Live Is Life!

V životě i na internetu jsem se nesčetněkrát setkal s odmítavým postojem vůči živým nahrávkám. Odlišná, případně chybná prezentace důvěrně známých songů nebo naopak dokonalá shoda se studiovou verzí, necitlivé dodatečné zásahy do pořízených záznamů včetně zvýrazněného či přímo vloženého ohlasu publika, rušivě působící průpovídky mezi jednotlivými songy… 
Důvodů jsem slyšel nespočet, nic to, však každému dle jeho chuti. Osobně většinu živáků vnímám jako vítané zpestření diskografie, ať už plní úlohu spolehlivého vyvolávače koncertních vzpomínek, ideální výběrové kompilace nebo prostého dokumentu doby, a oblibuju je od prvního seznámení v polovině sedmdesátých let.

Měrou nejvyšší se o můj neutuchající apetit zasloužila padesátka níže uvedených, abecedně řazených, titulů. Nejedná se o žádný reprezentativní vzorek pro hudební fajnšmekry, ale o seznam koncertních nahrávek, které dlouhodobě upřednostňuji před ostatními.
Jejich výběr byl omezen jediným parametrem – v úvahu nebyla brána alba živá jen z poloviny, doplněná studiovým materiálem (př. Flowers of Evil od Mountain, či cactusácké ‘Ot ‘n‘ Sweaty).

Absolutely Live (The Doors, 1970)
Morrison nesnášel obal desky, mě zas vadilo, když někdo tvrdil, že Doors = Morrison. První oficiální živák dává pádnou odpověď nejen v Manzarekem odzpívané Close To You, perfektní práci tradičně odvedl i dvorní producent Paul Rothchild.

Alive! (KISS, 1975)
„You wanted the best – You got the best – The hottest band in the world – KISS!“

Alive! (Slade, 1972)
A život už nikdy nebude stejnej jako dřív.

Are You Ready (The Savage Rose, 2004)
Jestli jsou oči oknem do duše, tak alba s Annisette Koppel-Hansen jsou bránou do svědomí.

Athens Traffic Live (Eric Burdon & The Animals, 2005)
Burdonovu nezaměnitelnému projevu jsem propad‘ na první poslech. Z nepřehledné záplavy koncertních titulů s jeho účastí by se toho dalo vybrat nekonečně mnoho, přednost dostalo album z turné ke studiové lahůdce My Secret Life.

Live is life_2

Berlin: A Concert For The People (Barclay James Harvest, 1982)
I přes zálibu v obou živácích ze sedmdesátých let ještě s Woollym bez váhání volím právě tohle berlínské představení.

Budapest Live (Manfred Mann‘s Earth Band, 1984)
Album sestavené z obou show na jaře ‘83, hojivá náplast na jednu z řady prošvihnutých budapešťských akcí, ať už se to má se samotným záznamem všelijak.

Bursting Out: Live (Jethro Tull, 1978)
Vůbec první koncertní (dvoj)album, který jsem si koupil. Nebylo mu tehdy víc než měsíc.

Earthbound (King Crimson, 1972)
Důkaz, že na burze se dalo sehnat všechno, snad jen debut Eloy byl pravidlo potvrzující výjimkou. Že by tehdy někdo z nás řešil nekvalitní zvuk nahrávky si vybavit nevybavím. Bavili jsme se poslechem.

Exit…Stage Left (Rush, 1981)
Dvojalbum z turné k mým nejoblíbenějším deskám Rush (Permanent Waves a Moving Pictures). Pánové Lifeson, Lee a Peart zaslouží obdiv nejen za skladatelský um a muzikantskou zručnost.

live-is-life_3-2
Flashpoint
(Rolling Stones, 1991)
Zážitek ze Strahova povyšuje album i nad hranější Get Yer Ya-Yas Out!. Stránkám vložené fotopřílohy secvaknutým sešívačkou se dneska mládež směje.

