Jak, nebo lépe řečeno proč jsem kdysi objevil tuto zvláštní francouzskou jednotku sedmdesátých let si už dnes nevzpomenu. Předpokládám, že to bylo na popud nějaké recenze, nebo dialogu připojeného ke kapelám z podobného regionu. Že se i v tak pro rockovou a prog hudbu netypické zemi jakou Francie bezesporu je, zrodilo několik pozoruhodných uskupení v silné desetiletce hudební obrody před padesáti lety, je celkem logické. Netuším, jestli byl právě soubor Mona Lisa jedním z vůdců tamnější scény, ale odkaz jaký nám svými nahrávkami zanechal, k podobné myšlence lehce svádí.
V jejich případě jde o velmi originální pojetí a náhled na progresivní atmosférický rock uchopený po svojom. V kombinaci s intonačně nesnadným francouzským jazykem tak vzniká něco specifického a těžko zařaditelného. Jakákoliv přirovnání jsou v tomto případě zhola nemožná. Navíc je projev jejich zpěváka slyšícího na jméno Dominique Le Guennec neskutečně teatrální a věřím, že pro některé i na hranici dobrého vkusu. Pokud ale chováte sympatie k zemi, ze které soubor pochází, stává se tento, pro některé handicap, ve vašich očích silnou zbraní, a dominantním nástrojem celé plejády emočně vystupňovaných okamžiků, provázejících soubor sofistikovaných a do detajlu vypiplaných kompozic, které z prvních čtyř alb souboru sálají.
Pod uhrančivým pohledem kormidelníka (možná samotný Dominique Le Guennec) zahaleného do modré barvy na přebalu jejich čtvrtého a troufám si tvrdit, že i vrcholného alba Avant Qu’il Ne Soit Trop Tard se ukrývá soubor šesti artrockových, jen těžko zaměnitelných skladeb. Silný přítlak na atmosféru nevychází jen z divadelního a často recitujícího Dominiqua hrdla, ale rovněž z neprodyšné klávesové stěny, která je hodně intenzivní a jasně slyšitelná. Do ní se občas přimotá kytarové sólo, vyhrávka, nebo slušivý akustický tok.
Z této muziky je Francie cítit na sto honů. Podobně, jako cítíte z Italů jejich typické hudební fluidum, něco specifického vychází i od (těchto) Francouzů. Zkuste a uvidíte.
SKLADBY:
1. Avant Qu’Il Ne Soit Trop Tard (3:30)
2. La Peste (6:00)
3. Souvenirs De Naufrageuer (7:00)
4. Tripot (4:00)
5. Lena (5:00)
6. Créature Sur La Steppe (9:45):
– a) Comme Dans Un Rêve
– b) L’Oppression
– c) Avec Le Vent
SESTAVA:
Dominique Le Guennec – lead vocals, flute, percussion
Pascal Jardon – electric & acoustic guitars, synthesizer
Jean-Paul Pierson – piano, organ, synthesizer, Mellotron
Jean-Luc Martin – bass
Francis Poulet – drums, percussion
Prog Rock, Symphonic Rock
Crypto
1977
LP
6
Pánové děkuji za vaše reakce a jsem rád, že i tak dnešnímu vkusu vzdálená kapela jakou je Mona Lisa dokáže rockerovo ucho potěšit.
S francúzskym rockom mám iba malé skúsenosti. Neodolal som, po hudobnej stránke veľmi príjemne strávený čas. Spev Dominiqua Le Guenneca mi nijako nevadí…
Horyna, díky za recenziu a zoznámenie s kapelou Mona Lisa!
Zo 70s Francúzska pochádza kopa zaujímavej muzičky. Odporúčam napr. aj Tai Phong, Asia Minor a Arachnoid…..
Před časem jsem zatoužil rozšířit sbírku o nějakou kapelu z Francie a dal si dvě podmínky – sedmdesátky a fráninu. Ange patří k nejvýznamějším představitelům francouzské art rockové scény a tak jsem se na ně vrhnul mezi prvními, ale ten jejich až přehnanej tyjátr mě nakonec odradil. Musím však uznat, že zveřejněná ukázka se mi líbí.
Dík za recku.