Ken Hensley (24. august 1945 – 4. november 2020)

Pred niekoľkými minútami oznámil Trevor Hensley na svojej facebookovej stránke, že jeho brat Ken Hensley skonal v stredu večer, 4. novembra…


Trevor Hensley: “I am writing this with a heavy heart to let you know that my brother Ken Hensley passed away peacefully on Wednesday evening. His beautiful wife Monica was at his side and comforted Ken in his last few minutes with us. We are all devastated by this tragic and incredibly unexpected loss and ask that you please give us some space and time to come to terms with it. Ken will be cremated in a private ceremony in Spain so please don’t ask for information about a funeral. Ken has gone but he will never be forgotten and will always be in our hearts.
Stay safe out there.” 

Ken, odpočívaj v pokoji!

 

6 názorov na “Ken Hensley (24. august 1945 – 4. november 2020)”

  1. Ken byl velký sympaťák…
    Mám rád jeho klávesy i zpěv (ať už v „domovských“ Uriah Heep, na sólových počinech či tam, kde hostoval), a ty tu naštěstí zůstanou na věky.
    Odchod člověka je vždycky smutný a bolestivý pro všechny, kteří ho měli rádi, ale tak už to tu chodí – musíme tam všichni…
    Oproti dalšímu mému (o fous většímu) favoritovi, jímž byl Lemmy, si to tady Ken užil alespoň o pět let déle. Oba zmínění patřili (a dál budou patřit) mezi mé oblíbené muzikanty také pro svoji „lidskost“, názory, pohled na svět… Osobně jsem je nikdy nepotkal, ale z nejrůznějších rozhovorů, článků apod. jsem si udělal jasnou představu. Třetí takový je pro mě Alice Cooper, ten je zatím, bohudík, naživu.

    Když jsem se (až) v pátek dozvěděl tuto smutnou novinu, pustil jsem si debut Uriah Heep, v sobotu jsem zvolil Kenovu sólovku z roku 2012 „Love & Other Mysteries“ a dnes album „Headless Children“ od W. A. S. P. z roku 1989, na němž Ken Hensley hraje na klávesy…

    Reqiescat In Pace, Mr. Hensley…

    1. Pravda, velikáni odcházejí a člověku nezbývá než se s tím smířit. Stejně jako s faktem, že už je nikdo nenahradí.
      V posledních letech tenhle proces zažíváme několikrát do roka a vždycky je to stejný. Smutek a bolest se mísí se vzpomínkami a bezmocným vztekem, který otupí až poslech vybrané muziky. Někdy stačí jediné album, jindy jich je třeba vic, nakonec ale přeci jen pomůžou navodit pocit smíření.
      Dneska je to ale jiný. Poslouchám Kenovy desky a je mi čím dál hůř. Však jen k málokomu z hudební branže jsem si za těch pětačtyřicet roků poslechovýho źivota vypěstoval podobnej vztah, umocněnej fantastickými zážitky z koncertů i po jejich skončení.
      Ken Hensley byl pro mě víc než “jen” oblíbený muzikant. Byl to přítel. Dokázal mi splnit nejeden sen a svou hudbou mi do života přinášel radost, do duše slunce a do srdce lásku. Když někdo takový odejde, zůstane po něm kus prázdného místa, které vyplní už jenom vzpomínky. A hudba. Ta s námi naštěstí zůstane napořád.

      1. „Dokázal mi splnit nejeden sen a svou hudbou mi do života přinášel radost, do duše slunce a do srdce lásku…“ – Myslím, že na adresu obľúbeného hudobníka som nič krajšie a výstižnejšie nečítal, díky!

Pridaj komentár