Fully Unleashed: The Live Gigs (Cactus, 2004)
Tenhle titul i o tři roky mladší „Vol. II“ podávají nejpřesvědčivější důkaz o tom, že podceňovaný Rusty Day byl i naživo skvělý.

In the Flesh (Roger Waters, 2000)
I kvůli jeho čarokrásné „sólové“ části řadím tenhle titul (a Watersův první pražský koncert) velevysoko.

Evil Or Divine: Live in New York City (Dio, 2005)
Mám rád všechny živáky Ronnieho vlastního projektu, vč. pokráceného nešťastníka Intermission, tenhle v poslední dekádě poslouchám nejvíc.

Live & Loud (Ozzy Osbourne, 1993)
Ozzyho jednoduše vynechat nejde, preferuju DVD.

Live is life_4

Live (Aztecs, 1971)
Aztecs a Billy Thorpe. Ausrock nemůže reprezentovat jiný titul. Žádný další tolik střídavé, stejnosměrné ani žádné jiné energie nemá. Howgh!

Live (Birth Control, 1974)
Formace proslulá kontroverzními obaly svých alb a sáhodlouhými koncerty, běžně přes 3 hodiny. Pro nic za nic se Birth Control nestali první krautrockovou kapelou pozvanou do londýnského Marquee.

Live (Frumpy, 1973)
Posmrtné album sestavené z trojice koncertů v období prosinec 1971 – duben 1972 má v sobě tolik energie, že by mu i živá voda mohla závidět.

Live (Genesis, 1973)
Nejdelší jednoalbový živák, co jsem poznal. A beztak krátký.

Live (Iron Butterfly, 1970)
Mimořádné album výjimečné kapely. Oba pražské koncerty Iron Butterfly patří k mým nejmohutnějším hudebním zážitkům.

Live is life_5

Live 1975 – 85 (Bruce Springsteen & the E Street Band, 1986)
Čtyřicítka skočných songů a bezvadně šlapající band na 5 LP ve škatuli. Pohoda z toho čiší a dočišuje až na mě, ať sáhnu po kterýmkoli vinylu. It‘s only rock‘n‘roll?

Live Album (Grand Funk Railroad, 1970)
I přes masivní odpor k albu – potažmo kapele – ze strany hudebních kritiků žal tenhle živák úspěch jak ve Státech, tak u nás. Po zásluze.

Live At Home (Jane, 1977)
Atmosférický živák je záznamem domácího (hannoverského) vystoupení v pátek 13. (srpna 1976) v našlapané sestavě Peter Panka, Klaus Hess, Martin Hesse a Manfred Wieczorke.

Live Evil (Black Sabbath, 1982)
Po dvou skvělých stuDIOvkách Heaven And Hell a Mob Rules přišel ještě lepší živák. Muselo vyrazit dech i samotnýmu Ozzymu, jak se Ronnie popasoval s jeho repertoárem.

Live From Radio City Music Hall (Heaven & Hell, 2007)
Báječná připomínka jednoho nezapomenutelného letního večera, kdy se plnily hudební sny.

Live is life_6

Live In Dortmund (Peter Panka’s Jane, 2006)
Bootleg spojený s úmrtím jednoho z největších krautrockerů Petera Panky (koncert týden po jeho skonu odvysílalo internetové rádio Krautrock-World) budiž ideálním reprezentantem neoficiálních nahrávek, které tu svého zástupce nemůžou nemít.

Live In Germany (Rainbow, 1990)
A zase Dio. Ani jeho spojení s Blackmorem nemůže chybět. Bylo zárukou hardrockové extraligy, ať už je v týmu doplnil kdokoliv.

Live In January 1973 (Uriah Heep, 1973)
Všechny koncerty, na kterých jsem kdy byl, bych vyměnil za tenhle jediný večer. „Friday Night In Birmingham!“.

