Filmové okénko náročného diváka: The Dirt (2019) – legenda Mötley Crüe vrací úder

Film The Dirt (2019), který je k dispozici s českými titulky na Netflixu, je jakési autobiografické okénko do života americké kapely Mötley Crüe a  je zrovna tak povrchní a nablýskané na efekt, jako jejich hudba. Té je ve filmu o dost méně, než u podobně laděného snímku Bohemian Rhapsody

Zato jsem byl „obohacen“ pohledy na muzikanty lející do sebe hektolitry chlastu, aplikující nitrožilně heroin a záběry na sex v mnoha verzích, nechybí ani ženská ejakulace. Ten drsný pohled do  zákulisí života rockových hvězd, který mi tak trochu chyběl u výše zmíněného konkurenčního snímku, jsem zde dostal v míře vrchovaté.

Vedle pár záběru z koncertů je tu několika klíčových scén, jak se kapela dala dohromady, s jakou firmou a producentem podepsala smlouvu atd. Větší plochu zabírá  nespočet  „veselých“ historek (mj. setkání s Ozzym u bazénu) mě režisér vystavil i několika velmi nepříjemným a bolestným scénám, např. na autohavárku Vince Neila, při které zabil přítele, nebo na nesnesitelně dlouhé minuty záběrů na jeho umírající dceru Skylar, které byly pro mne emočně dost vyhrocené. I heroinové Sixxovo období je zpracované velmi naturalisticky.

Nakonec z té čtyřky mi byl nejsympatičtější trochu podivínský Mick Mars, který si držel odstup a sypal ze sebe s kamenným výrazem jednu hlášku za druhou.

I přes tu veškerou snahu šokovat byly mnohé životní temné peripetie jednotlivých členů zamlčeny a tak jsme na sebe v závěru filmu s Nikkim spiklenecky mrkli – „To byla tedy legrajda, koukejte a my to všechno přežili“.

Závěr: Hudba této hair metalové legendy mi nijak blízká nikdy nebyla a film na tom nic nezměnil. Jako obstrašující případ toho, jak s člověkem dokáže zamávat sláva a prachy – tady tento snímek vyniká.  Obávám se však toho, že na to tímto úhlem pohledu  mnoho diváků pohlížet nebude.

6 názorov na “Filmové okénko náročného diváka: The Dirt (2019) – legenda Mötley Crüe vrací úder”

  1. Jo beru to, je to stejný, jako s politikou. Člověk nemůže hodnotit něco zpětně úhlem pohledu po 35 letech. Člověku taky není dvacet. Dnes mi jejich chování přijde jako sebevražda v přímém přenosu. V osmdesátkách bych to taky viděl jinak.

    1. Politiku bych sem netahal (po pravdě, moc s tou „špinavou hrou“ jeden nenadělá)…
      S tou „sebevraždou“ souhlasím, s nemožností cokoli zpětně hodnotit ne. Proč by se nedalo posuzovat cokoli i po delší době? Buď se původní názor nezmění, nebo se naopak někam posune; obojí je možné a obojí je, podle mě, naprosto v pořádku…
      (Možná jsem ale pochopil špatně myšlenku komentáře.)

      1. U této kapely mám pocit, že ten humbuk kolem ní byl větší, než hudební kvality samotné. S tím hodnocením je to těžké. Chápu že tehdy měly rockové hvězdy jiný status než dnes a leccos jim prošlo, Před třiceti lety jsem pro toto jednání měl více pochopení. Dnes mě ty drogové a alkoholové excesy tak zábavné nepřijdou.

        1. To se stalo u mnoha kapel, že věci okolo byly „důležitější“ než hudba samotná… Nejde tady ale o glorifikaci dekadentního způsobu života (pokud to někoho nadchne, jeho věc, jiný z toho bude spíš zhnusen), ale o vzpomínky na to, co se událo a dělo; o tom je ten film, stejně jako kniha, podle níž byl natočen.
          Nemyslím, že to bylo jako oslava takového hazardu míněno, spíš bych v tom viděl varování a odstrašující příklad (i jistý vděk, že to nedopadlo hůř).
          Ale každý to vnímáme jinak (mám pocit, že v tom vidíš jen opěvování divokého života „rockstars“, což já naopak ne). Úhly pohledu mohou být různé…

          1. Já ti rozumím a děkuji ti za trochu jiný úhel pohledu. Pravdou však je, že si filmaři vybírají takové kapely, aby měli potom čím diváky šokovat. Já bych klidně snesl film , který by byl zaměřen více na fakta, muziku a vývoj kapely a drogám a chlastu bych nechal méně prostoru. To by ovšem tolik neprodávalo….

  2. Není to špatný „dokument“, i když se nevyvaroval některých nepřesností. Celý film vychází ze stejnojmenné knihy „The Dirt“, ve které popisují podstatné momenty života kapely i jejich jednotlivých členů nejen sami čtyři hlavní protagonisté, ale i další zúčastnění (např. zástupce nahrávací společnosti, manažer atd.), a to bez příkras a retuší…
    Když pak člověk zjistí taky některé věci okolo a dá si je do souvislostí, může nalézt trochu pochopení pro excesy, které jinak zdravý rozum moc omlouvat či chápat nemůže, nebo spíš nechce. (Aspoň v mých očích přečtení knihy „The Dirt“ těm „šílencům“ z Mötley Crüe pomohlo.)

Pridaj komentár