asi bude přehrávat nejvíce.

    1. V posledních dnech jsem na Ozzyho novinku zaznamenal řadu příznivých ohlasů, tož jsem se k ní ještě párkrát vrátil, ale neměl jsem to dělat. Pasáže, které musím vyloženě přetrpět, se s opakovaným poslechem množí jak obyvatelstvo v subsaharský Africe. Že i ty dobrý nápady svým přístupem dokonale pohřbil producent Andrew Watt, bylo zřejmý hned, jemu to ale zjevně nestačilo, tak desku zabíjí i jako jalovej kytarista. Tenhle výběr se Sharon vážně nepoved. Hodně bolí i místa s Ozzyho nepřirozeně zdeformovaným hlasem, to už beru vyloženě jako Wattovu zlomyslnost, jejímž vrcholem budiž dva závěrečný úlety, který těžko vnímat jinak než jako okázalý výsměch celoživotním fanouškům.
      Ozzy by si bezpochyby zasloužil jinej epitaf než tohle křečovitě “moderní” album…

      1. O novém Ozzym se diskutuje velice čile, sám jsem narazil (aniž bych chtěl, google mi je prostě vnutil) i na pár pochvalných recenzí. Stihnul jsem zatím jen první čtyři skladby, které mě nijak nezaujaly, ale ke zbytku se ještě vrátím. Jenomže už dopředu počítám s tím, že to nebude nic pro mě. Navíc to divně hraje. Já už novou muziku takřka neposlouchám, všechno mi to přijde děsně syntetické. Čest výjimkám.

        Jenom si říkám, pro koho je to album vlastně určené. Rockeři od padesáti vejš budou – asi – zklamaní a mlaďoši Ozzyho snad neposlouchaj. Nebo ?

          1. Nějak tak to asi bude, z chudáka Ozzyho si udělali oslíka “Otřes se”.

            Album jsem si poslechl dvakrát a můj názor je takovej : ze skladby Ordinary Man, uštrikované podle stejného mustru jako Mama, I’m Coming Home se stane rádiovej hit. Tím chci říct, že je sice docela dobrá, ale má předpoklady k tomu rychle se ohrát a oposlouchat. Jakžtakž mě zaujala ještě (další) pomalá Holy For Tonight, ale zbytek už tak nějak prosvištěl kolem mě. Naopak, z písniček All My Life, nebo It´s A Raid jsem se málem osypal. Závěrečnou Take What You Want považuju za (nepovedenej) žert a úlitbu hip hopové generaci.

            Když k tomu připočítám nepříjemně natlakovanej a zdeformovanej zvuk, říkám děkuju, ale nechci.

Pridaj komentár