Live In Texas: Dead Armadillos (Trapeze, 1981)
Pete Goalby mi do kapely Mela Galleyho seděl už na Hold On, v austinském Opry House se představil v ještě lepším světle. Hardrockový pamlsek s příchutí.

Live Rust (Neil Young, 1979)
Neil Young & Crazy Horse, nejúčinnější medicína na všechny neduhy. Stejné by ale platilo snad o každém Youngově koncertu, včetně unplugged nebo archivních Live at Kdekoliv a Kdykoliv.

Live is life_7

Live The 21 Century Tour (Epitaph, 2001)
Záznam koncertu z ledna 2000 ve stabilní reunionové sestavě Jackson, Kolbe, Glass a Poret, která bude v dalších letech do diskografie sázet jeden klenot za druhým.

Live With The Edmonton Symphony Orchestra (Procol Harum, 1972)
Geniální spojení, žádná jiná kooperace toho druhu na mě nikdy nepůsobila tak přirozeně. A jak by taky ne, však Brookerova hudba je majestátní sama o sobě.

Live! (Free, 1971)
Nedá mi se nepodělit o očité svědectví Miloše Skalky v reportáži z koncertu Blind Faith v Madison Square Garden 12. 7. 1969, kde Free předskakovali: „… Již od poloviny první skladby se obecenstvo snažilo nejrůznějšími předměty (mince, kusy židlí, kelímky, plechovky,…) vypudit „muzikanty“ z jeviště – bohužel marně…”  (Melodie 10/1969)
Ještěže kvartetu týnejdžrů tahle zkušenost nevzala chuť.

Live’n’Kickin’ (West, Bruce & Laing, 1974)
Jak onehdá pravil jeden slovenský kolega „povinnosť pre akéhokoľvek nadšenca rockovej hudby“. Tož nadšení ze mě ještě úplně nevyprchalo a ani neplánuje prchat.

Made In Europe (Deep Purple, 1976)
Ritchie už sice jednou nohou v Rainbow, i tak ale sestava Mk III fanouškům přichystala impozantní rozlučku.

Live is life_8b

Made In Japan (Deep Purple, 1972)
Neskutečno přišlo na svět v Ósace, neslo název Child In Time a trvalo tucet minut. Poslouchal jsem tu desku pořád dokola, abych uvěřil, že je to možný.

Night After Night (UK, 1979)
Kapela už jako trio Jobson, Wetton & Bozzio bez kytaristy, který kupodivu nechybí ani při kusech z „jedničky“. Slyšel jsem kdy lepšího Wettona?

On Stage (Rainbow, 1977)
Hardrockový obřad.

Plays Live (Peter Gabriel, 1983)
S výjimkou debutu jsem bezejmenné sólovky Gabriela hltal. Živé dvojalbum je dokonalým shrnutím té doby.

Pulse (Pink Floyd, 1995)
Víc než co jinýho především vzpomínka na Strahov. Trochu neučesaná, ale funguje spolehlivě.

Live is life_9

Real To Reel (Marillion, 1984)
Album, které mi pomohlo objevit kapelu. Rád mám i všechna DVD s Fishem, snad nikdo jiný mě nepřiková k bedně tak, jak právě on.

Snaz [It‘s Naz] (Nazareth, 1981)
Během turné byla zaznamenána řada koncertů pro živé album, večer ve Vancouveru však vyšel natolik, že nakonec zůstalo „jen“ při něm. A dobře, že tak.

Starkers In Tokyo (Whitesnake, 1997)
David Coverdale & Adrian Vandenberg unplugged, jediný akustický projekt na seznamu.

Strangers In The Night (UFO, 1979)
Přísahám! Při poslechu se mnou jednou křepčil i ten motýl z etikety.

The Real Deal: Live (Vanilla Fudge, 2003)
Oblíbený koncert oblíbené kapely (Hanson/Martellovu rošádu neřeším). Album je věnováno prvnímu manažerovi Fudge, kterým byl Phillip ’Philly’ Basile, majitel řady vyhlášených klubů na Long Islandu.

