Tommy byla první deska skupiny The Who, kterou jsem kdy slyšel. Dodnes k ní mám dosti vřelý vztah a považuji ji za jednu z nejlepších desek, jaké kdy byly nahrány. Je zvláštní, že nahrávku jsem si zamiloval, aniž bych ji slyšel, pouze díky textu v knize Hvězdy tehdejších hitparád. Následný poslech mi tu zamilovanost jenom potvrdil.
Skupina již v roce 1969 měla za sebou tři studiové desky a patřila bezesporu k tomu nejzajímavějšímu, co swingující Londýn druhé poloviny 60. let mohl světu nabídnout. Pete Townshend a spol. již byli pevně etablováni na hudební scéně především svými singly, avšak kytarista a hlavní skladatel toužil po vytvoření nějakého rozsáhlejšího hudebního tvaru, který by spojovala jednotící myšlenka. Tato touha se projevila již na druhém albu A Quick One závěrečnou skladbou A Quick One While He’s Away, která je mnohými považována již za jakousi minioperu. Třetí album The Who Sell Out se tvářilo jako vysílání rozhlasové stanice a jednotlivé písně byly prokládány reklamami, jež měly tento dojem ještě umocnit. V písni Rael se dokonce objevují motivy později použité na desce Tommy.
V květnu 1969 se na pultech britských obchodů objevila čtvrtá studiová deska skupiny The Who, dvojalbum Tommy. Materiál na něm obsažený je označován jako rocková opera, ale v mnohém se od toho, co si představujeme pod pojmem opera, dosti liší. Skupina si zde především vystačí s jediným hlavním zpěvákem Rogerem Daltreym, který zazpívá většinu postav v příběhu vystupujících. Malou roli strýce Ernieho zde vystřihne baskytarista John Entwistle, který je také autorem písní Cousin Kevin a Fiddle About. Bubeníku Keith Moonovi je připsána předposlední skladbička Tommy’s Holiday Camp a od Sonny Boy Williamsona je převzato původně blues Eyesight to the Blind (The Hawker). Jinak autorem veškerého zbývajícího materiálu je kytarista Pete Townshend, pro kterého byl příběh hluchého, slepého a nemluvícího chlapce Tommyho prostředkem k vypsání se ze svých traumat.
A jaká je samotná hudba obsažená na dvojalbu? Bezesporu jedna z nejlepších, jakou jsem kdy slyšel. Uznávám, že když na člověka něco silně zapůsobí v jeho sedmnácti letech života, většinou bude mít k dotyčnému dílu silný vztah a bude nekritický. Dnes po mnoha posleších tohoto skvostu u mne převládají pocity, které jsou podobné těm před dvaatřiceti lety, kdy jsem Tommyho slyšel poprvé. Od úvodní skladby Overture až po závěrečné vyvrcholení We’re Not Gonna Take It je posluchač pohlcován neskutečným vodopádem hudebních nápadů a melodií, které většinou obstojí i samostatně, ale jako součást celé opery teprve dostanou tu pravou šťávu.
Těžko vybírat, ale určitě nezůstanu daleko od pravdy, když uvedu píseň Amazing Journey, což je nejenom vynikající písnička, ale podle mě obsahuje i jeden z nejlepších bubenických výkonů nebožtíka Moona. Ve skladbě Cousin Kevin zpěvák Daltrey andělským hlasem zpívá, jak bratranec Kevin bude Tommyho pálit cigaretami a vrážet mu špendlíky pod nehty. Ta brutalita v textu ve spojení s nádhernou melodií mě vždy fascinovala. Desetiminutová instrumentálka Underture ukazuje mistrovství kytaristy Townshenda a potvrzuje, že dobrá rocková skladba nemusí být postavená pouze na výrazném rifu a neustálém sólování. Asi nejznámější skladba, píseň Pinball Wizard s vynikajícím zpěvem Rogera Daltreyho, je bezesporu předzvěstí nastupujícího hard rocku, což platí i pro píseň I’m Free.
Čím dál víc se mi líbí skladba Sally Simpson a při každém dalším poslechu se na ni těším víc a víc. Jedná se o příjemnou písničku lehce posazenou do stylu country s výrazným klavírním partem. A nesmím zapomenout na závěrečnou kompoziční lahůdku We’re Not Gonna Take It, jež sestává ze tří částí, přičemž závěrečná pasáž Listen to you se stává famózní tečkou za celým projektem.
