Rok narození 76, poslechu hudby (jež je pro mne nedílnou součástí života) se věnuji od svých cca-14 let a postupně jsem prošel mnoha různými žánry, až jsem nakonec zakotvil ve vodách mě nejpřitažlivějších- art rocku, hard rocku a především progresivní muzice celkově, s občasnými výlety do klasického spektra.
Oblíbené skupiny:
Beatles,Marillion,Rush,Yes,Pink Floyd,
Genesis,Saga,Deep Purple,Uriah Heep,Gentle Giant
Ufo,Kansas,Led Zeppelin,Hacket S.,Queen,
Toto,Blue O.C.,Jethro Tull,Thin Lizzy,Aerosmith
King Crimson,Van Der G.G.
Camel, Caravan, Moody Blues, Barclaj J. H., Strawbs, Alan P. P.
Spooky Toth, Procol Harum, Ten Y. A. Wishbone Ash, Bad Company
Santana, Di Meloa, Weather Report, Return to F. Gong
Flower Kings,Spocks Beard,Proto Kaw,Tiles,Tangent,Karmakanic,Enchant,Mystery
Arena,Iq,Pendragon,Pallas,Threshold
Dream T.,Queensryche,Fates Warning,Savatage
Porcupine Tree,Pain of Slvation,Riverside
Satriani,Bonamassa,Gilmour,Hughes
Mahler,Čajkovski,Debussy,Prokofiev,Brahms
Jak, nebo lépe řečeno proč jsem kdysi objevil tuto zvláštní francouzskou jednotku sedmdesátých let si už dnes nevzpomenu. Předpokládám, že to bylo na popud nějaké recenze, nebo dialogu připojeného ke kapelám z podobného regionu. Že se i v tak pro rockovou a prog hudbu netypické zemi jakou Francie bezesporu je, zrodilo několik pozoruhodných uskupení v silné desetiletce hudební obrody před padesáti lety, je celkem logické. Netuším, jestli byl právě soubor Mona Lisa jedním z vůdců tamnější scény, ale odkaz jaký nám svými nahrávkami zanechal, k podobné myšlence lehce svádí. VIAC Prog made in France→
Avant Qu'il Ne Soit Trop Tard
Mona Lisa
Prog Rock, Symphonic Rock
Crypto
1977
LP
6
Michael Schenker je pro mě jeden z nejlepších kytaristů epochy sedmdesátých let. Když hrál a skládal v UFO, děly se velké věci. Každá deska s ním u kormidla je mimořádná. Silná, melodická, nápaditá a malinko jiná. Podobné poučky však k jeho osobě v průběhu let dalších už připojit nedokážu. Epizodní účinkování se Scorpions mě nechává chladným, hudba, kterou robil v letech devadesátých vesměs taky, a dnešek, či v globálu nové tisíciletí s pár zajímavými zaškobrtnutími mě neoslovuje vůbec. VIAC Osmdesátkový hard rock v typickém heavy provedení→
Perfect Timing
McAuley Schenker Group
Hard Rock, Pomp Rock
Capitol / EMI
1987
LP, CD
10
To Our Children’s Children’s Children bylo po albu In Search Of The Lost Chord mé druhé seznámení s tvorbou The Moody Blues. A jestliže jsem čekal hudbu podobnou ztracenému akordu, s prvními poslechy jsem nevycházel z překvapení. Ne, samozřejmě se nejedná o nějaké stylové přemety, či radikálně odlišnou hudební formuli. Jde o způsob podání této muziky, jež vyznívá hodně celistvě, její tempová linie je podobná a najít v jejím středu záchytný bod není jednoduché. VIAC Mágové snových fantazií a jejich další opus magnum→
To Our Children's Children's Children
The Moody Blues
Psychedelic Rock, Prog Rock
Threshold
1969
LP
13
Mám rád hejkalovi recenze, jeho zápal pro hudbu i jeho samotného jako člověka. Díky němu jsem objevil široké množství zaprášené muziky sedmdesátých let. Ve spoustě názorů s ním souhlasím, ale jak už to tak bývá, v určitých oborech se rozejít musíte. On jako přední vyznavač blues-rocku a já jako art-rocker, máme na spoustu desek opačný pohled. Jednou takovou je i druhá deska britských Druid, Fluid Druid. VIAC Zní to jako Yes a přeci to Yes nejsou→
Fluid Druid
Druid
Art Rock, Prog Rock
EMI
1976
LP
9
Alternativní produkce se od té běžné progresivní dost výrazně liší. Obsáhlé diskografie kapel působících na scéně už několik dekád, bývájí jen zřídka kdy vyrovnané. Já sám takovou neznám, nebo ne takovou, od které by mne zaujal kompletní nahrávkový katalog, tak jak tomu často bývá u progresivních těles. VIAC I independent může znít progresivně→
Lifeblood
Manic Street Preachers
Alternative Rock
Sony Music UK
2004
LP, CD
12
