Čím jsem starší, tím více mám raději hudbu s pozitivním nábojem. Období nihilismu a přesvědčení, že umělec by měl být především troskou potácející se mezi životem a smrtí, už mám naštěstí za sebou. Mé hledání „krásné hudby“ časem muselo zákonitě upřít můj zájem ke klasikům progresivního rocku, britským Yes. Asi budete souhlasit s tvrzením, že toto slůvko patří k těm nejkrásnějším, ať už je to české ano, slovenské áno, německé ja nebo anglické yes.
Skupina, která se koncem 60. let zformovala kolem zpěváka Jona Andersona a hráče na basovou kytaru Chrise Squirea, svým prvním albem tuto mou představu o kráse v rockové hudbě splnila beze zbytku. Těch osm kompozic, z nichž šest je původních a zbytek coververze, jakoby vstřebalo to nejlepší z celé šesté dekády, jejich rozvernou náladu, hravost, melodickou originalitu a chuť experimentovat. Ty písně jsou mnohdy zahaleny oparem psychedelie, ale už z nich pomalu vylézá na povrch ona artistní podoba, jež se později stane pro Yes typickou.
Tou nejzdařilejší skladbou je zde bezesporu Survival, která předznamenává pozdější mnohem delší a komplikovanější hudební struktury. Po mohutném úvodu vystavěném kolem výrazné basové linky se ozve Banksova kytara a Andersonův hlas nad ní začne zlehka poletovat až k nádherně klenutému refrénu.
Další písně ovšem nezůstávají pozadu. Hned úvodní skladba Beyond and Before, na první poslech jednoduchá, až popová skladba, nepostrádá charizma, které se při dalších posleších vyklube na povrch. Následuje první cover, píseň I See You skupiny The Byrds. Tato verze je mnohem delší než originál a jednotlivý členové zde dostávají prostor k tomu, aby se zde vyřádili. Především Peter Banks zde předvádí, jak zručným je kytaristou.
Je načase zvolnit a k tomu se skvěle hodí píseň Yesterday and Today, v níž se křehký hlas vznáší nad ještě křehčí kytarou a klavírem. Looking Around opět ukazuje dokonalou souhru všech členů skupiny. Skladba Harold Land je další pěveckou parádou Jona Andersona. Líbí se mi tu i basa Chrise Squirea.
Druhou předělávkou je původně jednoduchá píseň Every Little Thing z repertoáru Beatles. Zpočátku je k nepoznání, mohutný úvod nenaznačuje, o jakou melodii se jedná, takže posluchač zpočátku tápe, cože se to na něj hrne. Samotná zpívaná část mi přijde lepší než originál, zvláště oceňuji Banksovu kytaru. Něžná píseň Sweetness jakoby ucho posluchačovo připravila na závěrečnou parádu Survival.
Přemýšlel jsem, co mě na debutu Yes tak baví. Možná je to ta písňová forma, přece jenom na rozsáhlé kompozice typu Close to the Edge nebo Awaken musí mít člověk náladu a časový prostor a toho se nemusí vždy dostávat. Každopádně se jedná o sympatický debut, který již zlehka naznačuje, s čím nás skupina v budoucnu ještě překvapí.
Recenze vznikla v lednu roku 2016.
Skladby:
01. Beyond and Before [Squire/Bailey] (4:50)
02. I See You [McGuinn/Crosby] (6:33)
03. Yesterday and Today [Anderson] (2:37)
04. Looking Around [Anderson/Squire] (3:49)
05. Harold Land [Anderson/Squire/Bruford] (5:26)
06. Every Little Thing [Lennon/McCartney] (5:24)
07. Sweetness [Anderson/Squire/Bailey] (4:19)
08. Survival [Anderson] (6:01)
Obsazení:
Jon Anderson – lead vocals, percussion
Peter Banks – guitar, backing vocals
Tony Kaye – organ, piano
Chris Squire – bass, backing vocals
Bill Bruford – drums, vibes
Yes
Art Rock, Prog Rock
Atlantic
1969
LP
8
Skupinu jsem poznal přes album Fragile, jejich asi nejlepší desku Close To The Edge vydal i Supraphon s rozkládacím obalem. Tuhle desku jsem poprvé slyšel až v půlce sedmdesátek, hodně se mi líbí. To co vydali po CTTE mě už neoslovuje. Beatles mimo Franka Zappu a Captain Beefhearta oslovili kde koho.
Pár cédéček Yes doma mám a tím nejstarším je Fragile z roku 1971. To, co bylo předtím moc neznám a debut jsem před chvílí doposlouchal poprvé v životě. A víš ty co? Docela se mi líbil. Muzika je to dobrá a ocenil bych i fakt, že to tady Anderson ještě netahá do tak ukrutnejch vejšek. Příjemně mě naladila hned první písnička “Beyond and Before” a následující cover “I See You” mě přikoval k reproduktorům. Z té jazzové vsuvky jsem byl úplně auf. Pak už se střídají lepší okamžiky s těmi horšími a zpozorněl jsem až u předělávky “Every Little Thing”. Netušil jsem, že aj Yes ve svých začátcích čerpali z odkazu The Beatles. Nemohl jsem si u toho nevzpomenout, jak s ním nakládali naši Progress Organization.
Desku shánět nebudu, ale poslechl jsem si ji s chutí a není vyloučeno, že se k ní zas někdy vrátím. Martine, díky za recku.
Snejku, jsem rád, že se ti album líbí. Něco z tvorby Yes mám ještě v zásobě, tak to sem časem přidám.