Jediný město z těch dob žije
na věky ve mně
ztracený je
má jméno ER
a nad ním hoří hvězda ranní

Prvním z odmazaných restů, které se mi během letního režimu nahromadily, budiž pořízení reedice vydané 19. srpna 2016 u příležitosti pětačtyřicátin jednoho ze zásadních milníků československé rockové historie, alba Město ER.

Titul, který vznikl navzdory mnoha nepříznivostem v podobě personálních změn během natáčení, neschválení původního návrhu obalu i nezadržitelně postupující nenormalizace, se dočkal – vedle digipakového vydání na CD – rovněž první reedice na vinylu. A jedním dechem třeba dodat, že jen málokdy se dílo vydaří podobným způsobem. Nikdo jiný než Supraphon by to u nás takhle nesvedl.
Zvukový remastering vznikl z původních pásů, rozevírací obal desky obsahuje obě verze (původně zamýšlenou i schválenou), potištěný vnitřní obal kompletní texty, fotografie (mj. Michal Prokop s Josefem Kainarem) a ediční poznámku Karla Deniše i část textu Karla Knechtla z CD reedice v roce 1999. A nádavkem všichni zúčastnění (po konzultaci s M. Prokopem) odolali pokušení přidat některý z nabízejících se bonusů!
Že by dal člověk už v původním tracklistu alba přednost oběma singlovým skladbám, ať už “tullovské” Modré rybě či baladě Co zbude z lásky před dramaturgickým omylem Kapela, je věc jiná.

Křest reedice desky Město ER proběhl za účasti editora Karla Deniše, ředitelky Supraphonu Ivy Milerové a původního člena Framus Five Ivana Trnky v Lokti nad Ohří, kde Michal Prokop ve dnech 12. a 13. srpna oslavil sedmdesáté narozeniny hudebním festivalem Krásný ztráty Live 70. Vrcholem dvoudenní akce bylo živé provedení titulního songu s Karlovarským symfonickým orchestrem pod vedením šéfdirigenta Jana Kučery.

Všichni, kteří v létě zaváhali, dostávají druhou šanci při tradičním vánočním koncertě, který se uskuteční ve Foru Karlín 21. prosince 2016. Skladba Město ER zazní naživo se symfonickým orchestrem  v Praze vůbec poprvé. Vstupenky jsou k mání v síti Ticketportal.

Pozn.: K veskrze sympatickému diskuznímu posedu Michala Prokopa s Petrem Hannigem mě přivedla poznámka: “Poprvé v celosvětovém kontextu byla v rámci rockové hudby použita dvanáctitónová (tzv. dodekafonická) řada tvořená uspořádáním všech dvanácti chromatických tónů oktávy.”
Nerozuměl jsem z toho ničemu, tož jsem se zaposlouchal. A nelituju.