Skupina Rolling Stones si v 1. polovině 60. let pomalu budovala svou pozici v hudebním vesmíru a od přehrávání skladeb svých amerických bluesových vzorů se pomaličku dostávala i k pokusům o vlastní tvorbu. Jejich velký hit (I Can’t Get No) Satisfaction z předcházejícího roku potvrdil autorské dvojici Jagger – Richards, že umí napsat píseň s patřičnou posluchačskou odezvou. Následkem tohoto úspěšného tvůrčího prozření se stává album Aftermath, první ryze autorská dlouhohrající deska Rolling Stones vůbec.
V té době fungovala praxe, kdy skladby na elpíčku vydaném v Anglii se mohly lišit od verze vycházející na druhé straně Atlantiku. To je i případ desky Aftermath, která existuje i v americké verzi. Ta obsahuje menší počet skladeb a místo otvíráku Mother’s Little Helper, který samozřejmě není vůbec špatný, se na ní nachází neméně skvělá píseň Paint It, Black, jedna z mých nejoblíbenějších, co kdy Stouni natočili. V ní použitý sitár ukazuje, jak důležitou součástí skupiny v té době ještě stále byl Brian Jones.
Ten na albu kromě kytary dále hraje na sedm různých nástrojů a díky nim výsledný sound obohacuje. Někdo může namítnout, že někdy to zachází až k hranicím bohapusté komerce, že to určitě skupina neměla zapotřebí, ale stačí si poslechnout nádhernou Lady Jane ozdobenou zvukem apalačského dulcimeru a vím, že zde se o žádnou podbízivost v žádném případě nejedná a píseň jako taková je dokonalým ztělesněním čisté krásy.
Na desce se nacházejí i typické stounovské vypalovačky, jakých v budoucnu autorská dvojice vychrlí celou řadu. Někdy s větším a někdy s menším úspěchem, ale většinou snadno rozpoznatelných a nenechávajících nikoho na pochybách, že se jedná o skladby Rolling Stones. Zde bych vyzdvihl pěkně šlapající skladbu Stupid Girl či marimbou přizdobenou Under My Thumb. Většina materiálu na desce vychází z rhythm’n’bluesového základu, což je nejvíc patrné u skladby Doncha Bother Me, z níž ty bluesové vzory přímo tryskají a v níž se Jagger blýskne svou hrou na foukací harmoniku.
Ke Stounům patří i country inspirace, což se ve větší míře projeví o dva roky později na jejich skvělé nahrávce Beggars Banquet. Zde jsou tyto vlivy zastoupeny skladbičkou High and Dry se skvělou foukačkou všeuměla Briana Jonese. Je jen škoda, že tento talentovaný hudebník předčasně doplatil na svou zálibu v alkoholu a různých chemických povzbuzovadlech.
Ale abych jenom nechválil. Poslední skladba, jedenácti minutová Going Home, mi nikdy úplně nesedla. Přišla mi vždy taková hodně protahovaná a zbytečně dlouhá, ale to je opět jen a jen můj problém.
Co dodat. Album Aftermath potvrdilo, že skupina Rolling Stones je schopná vlastními silami vytvořit silný materiál, z něhož minimálně dvě písně přežijí jako znamení doby svého vzniku až do dnešních dnů. A i když se mi některé pozdější desky zdají vyzrálejší a z hlediska prezentovaného materiálu i lepší, tak by určitě bylo smutné, kdyby Aftermath zůstalo zapomenuto.
Skladby:
1) Paint It, Black 3:45
2) Stupid Girl 2:55
3) Lady Jane 3:09
4) Under My Thumb 3:41
5) Doncha Bother Me 2:41
6) Think 3:09
7) Flight 505 3:27
8) High and Dry 3:08
9) It’s Not Easy 2:56
10) I Am Waiting 3:11
11) Goin’ Home 11:13
All songs by Mick Jagger and Keith Richards
Obsazení:
Mick Jagger – vocals, percussion, lighting and harmonica
Brian Jones – guitars, bells, sitar on 1, Appalachian dulcimer on 3 and 10, harpsichord, marimbas on 4, harmonica on 8 and 11 and keyboards
Keith Richards – guitar and vocals
Charlie Watts – drums, percussion, marimba and bells
Bill Wyman – bass guitar, marimba, bells, piano, organ and harpsichord
Aftermath
Pop Rock, Rhythm & Blues
London Records
1966
LP
11
Příští měsíc Stouni vydávají nový album: https://musicserver.cz/clanek/71719/the-rolling-stones-predstavili-angry-prvni-singl-z-alba-hackney-diamonds-to-vyjde-20-rijna/
Klobouk dolů především před jejich neskutečnou výdrží a pódiovým elánem.
Vím a už se těším.
Dík za odkaz.
Martin, ďakujem za recenziu!
Po dlhom čase som si tento album opäť vypočul, Lady Jane ma nikdy neprestane baviť.
Piťo, mě taky ne. Rád jsem ti udělal radost.
Oblíbený dotaz, máš rád Beatles, nebo Rolling Stones, tak pro mě platí to první. Skupina Rolling Stones mě začala bavit až s albem Sticky Fingers, tuhle desku jsem si poslechl až po Antidiskotéce Jiřího Černého, kde nám pustil skladbu Lady Jane, při jeho výkladu zmínil, že tahle skladba je věnovaná Jane Seymour, jediné ženě, kterou Jindřich VIII. miloval. Aftermath je v současné době první deskou od Rolling Stones v mé sbírce. Díky za text.
Ahoj, u mě taky vedou Beatles. Sticky Fingers je skvělé album, mám doma edici ke 40. výročí. No a Aftermath jsem si kdysi dávno pořídil kvůli Lady Jane.
Zdeny, dík za komentář.
Ty jo, rok 1966 už je pro mě opravdovej pravěk a navíc se skupině vůbec nevěnuju, ale skladbu Paint It, Black (pro mou maličkost asi nejlepší pecka The Rolling Stones) pochopitelně znám a tak jsem album zkusil ze Spotify. Přiznávám, že jsem se u něj docela vrtěl, ale vydržel jsem až do konce a pár skladeb se mi líbilo. Např. Lady Jane, nebo bezprostředně navazující a k tanci vybízející Under My Thumb. Nicméně, fanoušek RS už se ze mě nestane…
Martine, to je novej text? Vezeš se zrovna na RS vlně? Já už jsem to asi někam dával, ale pro pobavení bych představil cover, kterej mě někdy v roce 1990, nebo 91 ke skladbě “Paint It, Black” přivedl. Je to teda fičák: https://www.youtube.com/watch?v=j59R6JUzM2U
Máš pravdu, text je nový, konečně se mi podařilo překonat lenost. Deska Aftermath patří mezi nejstarší CD v mé sbírce, zakoupeno v antikvariátu a vůbec nelituju. Před pár týdny jsem si ji po dlouhé době poslechl a u jednoho poslechu nezůstalo. Nakonec to ze mě muselo ven a výsledek jsi četl.
Cover jsem si poslechl. Musím se přiznat, že mě to od půlky přestalo bavit, ale v tom roce 1989 bych to asi poslouchal s otevřenou hubou.
To je ten chlápek, co počátkem 90. let hrál s Milošem Dodo Doležalem?
Přesně ten. Nevím, kde se tady vzal, ale tuším, že spolu byli nakonec ve při. Na inštrumentálním metálu jsem tenkrát fičel a proto jsem se k němu dopracoval. Relativně slavným se u nás stal až potom.