The Song Remains The Same (Led Zeppelin, 1976)
Nikdy u mě nebyli No.1, ale naživo to účinkuje násobně.

The Wall: Live In Berlin (Roger Waters, 1990)
Velkolepá (předčasná) oslava konce studené války, kterou bylo možno sledovat i v přímém televizním přenosu. Zážitek navěky.

Twin Peaks (Mountain, 1974)
Musel bych celý seznam otočit, aby se tenhle koncert dostal tam, kam patří na žebříčku oblíbenosti.

We Want Moore! (Gary Moore, 1984)
Dvojalbum sestavené z pěti koncertů s báječnou rytmikou Craig Gruber, Ian Paice (v Americe Bobby Chouinard). Polovina skladeb z desek Corridors of Power a Victims of the Future z Garyho hardrockového období, co bere dech.

Woodstock (Various Artists, 1974)
Supraphonské vydání 3 LP v krabici s přílohou, jinak to „3 Days of Peace & Music“. Make Love, Not War!
___________________________________________________________

Poznámka: Mnohé tituly se do padesátky nedostaly jen o fous, namátkou Live a The Naked Truth (Golden Earring, 1977 a 1992), Solar Music Live (Grobschnitt, 1978), Live In New York (Nektar, 1977), 2x Unplugged (Neil Young, 1993 a KISS, 1996) ad.
Naopak, nikdy jsem si naplno neužil kultovní klasiky Kick Out the Jams (MC5, 1969) a Live at Leeds (The Who, 1970) a za bezkonkurenční mrtvák svého života považuju dvojalbum Live Killers (Queen, 1979).
Tož tolik.

A co Vy?

15 názorov na “Live Is Life!”

  1. Ten zoznam by sme mohli spoločnými silami rozširovať donekonečna…
    Nedávno ma veľmi milo prekvapil nový prírastok do zbierky: Kin Ping Meh ‎– Concrete, 1976. Skvelý anglický spevák Geff Harrison, predtým v kapele Twenty Sixty Six And Then!!!

  2. Veru, pekný článok… Ťažko napísať niekoľkými slovami, ako veľmi mám rád živáky. Jednoducho, ak by som mal zostaviť len niekoľko naj albumov, bolo by medzi nimi minimum štúdioviek (In rock, Led Zeppelin I, Look at your self, Thick as a brick, Ssssh) a koncerty by všetko prevalcovali.

    Z toho, čo uviedol Borek, tak za mňa vypichnem určite Made in Japan (alebo ešte lepšie Live in Japan, čo je 3 CD zo všetkých troch vystúpení z Japonska – totálny vrchol všetkých vrcholov). Oba živáky Rainbow (On stage, Germany).

    Z reakcií zasa Piťov Lynyrd Skynyrd – One More For From the Road (1976) a Paľov Collegium Musicum Live.

    Z toho, čo tu ešte nie je dodávam The Allman Brothers Band – At Fillmore East, ale aj tento neskutočný album je ešte nič oproti ich The 1971 Fillmore East Recordings, ktoré uzreli svetlo sveta v roku 2014 a ide o 6 CD http://allmanbrothersband.com/modules.php?op=modload&name=Discography&file=index&detail=1&rid=52

    z Fillmore East 12., 13. marca a 27. júna 1971 a to je pre mňa jediný album, ktorý sa vyrovná Made in Japan/Live in Japan od Párplov – totálny orgazmus, famóóózny živý album.

    A ešte nesmiem zabudnúť na Zeppelínovské BBC Sessions – kam sa na to hrabe The songs remains the same (pri všetkej úcte).

