V roku 2016 vyšiel Lady In Gold, druhý album skupiny Blues Pills, s novým bubeníkom André Kvarnströmom. Na nahrávaní sa podieľalo aj niekoľko hostí, pričom k výslednému zvuku prispeli aj hrou na mellotron, organ, klavír i xylofón.
Tieto a ďalšie nástroje spoločne vytvárajú zvuk, ktorý je zasadený do začiatku sedemdesiatych rokov, keďže v tom čase patrili medzi kľúčové. Od svojho vzniku kapela intenzívne koncertovala a je tu citeľná vzájomná súhra a dôvera, aj vo vokálnej časti. Tentoraz vo výsledku spojila niekoľkých spevákov, aby vyzdvihla sprievodné vokály. Keď sa používajú, zdá sa mi, že výrazne stupňujú výkon Elin, takže je ešte vášnivejšia, surovejšia a joplinovskejšia.
Autorkou coveru je, rovnako ako v prípade debutu, Marijke Koger-Dunham, ktorá v minulosti spolupracovala so skupinami The Beatles a Cream. Pôvodný návrh bol vlastne viac ako päťdesiat rokov starý! Na producentskú stoličku zasadol opäť Don Alsterberg, takže je tu v mnohých ohľadoch zrejmá kontinuita s Blues Pills (2014), so zvukom opäť mocným a tvrdým – s takmer fyzickou silou, ale rôzne klávesové nástroje a sprievodné vokály ukazujú skupinu v trocha inej podobe. Z dvoch štúdioviek o trošku viac preferujem debut, pretože je vo svojej podstate vyrobený na jednoduchých základoch – teda surovejší. Dvojka je o niečo viac vyleštená a vylepšená, ale stále prekliato vydarená.
Toto je skutočná hudba. Hudba s dušou a srdcom, podaná na podnose, čo mnohí vydavatelia dnešných nahrávok nedokážu oceniť. Všetka česť firme Nuclear Blast, ktorá rozpoznala, aká výnimočná je táto skupina. Výborné dielo, vrelo odporúčam!
SKLADBY:
01. Lady In Gold (4:31)
02. Little Boy Preacher (3:35)
03. Burned Out (4:33)
04. I Felt A Change (3:57)
05. Gone So Long (4:17)
06. Bad Talkers (3:11)
07. You Gotta Try (3:39)
08. Won’t Go Back (3:56)
09. Rejection (3:34)
10. Elements And Things (4:52)
ZOSTAVA:
Elin Larsson – vocals
Dorian Sorriaux – electric and acoustic guitars
Zach Anderson – bass guitar
André Kvarnström – drums, percussion
+
Tobias Winterkorn – Mellotron
Rickard Nygren – organ
Per Larsson – piano
Carl Lindvall, Elin Larsson, Ellinor Svensson, Sofie Lee Johansson – choir (Voodoo Chor)
Francis Rencoret – vocal arrangements (on tracks 1, 5 and 10)
Don Alsterberg – xylophone
Lady In Gold
Blues Rock, Stoner Rock, Psychedelic Rock
Nuclear Blast
2016
CD
10
Kev, díky za zoznámenie s Blues Pills!
Za seba môžem povedať, že debut ma oslovil podstatne viac. Ale obaly oboch albumov sú nádherné…
Tento titul mám od samého vydání, jedna z prvních věcí, co jsem si pořídil na Bandcamp. Pamatuju si, jak mne to zpočátku nadchnulo, a pak jsem vychladnul. Je to produkčně zprudka nastavené na okamžitý efekt, který však posléze vyprchá. Ta stylizace je až přehnaná, o to méně důvěryhodná. Navíc všechny dobové náležitosti jsou smeteny ze stolu zcela současnou dynamickou komprimací. Nicméně rád si je pouštím v autě, obzvláště první skladba je čistá energie. Na těch dalších cítím propad, a ke konci alba se už nudím.
Pokud bych měl nabídnout někomu opravdu solidní retro, a že jich jsou stovky, zcela jistě bych zmínil americké CHRISTIAN MISTRESS, kterým ten jejich mix zemitého hard rockování s melodickým bigbítem prostě věřím. Obzvláště deska Possession je velmi chutná:
https://christianmistress.bandcamp.com/album/possession
No, a samozřejmě v první řadě bych loboval za norské RING VAN MÖBIUS, kteří jsou naprosto autentiční, nahrávají na dobové technice (kotoučák Revox!) a nic zbytečně nekazí. I hudebně jsou velice na výši. Na Bandcamp nejsou, tak zkuste ochutnat třeba zde:
https://www.youtube.com/watch?v=zvgEOxhFiIg
https://www.youtube.com/watch?v=M55ub_V68wI
Antony, díky za Christian Mistress a album Possession, rovnako aj Ring Van Möbius… Z môjho pohľadu – Ring Van Möbius je podstatne chutnejší – paráda!
Před rokem se tu Antony o Ring Van Möbius zmiňoval ve svém ženříčku za minulý rok. Mě ta kapela oslovila také :
https://rockovica.com/recenzie/ring-van-mobius-past-the-evening-sun-2018-vlnobiti-z-norska/
Retro kapely tohoto střihu jsou již několik let na výsluní. Blues Pills to mají dotažené na doraz i se svou image a koncerty. Trochu mi vadí ten příliš okatý tlak managementu na jejich zviditelnění a menší dynamika této nahrávky. V sedmedesátkách by byl zvuk alba daleko šťavnatější.