Roger Waters: “Empatie je klíčem k získání života, jaký opravdu chceme.”

Nebyla to nedostižná floydovská trilogie z poloviny sedmdesátých let, ani věčně aktuální rocková opera The Wall nebo poslední společné album The Final Cut, ale až sólový majstrštyk Amused to Death ze září 1992 představoval tu nejosobnější výpověď zapřisáhlého antimilitaristy, kapitalistického socialisty, fanouška londýnského Arsenalu, nefalšovaného vizionáře a geniálního skladatele Rogera Waterse. 
A přestože se ani tomuhle brilantnímu kousku, inspirovanému knihou Amusing Ourselves to Death (1985) amerického mediálního teoretika Neila Postmana, nepodařilo definitivně ukončit jalové debaty na téma “Který z nich byl ten Pink?”, alespoň na čas sebralo vítr z plachet i těm nejzatvrzelejším zastáncům odvrácené strany formace a dalším konečně otevřelo oči do minulosti. Ano, byl to právě Waters, kdo po Barrettově vynuceném odchodu převzal úlohu klíčové kreativní síly v kapele, jejíž zásluhou dokázali Pink Floyd několikrát překonat období, která ohrožovala samotnou existenci souboru, a nádavkem světu v pravidelných intervalech předkládat díla mimořádné kvality.

Se skutečností rovněž záhodno sladit i neustále překrucovaný fakt ohledně sporů o značku – Waters neusiloval o práva proto, aby mu název Pink Floyd pomohl v rozjezdu sólové kariéry, ale proto, aby nemohl být (zne)užíván nikým. Tedy včetně jednoho autorsky zcela impotentního bubeníka, dlouhodobě pasivního klávesisty pohlceného osobními problémy a kytaristy, který ani nebyl zakládajícím členem kapely.
Hysterické reakce Watersových bývalých spoluhráčů, jejich právníků, fanoušků, ba ani stopnutá soudní pře, či historie psaná “vítězem” na samotném faktu nic nemění. Stejně jako skutečnost, že ta nejváhavější část hudebního světa dostala razítko na oprávněnost jím zvoleného postoje až v listopadu 2014, kdy se na trhu pod hlavičkou Pink Floyd objevil smutnotrapný omyl The Endless River.

Ale nechme řeku plynout do zapomnění a přebroďme se zpátky k Watersovi, o němž se možno většinově dočíst, že po dlouhých pětadvaceti letech vydal studiové album a podniká další turné. Je však na místě zmínit, že v mezidobí se začal čím dál častěji připomínat různorodými aktivitami, jejichž ucelený sumář je zde uveden chronologicky s občasnou osobní poznámkou:

10/1998: Premiéru má italský film o klavírním géniovi La Leggenda Del Pianista Sull’Oceano s čarokrásnou hudbou Ennia Morriconeho, v němž zazněla píseň Lost Boys Calling s Watersovým vokálem a textem, která uzavírá stejnojmenný soundtrack.
07/1999: Ve wisconsinském Milwaukee startuje první část úspěšného severoamerického turné In The Flesh, které bude pokračovat i v následujícím roce. Zbytek světa (vč. Prahy) se dočká o další dva roky později.
12/2000: K mání je koncertní album In the Flesh, jež je sestaveno z několika vystoupení během amerického turné v červnu 2000.
12/2001: Záznam koncertu v americkém Portlandu vychází pod názvem In the Flesh s podtitulem Live na VHS a DVD.
04/2002: Na trh se dostává zatím jediná Watersova oficiální kompilace Flickering Flame: The Solo Years Volume 1, mj. s Dylanovou klasikou Knockin’ on Heaven’s Door (z filmu The Dybbuk of The Holy Apple Field, 1998), demoverzí Lost Boys Calling a dvěma novými songy Each Small Candle a Flickering Flame. Zklamáním byla absence trojice singlových skladeb, které se nevešly na album Radio K.A.O.S..
06/2002: Watersův první český koncert v tehdejší Paegas Aréně (10. 6.), při němž se po přestávce hned pětinásobného zastoupení dočkala deska Amused to Death (Perfect Sense, Part 1 a 2, The Bravery of Being Out of Range, It’s a Miracle a Amused to Death). Nejen tahle pasáž povýšila vystoupení na nesmrtelnost a v mých vzpomínkách i nad strahovské galapředstavení Pink Floyd.

