Album John Barleycorn Must Die mě oslovilo už dávno a stalo se součástí mé sbírky. Také já se ztotožňuji s názorem, že v rámci kompletní produkce kapely se jedná o jejich umělecký vrchol. Bylo úžasné, jak se skupina opět dokázala zkonsolidovat a bez účastí hostů a kytaristy Masona nahrát tak svěží, hudebně průrazné a instrumentálně a aranžérské pojednané album. Myslím, že je to jeden z nejlepších hudebních otisků své doby obecně.
Steve Winwood chtěl celý koncept pojednat jako svoje sólové album, ale nakonec se rozhodl pro obnovení “staré značky”. Původně se mělo jmenovat Mad Shadows, ale producent Chris Blackwell mu název rozmluvil, protože by to křížilo jeho záměry se skupinou Mott The Hoople. Možná v tom byl i jistý duh ješitnosti, protože předešlý projekt superskupiny Blind Faith hudební kritikové moc nepochválili a tak chtěl znovu dokázat, že jeho umělecká potence není ještě zdaleka minulostí. V témže roce ještě stačil pohostinsky vystoupit a nahrávat s kapelou Ginger Baker’s Air Force, ale další existenci Traffic už bylo možné považovat za hotovou věc…
GLAD – Úvodní skladba je instrumentální záležitostí. Prolínání jazzujícího klavíru, harmonické clony s hammondkami a úderná rytmika za podpory kreativního saxofonu, místy preparovaného wah wah pedálem vytváří progresívní podobu rocku s jazzovými zásnubami. Prostřední část skladby má zvýrazněnou klavírní pasáž, dotvářející náladotvornost tématu. Žádné utahané pasáže, ale plnokrevné kolektivní muzikantské uchopení.
FREEDOM RIDER – Winwood jako zpěvák opět za klávesami za podpory Woodovy flétny a saxofonu. Střední tempo píseň odvíjí vpřed jako působivé předivo s harmonickými proměnami. Woodova flétna zde podává jeden z nejpřesvědčivějších důkazů o jeho hráčské mimořádnosti. Melodicky výtečně pojednaná skladba a Winwood zpívá v nebeských výškách svým jasným a rozpoutaným způsobem, který ho v šedesátých letech pasoval za jednoho z nejosobitějších zpěváků své generace.
EMPTY PAGES – Capaldiho přesná rytmika jede jako dobře seřízené švýcarské hodinky a Winwoodovy hammondky jsou násobeny podílem klavíru, ale i elektrického piana, aplikovaného v prostřední části ve výtečně pojednaném jazzovém sóle. Instrumentálně i skladatelsky chvályhodný počin!
STRANGER TO HIMSELF – Výtečný klavírní vstup. Do skladby částečně vstupují bluesové postupy, včetně prvního zapojení kytar. Winwood natočil party pro akustickou, ale i elektrickou kytaru. Jako zdatný instrumentalista se dokázal obejít bez standardního kytarového hráče a přidat písni patřičné ostří, které ovšem nepřehlušuje ostatní nástroje. Společně s Capaldim opět nabízejí dobře “seřízené” vokální party.
JOHN BARLEYCORN – Píseň, která dala název celému albu. Nádherná staroanglická balada, tradicionál, který Winwood oblékl do působivého aranžmá. Jeho akustická kytara se krásně snoubí s Woodovou flétnou, které sekunduje Capaldi na tamburínu a zvonky. Klavírní party dokreslují atmosféru. Winwood a Capaldi zde nádherně propojují svoje dvojhlasy. Na to, že se v podstatě jedná o “adoraci” oblíbené kořalky, je to rozjímavá skladba s lyrickými náladami. Je ovšem zasazena do historických souvislostí a stará dobrá Anglie – to jsou železné tradice. Výtečné pojetí po všech stránkách. V docela jiném uchopení píseň pojednali folkrockoví Steeleye Span. Traffic výrazně odbočili od celkové hudební koncepce ostatních skladeb, ale vůbec to nevadí – ba naopak, jedná se o příjemné osvěžení a uvolnění. Nádherná balada po všech stránkách!
EVERY MOTHERS SON – Závěrečná skladba je opět prostorem pro všudypřítomný klavír, ale přesto uprostřed dostane prostor majestátní sound hammondek, kterému asistuje přesně tepající Capaldiho rytmika a jednotlivé nástroje prokreslují náladotvornost celé písně. Výtečné zaranžování použitých nástrojů s aplikací kvílící elektrické kytary, která se nám ve skladbě objevuje, aby dokreslovala celkovou náladotvornost. Winwoodův vokál vstřebává prvky rocku, blues, ale i soulu a rozostřená kytara uzavírá celé album.
Pět hvězd je zcela zasloužených!
SKLADBY:
1. Glad (6:59)
2. Freedom Rider (5:30)
3. Empty Pages (4:34)
4. Stranger To Himself (3:57)
5. John Barleycorn (6:27)
6. Every Mothers Son (7:08)
SESTAVA:
Jim Capaldi – drums, percussion, vocals
Steve Winwood – guitar, organ, piano, percussion, vocals
Chris Wood – saxophone, flute, organ, electric saxophone, percussion
John Barleycorn Must Die
Prog Rock
Island Records
1970
LP
6