Dvojalbum Tommy se stalo senzací roku 1969 a skupina ho hned začala přehrávat na svých skvělých vystoupeních, například na památném Woodstocku, na němž The Who vystoupili jako jedni z mála Angličanů. Ty záběry použité ve filmu o festivalu ukazují zpěváka Daltreyho jako rockového boha a ostatní členy jako divoké šamany vyvolávající ta nejvyšší rocková božstva. Townshend roztáčí své pověstné větrné mlýny, bubeník Moon se snaží ze všech sil rozmlátit svou bicí soupravu a basista Entwistle se snaží celé to běsnění udržet rytmicky pohromadě. Je jasné, že živě písně z Tommyho zněly mnohem jiskřivěji a živelněji než na studiové nahrávce a dostávaly díky tomu nový rozměr a náboj.
Někdo určitě bude namítat, že další album Who’s Next je lepší, nebo že teprve na albu Quadrophenia skupina The Who ukázala, co znamená pojem rocková opera. Já jim to neberu, jenom opakuji, že u mě pro Tommyho hovoří jeden zásadní fakt. Byla to první deska britských The Who, již jsem slyšel.
Skladby:
- Overture 3:50
- It’s A Boy 2:07
- 1921 3:14
- Amazing Journey 3:25
- Sparks 3:45
- Eyesight For The Blind (The Hawker) 2:15
- Christmas 5:30
- Cousin Kevin 4:03
- The Acid Queen 3:31
- Underture 9:55
- Do You Think It’s Alright? 0:24
- Fiddle About 1:26
- Pinball Wizard 3:50
- There’s A Doctor 0:25
- Go To The Mirror! 3:50
- Tommy Can You Hear Me? 1:35
- Smash The Mirror 1:20
- Sensation 2:32
- Miracle Cure 0:10
- Sally Simpson 4:10
- I’m Free 2:40
- Welcome 4:30
- Tommy’s Holiday Camp 0:57
- We’re Not Gonna Take It 6:45
Sestava:
Roger Daltrey – zpěv, harmonika
Pete Townshend – kytara, klávesy, zpěv
John Entwistle – baskytara, lesní roh, zpěv
Keith Moon – bicí
Tommy
Hard rock, rock
Polydor Records
1969
2xLP
24
CD Polydor – 531 043-2
Když Who káceli koncertní standarty, létaly kytarové třísky napsal tuším Jiří Černý, jako narážku na nástup skupiny na rockovou scénu. Mnohými je album Live At Leeds označováno jako nejlepší koncertní album. Desku Tommy jsem poznal na počátku sedmdesátých let a hudba i příběh mi učarovala. Mám hodně rád i druhou rockovou operu Quadrophenia, která má taky velice zajímavý příběh Jimmyho, který je členem party mods. V Tommym mě fascinuje , jak s obrovskou suverenitou odzpíval Roger Daltrey všechny učinkující postavy. Závěrečná skladba We’re Not Gonna Take It je úžasná. Celý příběh začíná tím jak otec nachytá matku při nevěře a zabije ji i milence, Tommy, který je toho svědkem ztrácí sluch, zrak i hmat, je vychováván strýcem Erniem, který jej znásilní, bratranec jej mučí. Následně je léčen hašišovou královnou a stává přeborníkem kuličkových automatů, zakládá prázdninový tábor, kde je v branách vítá strýc Ernie. Opět skvělá recenze, díky.
Přesně tak. Jak Tommy tak Quadrophenia jsou ve všech směrech výjimečná díla, Townshend je skladatelskej génius. A Who’s Next perfektní album.
Zdeny, Borku, děkuji Vám oběma za vaše komenty. Jsem rád, že to u The Who cítíme podobně. Recenzi na Who´s Next časem dodám, horší to bude s Quadrophenií, nějak se s tou recenzí peru a pořád to není ono.
Aj pre mňa je to výnimočné dielo. S The Who som prišiel do kontaktu vďaka filmu Woodstock, See Me Feel Me ma doslova uhranula. A Daltrey s tou vestou so strapcami, presne tak som chcel vyzerať. K dielu Tommy som sa dostal najprv prostredníctvom filmu, kde hrali mnohé vtedajšie veličiny. A veľmi ma oslovil. Keďže som fanúšik koncertov, zbožňujem aj bonusový disk Live At Leeds z výročnej reedície, kde je tento skvost prezentovaný agresívne naživo. V neposlednom rade je tu štúdiový dvojalbum, ktorý milujem a neviem, či nie aj viac ako Who’s Next. Takže ti rozumiem a cítim do rovnako. Vďaka za pripomenutie, hneď si ho dnes pustím.
Eriku, díky. Na Live At Leeds snad taky dojde.