Osobně patřím k té druhé a asi i menší skupině, která si mezi obdobími amerických Van Halen mnohem častěji vybírá to Haggarovské. S Davidem Lee Rothem uznávám debut jako velmi, velmi zdařilý počin, jenže pak šla kvalita jejich děl dost strmě dolů. Jelikož nejsem přílišným zastáncem komerčních choutek, zcela logicky mě jejich nejúspěšnější prodejní nahrávky z půle osmdesátek neoslovují. Dlouho jsem tudíž bral jako skutečný a hudebně hodnotný koktejl až jejich počin z roku 1991 zkráceně pojmenovaný F.U.C.K.. VIAC I se Sammym to má říz→
OU812
Van Halen
Hard Rock, Heavy Metal
Warner Bros. Records
1988
LP, CD
10
Mnozí fandové Aerosmith považují své miláčky za největší rockovou kapelu všech dob hned po jejich vzorech Rolling Stones. Takové označení je značně diskutabilní, ale ve dvou časově ohraničených prostorech by se s podobným výrokem dalo souhlasit. VIAC Kašleme na balady, tohle je rocková deska→
Get A Grip
Aerosmith
Hard Rock
Geffen Records
1993
LP, CD
15
Ten, kdo se v muzice hlásí k heslu sex, drogy, rock’n’roll, nemůže neznat britskou jednotku The Cult. Ten, kdo miluje kapely jako Rolling Stones, The Who, nebo Aerosmith, nemůže neposlouchat také kalty. Ten, kdo má rád všeobecně kvalitní rockovou muziku, má rád i partu sdruženou kolem dvou charismatických kamarádů a přátel, nesoucí ve svém erbu nápis The Cult. Zpěvák Ian Astbury a kytarista Billy Duffy to spolu táhnou už od nějakého třiaosmdesátého, kdy se z původního názvu Southern Death Cult postupně transformovali do nynějších The Cult. VIAC Tu rockovou káru potáhneme společně až do konce→
Pure Cult - For Rockers Ravers Lovers And Sinners
The Cult
Hard Rock
Beggars Banquet
1993
CD, LP
18
Tři roky uběhly jako voda a před námi je další, už čtrnáctá studiová deska progresivních inženýrů z New Yorku, kapely Dream Theater. Chtít a vlastně i čekat od této kdysi prog-metalové veličiny a v devadesátých letech i jasné jedničky v tomto oboru něco překotného, či nového, je myšlenka značně bláznivá, dá se říci až bizarně nesmyslná. VIAC Hudební pád mimo realitu…→
Distance Over Time
Dream Theater
Progressive Metal
Inside Out Music
2019
LP, CD
10
Megalomanská studiová sólová nadprodukce Ricka Wakemana mně přijde značně nezáživná, zbytečná a chaotická. Klávesový mág ze sebe chrlí jedno album podobné druhému, někdy i několikrát během téhož roku. Přemíra vnitřního přetlaku a vlastní nabubřelé ego zřejmě volí tuto cestu jako správnou, avšak dnešní, ale i služebně starší fanoušek jeho tvorby na takové přehnaně časté volání k poslechu slyší jen velice zřídka. VIAC Do středu Země s Rickem Wakemanem→
Journey to the Centre of the Earth
Rick Wakeman
Art Rock
A&M
1974
LP
4
Stylově ne zas tak vzdálené od Mountain. Začátek (jak píše hejkal) jako by Deep Purple z oka vypadl. Sic jsem duší hlavně art-rocker, ale některé podobné syrové “rubárny ” mám rád.
V poslední zásilce z Discogs bylo tentokrát i pár klenotů dříve narozených. Už bylo zapotřebí novější obtížně sehnatelné kusy prostřídat i s těmi skutečně raritními. Climbing je jedním takovým a tak se ho snažím naposlouchat. Stav cd celkem tristní, ale šlape bez obav takže spokojenost 🙂 A je tu Theme From… – a srdce plesá 🙂
MAGNUM. Žádná jiná kapela mě nedala tolik za vyučenou jako právě oni. Právě s Magnum jsem se nejvíc vytrestal tím, že jsem začal prozkoumávat jejich diskografii odzadu. VIAC To nejlepší se zrodilo hned zkraje…→
Sabbath jsou jediná kapela z těch velkých ze sedmdesátých let, které jsem celý život obcházel. Ne, že bych se do nich nesnažil proniknout, ale prostě to nešlo. Dnes volám hurá, vypadá to, že jsme si konečně sedli. Vždyť to album je úžasné. Ozzy možná ne, ale atmosférou a hutnými songy rozhodně.
I když nám některé hudební styly mohou znít prvoplánovitě, dost čitelně a řekněme jednoduše, nemusí to vždy znamenat, že jde o komerční záležitost, na kterou se jaksi automaticky nalepí nálepka podbízivosti. V osmdesátých letech vyvstala podobné muziky spousta. Té vysloveně špatné – i když, kdo z nás dokáže přesně definovat co už kýčem je, a co ještě není, i té řekněme přijatelně poslouchatelné. VIAC Cesta na vrchol s evoluční teorií→
Avant Qu'il Ne Soit Trop Tard