06/2002: Po třech letech a 105 štacích končí na festivalu v Glastonbury turné In The Flesh. Hostem na předcházejících dvou koncertech v londýnském fotbalovém chrámu Wembley byl Nick Mason, který si zahrál v Set the Controls for the Heart of the Sun.
05/2004: U příležitosti vstupu jednoho pidistátu do EU se v noci na prvního máje 2004 v hlavním maltském městě Valletta uskutečnila předpremiéra overtury opery Ça Ira. Waters se s dílem pojednávajícím o francouzské revoluci mořil přes 16 let (od prosince 1988 do léta 2005). Ďas aby ho spral.
09/2004: V digitálním formátu jsou na internetu k mání nové skladby To Kill the Child a Leaving Beirut, jimiž Waters reagoval na vojenskou invazi do Iráku. Jen v Japonsku vychází i na CD jako maxi-singl.
07/2005: Dobře rozpoložený Waters vystoupil poprvé po 24 letech s bývalými spoluhráči z Pink Floyd na jednom pódiu. Při benefiční akci Live 8 zazněly skladby Speak to Me/Breathe, Money, Wish You Were Here a Comfortably Numb. Spekulace o další možné spolupráci odmítl David Gilmour s odkazem na vytížení vlastními projekty…
09/2005: Tříaktová opera Ça Ira s podtitulem There Is Hope vychází na 2-CD. Zůstává jedinou Watersovou nahrávkou, kterou nemám ve sbírce.
06/2006: V portugalském Lisabonu startuje dvouleté turné The Dark Side of the Moon Live, které zavede Waterse podruhé do Česka. Nick Mason si tentokrát zabubnuje v přídavcích hned na devíti koncertech.
03/2007: Pro rodinný sci-fi film Mimzy napsal Waters s kanadským hudebním skladatelem Howardem Shorem skladbu Hello (I Love You). Ve vokálech ho doprovází hlavní hvězda filmu, šestiletá Rhiannon Leigh Wryn, koproducentem dvanáctipalcového singlu byl James Guthrie.
04/2007: Watersovo druhé pražské vystoupení v tehdejší Sazka Aréně (13. 4.), při němž se k velké potěše mnohých (vč. autora těchto řádek) vedle kompletního alba The Dark Side of the Moon dostalo i na kousky z The Final Cut (Southampton Dock, The Fletcher Memorial Home), Animals (Sheep) i ze sólové tvorby (Perfect Sense, Part 1 a 2 a Leaving Beirut).

06/2008: Poslední, 121. zastávkou turné The Dark Side of the Moon Live byl ruský Petrohrad.
07/2010: David Gilmour přemluvil Waterse ke společnému vystoupení pro 200 zámožných hostů na venkovském sídle v Kiddington Hall v Oxfordshire. V rámci benefičního večera pro palestinskou charitativní organizaci Hoping Foundation společně odehráli čtyři songy (Spectorův starý hit To Know Him Is To Love Him a floydovskou klasiku Wish You Were Here, Comfortably Numb plus Another Brick in the Wall, Part Two). Výtěžek činil 350 tisíc liber.
09/2010: V kanadském Torontu odstartovala severoamerická část turné The Wall Live, jejíž konečnou stanicí se koncem roku stalo devítimilionové Mexico City.
03/2011: První evropskou zastávkou pokračujícího turné byla potrugalská metropole Lisabon, v dalším průběhu se znovu dostalo i na Prahu, která ve vyprodané O2 Aréně zažila třetí a přidaný čtvrtý Watersův koncert v Česku (15. a 16. 4). Ani Zeď na vlastní oči a uši si nešlo nechat ujít, vždyť sny se mají plnit. A o tomhle se mi zdálo proklatě dlouho.
V sehraném týmu spolehlivý parťák Snowy White a pořád lepší David Kilminster, pod stropem haly tradiční nafukovací prase popsané politicky nekorektními hesly, přestávková projekce s fotografiemi zemřelých násilnou smrtí, sem tam (half)playback, špetka humoru (“Mother should I trust the goverment?/Matko, měl bych věřit vládě?” “Ani z prdele.”), ale především strhující podívaná i poslouchaná od první do poslední vteřiny… Vedle zážitků napořád jsem si odnesl i kousek ze 73 metrů dlouhé a 11 metrů vysoké zbořené zdi.