    Z DVD uvediem Led Zeppelin DVD (2003) a Roryho The Complete Rockpalast Collection (2004), Live At Montreux – The Definitive Montreux Collection (2006). A predovšetkým Deep Purple Live in Concert 72/73 – ten čiernobiely z Dánska je dokonalosť sama. Iba pódium, muzikanti a ich nástroje, žiadne kulisy, svetielka, blbosti… len HUDBA.

    A k festivalom, ktoré uviedol Paľo len dodávam, že tiež ich milujem, ale pred nich (aj Woodstock samotný) dávam Fillmore East/West (hoci nešlo o nejaký klasický festival, ktorý sa konal každý rok – tieto živáky sa konali niekoľkokrát v mesiaci na oboch stranách Ameriky).

  3. Úžasné……tolik živáků jsem nikdy neslyšel, natož abych je měl ve sbírce.
    Naživo musím mít, ovšem to pro mě znamená stát před pódiem.
    Doposavad jsem se Live vždy celkem úspěšně vyhýbal. Zřejmě bych to měl přehodnotit.

    Díky za článek a zajímavé čtení……………..

  4. Ospravedlňujem sa, nedám presné názvy. Medzi moje naj live albumov v danom žánri patria legendárne Uriah Heep Live January, Jethro Tull – Live Burstin Out, Deep Purple – Live In Japan. Tie už boli spomenuté.
    A okrem nich mám mnoho ďalších, prevažná väčšina vyšla i na DVD a video koncertom dávam prednosť.
    Tak tie najdôležitejšie pre mňa sú:
    Yes – Yessongs (1973) – mám ešte 3LP
    Yes – House of Yes (Live) ( 2000) a mnoho iných
    King Crimson – B’Boom Official bootleg – Live in Argentina (1995)
    King Crimson – Live In Toronto – November 20th 2015 (2016)
    Omega – z obdobia 7., 8. a 9. LP
    Collegium Musicum Live, aj Speak, Memory

    Live at Montreux – Gary Moore, Rory Gallagher, Mike Oldfield, Jethro Tull, Patti Smith, Santana&John McLaughlin, Yes, atď atď.

    A potom, milujem najmä DVD z legendárnych festivalov cca r. 1967-71 a aj sólo vystúpenia.

    A na záver – všetky oficiálne CD aj DVD z koncertov Jimi Hendrixa!!!

    Ďakujem za tému, krásne sa to čítalo a aj písalo.
    Monterey, Woodstock, Isle of Wight

  5. Zaujímavý článok, pohľad i „rebríček“.
    Nemám to zrátané, ale 50 live albumov možno ani nemám v zbierke. Bez stanovených kritérií a mimo toho, čo už doplnili ostatní v komentároch, by som pridal pár kusov:
    Blackfoot – Highway Song Live (1982);
    Foghat – Live (1977);
    Lynyrd Skynyrd – One More For From the Road (1976);
    Molly Hatchet – Double Trouble Live (1985);
    Whitesnake ‎– Live… In The Heart Of The City (1980).

    A jeden bonus:
    Axel Rudi Pell – Knights Live (2002)
    Nič výnimočné, ale za tú poctivosť. So všetkými chybami, ktoré živé hranie môže priniesť; Authentic LIVE recording – NO OVERDUBS! Len neviem, či si to, okrem mňa, ešte niekto kúpil. Poctivosť sa dnes nenosí a ani nevynáša.

  6. Ej, veru ja živáky milujem. Navzdory “dokrútkam” sú stále najlepším obrazom toho, ako kapela znie naživo. A to je pre mňa alfa-omega. Kvalita zvuku je druhoradá, čím netvrdím, že dobrý zvuk z “lajfky” ma neteší. Mnohé tituly môjmu srdcu blízke sa tam nachádzajú, dve srdcovky však doplním:

    James Gang – Live In Concert (1971), Jim Fox je bubeník no. 1!
    Emerson, Lake & Palmer – Live At The Isle Wight Festival – 1970 (2000), najlepšie koncertné dielo milovanej trojice.

Pridaj komentár