05/2011: Gilmour splatil Watersovi deset měsíců starý hrací dluh, když odehrál Comfortably Numb při druhém ze šesti londýnských koncertů. Pro finále Outside the Wall se vyzbrojil mandolínou, přidal se i Mason s tamburínou. Přál bych si u toho být.
11/2012: Byly oznámeny termíny pro další etapu turné The Wall Live, tentokrát pod širým nebem. Venkovní akce slibovala ještě monumentálnější show, tož nebylo co řešit, ač minulé představení ani zdaleka neodeznělo. Pro Watersovo páté české vystoupení byla vybrána Synot Tip Aréna v pražském Edenu.
08/2013: Snaha o zaplnění fotbalového stadionu nedlouho po dvou vyprodaných koncertech se stejným programem v hale se ukázala být mimo českou realitu, tož prostor dostala pořadatelská šaráda o naprosté tmě a policejní hodině, kterou v den D (7. 8.) korunovala “velmi vážná dopravní situace na trase Istanbul – Praha, po níž k nám míří kamiony s technikou”. Proti očekávání jsem si ale nakonec tuhle Zeď i s Watersovým proslovem v češtině a vloženou akustickou miniaturou věnovanou Jeanu Charlesi de Menezesovi užil snad ještě víc než minule. A šel bych zas.

08/2013: V otevřeném dopise zveřejněném na propalestinském webu Electronic Intifada vyzval Waters rockové hvězdy z celého světa ke kulturnímu bojkotu židovského státu Izrael. Chucpe?
09/2013: Po třech letech, 219 koncertech a 485 milionech dolarů v kapse končí na pařížském Stade de France třetí nejvýdělečnější turné historie The Wall Live (po U2 – 360° Tour a Rolling Stones – A Bigger Bang Tour).
11/2013: V rozhovoru pro časopis Rolling Stone Waters oznámil dokončení 55minutového dema s pracovním názvem Heartland: “Teď přemýšlím, jak propojit všechny staré melodie s novými a udělat z nich fungující projekt.”
09/2014: V den Watersových narozenin (6. 9.) měl na Torontském mezinárodním filmovém festivalu premiéru hudební dokument Roger Waters – The Wall s materiálem z posledního turné (koncerty v Manchesteru, 2011; Aténách, 2011 a v Buenos Aires, 2012). O zvuk se postaral Nigel Godrich, producent od Radiohead, na režii se s Watersem podílel Sean Evans: “Tu show jsme oživili, abychom aktualizovali její sdělení, zdůraznili její sociální a politickou rovinu. Film je vědomě protiválečný. Je to protest a prosba za mír.”
04/2015: Z 15. 6. na 24. 7. bylo odloženo vydání remasterované edice alba Amused to Death, na níž Waters spolupracoval s Jamesem Guthriem. Změny se bohužel dočká i obal.
08/2015: S odvoláním na hudebníkův rozhovor pro nejstarší izraelský deník Haaretz uvedl časopis NME, že Waters pracuje na své autobiografii.
09/2015: Film Roger Waters – The Wall doplněný o 25minutový dokument, v němž Waters s Nickem Masonem odpovídají na otázky fanoušků byl v jediný den (29. 9.) uveden ve stovkách kin po celém světě (jen v Česku a na Slovensku jich bylo 90). Do konce roku bude k mání jako soundtrack na 2-CD a 3-LP (obsahuje mj. první vydání akustické písně The Ballad of Jean Charles de Menezes) a na DVD, BD i ve speciálních limitovaných edicích.
02/2016: V rozhovoru pro britský deník Independent Waters uvedl, že američtí hudebníci, kteří podporují bojkot Izraele v souvislosti s porušováním práv Palestinců, se bojí promluvit nahlas: “Sám jsem obviňován z toho, že jsem antisemita, pokud něco řeknou, budou mít po kariéře.”
10/2016: V areálu The Empire Polo Clubu v kalifornském městě Indio se konal hvězdně obsazený dvouvíkendový festival Desert Trip (Bob Dylan, Rolling Stones, Neil Young, Paul McCartney, The Who, Roger Waters). Svůj názor na současného amerického prezidenta vyjádřil Waters promítáním Trampova obličeje při skladbě Pigs (Three Different Ones).
10/2016: Byly oznámeny termíny severoamerického turné Us + Them, jež bude obsahovat 62 koncertů. V doprovodné kapele nebudou chybět ani staří známí Dave Kilminster (kytara), Jon Carin (klávesy) a Ian Ritchie (saxofon). A jako mor se tuzemským internetem bude šířit dezinformace, že turné je pojmenováno podle skladby z alba The Dark Side of the Moon z roku 1974… Zhovadilost bez hranic.
02/2017: V rozhovoru pro časopis Rolling Stone navázal Waters na více než tři roky přetrženou nit a definitivně potvrdil vydání nového alba Is This the Life We Really Want? a odklon od původně zvažovaného formátu rozhlasové hry. Po čtvrtstoleté pauze se ho měl svět dočkat 19. 5.
02/2017: Roger Waters a Nick Mason se zúčastnili propagačního brífinku k blížícímu se zahájení výstavy Pink Floyd: Their Mortal Remains o historii kapely, která byla k vidění v londýnském Victoria and Albert Museum od 13. 5. do 15. 10. 2017. Volně navazovala na předchozí výstavy memorabilií Pink Floyd v Paříži (2003) a Miláně (2014).
04/2017: Skupina 47 osobností převážně z uměleckého světa (vč. Waterse) vyzvala otevřeným dopisem kapelu Radiohead, aby nevystoupila v izraelskem Tel Avivu: “Udělejte tento malý krok a pomozte vyvinout tlak na Izrael, aby přestal porušovat lidská práva… Když tolik bojujete za svobodu v Tibetu, přemýšlíme, proč byste se odmítli postavit za svobodu lidí žijících pod jinou okupací?”
04/2017: V talk show TimesTalks s Jonem Parelesem, hudebním kritikem z The New York Times, Waters zmínil, že už přemýšlí o dalším albu, jelikož má v zásobě tuny a tuny materiálu. Že by? Kéž by!
05/2017: V Kansas City odstartovalo turné Us + Them. Z očekávané novinky, jejíž vydání bylo posunuto na 2. 6., se dostalo hned na pět kousků – v polovině první části koncertu zazněl ucelený blok úvodních čtyř písní (When We Were Young, Déjà vu, The Last Refugee a Picture That) a uprostřed druhé části Smell The Roses.
06/2017: Na nové studiové album nechal Roger Waters své fanoušky čekat 24 let, 8 měsíců a 26 dní, za tu dobu však ze svých hlavních předností (dar slova a síla sdělení) neztratil zhola nic.
06/2017: Titul Is This the Life We Really Want? se na dva týdny usadil na vrcholu českého albového žebříčku (na Slovensku nejvýš #5).
06/2017: V Itálii dočasně zastavili prodej nového Watersova alba kvůli žalobě sicilského výtvarníka Emilia Isgróa, který tvrdí, že na obalu je použita jeho (?!) “technika škrtů”… Společnost Sony Music Italia se proti rozhodnutí milánského soudu odvolala.
08/2017: Byly oznámeny termíny turné Us + Them u protinožců (24. 1. – 20. 2. 2018).
09/2017: Počínaje druhým vystoupením v Nassau Coliseum na Long Islandu byla ze setlistu vyřazena skladba When We Were Young.
10/2017: Konečně! Bylo potvrzeno 54 štací evropské části turné Us + Them, včetně dvou pražských zastávek v O2 Aréně (27. a 28. 4. 2018). Těším se moc.

10/2017: Dvěma koncerty v kanadském Vancouveru byla zakončena americká část turné Us + Them.

Nemám pochyb o tom, že i šesté (a přidané sedmé) vystoupení Rogera Waterse v Praze nabídne spoustu nezapomenutelných okamžiků, stejně jako by je přinesla i další studiová nahrávka. Kéž se jí dočkáme co nejdřív, bo často slyšené nářky nad depresivním vyzněním Watersova díla jsou liché. Poselství, jež nám po sobě zanechá, totiž hovoří jasnou řečí – jako lidské bytosti jsme si vzájemně odpovědni a naše touha po lepším světě je legitimní.