CD Mercury – UICY-94526 /2010/
Prakticky po celá sedmdesátá léta to Le Orme hrnuli frekvencí jedno album ročně a Contrappunti (1974) je už šestou plackou v pořadí. Pořád je to špičkovej, klávesově orientovanej art rock, ale výrazně temnější a komplikovanější, než jeho dnes už klasičtí předchůdci Collage, Uomo di Pezza a Felona e Sorona. Hudební publicisté z něj byli docela nadšení, ovšem veřejnost už méně a z komerčního hlediska nastal mírnej ústup z pracně vybudovanejch pozic. Dalo by se tak označit jako “punto di svolta”, čili bod zvratu…
LE ORME v Londýně, rok 1973.Fakt je to docela oříšek, kór v porovnání s předcházejícím, daleko přístupnějším albem Felona e Sorona. Trvalo pár poslechů, než jsem se s ním srovnal a nakonec tomu pomohla aj jeho klasicky krátká stopáž. Určitě mi dáte za pravdu, že půlhodinka hudby je k opakovanému poslechu vhodnější, než monstrózní dílo v trojnásobné délce. Netvrdím, že je to výjimečnej zářez v diskografii Le Orme, spíš lehkej nadprůměr, ale to není zase tak úplně málo.
Na úvod je tady instrumentální exhibice Contrappunti, kterou vnímám jako poklonu vyseknutou legendárnímu triu Emerson, Lake & Palmer. Na žádném z předcházejících alb mi je Le Orme nepřipomínají tak, jako tady a jsou to virtuózní bakchanálie. Technicky dokonalé, jenomže tomu chybí aspoň dvacet deka duše a tak je tady dokonalej protipól v podobě melodramatické Frutto acerbo. Krásné, subtilní písničky s procítěným zpěvem tak, jako to umí jenom Aldo Tagliapietra a Le Orme.
Následující Aliante je už opět kompletně instrumentální. Bubeník Michi Dei Rossi spustí děsivě složitej, nepravidelnej rytmus a teprve po půl minutě se k němu připojí klávesy s jednoduchou, ale o to půvabnější melodií. Nerozumím přesně hudebnímu termínu “kontrapunkt”, ale možná právě ten vystihuje náplň kompozice. Rytmus a melodie jsou tady v kontrastním protikladu a přesto se to báječně poslouchá. První strana desky končí pochmurnou a tmavými odstíny vymalovanou skladbou India. Podle dostupnejch zdrojů by mělo jít o kritiku indické vlády, respektive její snahy zařadit svou zemi mezi jaderné mocnosti a odpovídala by tomu aj její tíživá atmosféra. Ovšem těžko říct, protože ten metaforickej text by se dal vyložit všelijak…
Druhou stranu původního vinylu rozjíždí pohádkově krásná La fabbricante d’angeli, obsahující všechny nejpodstatnější markanty Le Orme pěkně pohromadě. Půvabnou melodii, křehký zpěv, zvukomalebné plochy a hlavně – emoce. Bonusem navíc je špičkovej instrumentální doprovod a z toho, co tady předvádí Michi Dei Rossi jsem dočista paf. I přes závažné textové poselství, kritizující provádění tajných potratů je to nádherná píseň, kterou řadím k vrcholům alba.
Jeho závěr tvoří dvojice skladeb Notturno a Maggio. Základ první jmenované je v souhře piana a syntezátorů a i když za horizontem na chvilku zaburácej kotle, přijde mi poněkud bezradná a nudná. Tam, kde končí navazuje téměř devět minut dlouhá Maggio, která nabízí od každého něco. Jak urputné, komplikované laufy s prvky disharmonie, tak kouzelně melodické pasáže s hřejivou atmosférou a dojímavým zpěvem.
Nahrávka střídá lepší momenty s těmi malinko slabšími, ale obsahuje (minimálně) tři kousky prvotřídní jakosti a jsem rád, že ji mám. Bodově mi to vychází na tři a půl, ovšem vzhledem k rozsáhlé a našlapané dgf Le Orme to hodnocení zkrouhnu směrem dolů. Ovšem, zcela výjimečně…
Cedlo od Mercury/Universal obsahuje čtyřstránkovej booklet z tvrdého kartónu, arch papíru s informacemi v japonštině a OBI. Kupoval jsem ho před lety na německém eBay, v kompletu s několika dalšími tituly Le Orme a byl přesvědčenej o jejich pravosti. Ovšem nedávno jsem na discogs zachytil informaci, že by mohlo jít o ruské padělky a teď teda nevím. Nechápu, jak by to v tom Rusku mohli takhle udělat, protože ty nosiče vypadají naprosto perfektně. Cédéčka jsou lisovaná, se správným číselným kódem na spodní straně kotouče a tak si říkám, jestli to není nakonec jedno. Hrajou parádně a víc už toho vlastně nepotřebuju.
SKLADBY:
1. Contrappunti /A. Tagliapietra, G.P. Reverberi, T. Pagliuca/ – 5:54
2. Frutto acerbo /A. Tagliapietra, T. Pagliuca/ – 3:34
3. Aliante /A. Tagliapietra, T. Pagliuca/ – 3:22
4. India /A. Tagliapietra, T. Pagliuca/ – 3:11
5. La fabbricante d’angeli /A. Tagliapietra, T. Pagliuca/ – 4:48
6. Notturno /A. Tagliapietra, T. Pagliuca/ – 3:53
7. Maggio /A. Tagliapietra, T. Pagliuca/ – 8:49
SESTAVA:
Aldo Tagliapietra – voce , basso , chitarra
Tony Pagliuca – tastiere
Michi Dei Rossi – batteria , percussioni
inoltre:
Gian Piero Reverberi – pianoforte
NOTES:
Edizioni Esedra, La Chiocciola
Finito di registrare nei mese di agosto 1974
negli Studi Phonogram di Milano.
Producer [Produzione] – Gian Piero Reverberi
Contrappunti
Prog Rock
Philips
1974
LP
7
CD Mercury – UICY-94526 /2010/
Tato deska Le Orme mě baví – tolik nahrávek, kde člověk uslyší v jedné skladbě troje klávesy, moc není 🙂
Tentokrát jsem nad tím hodnocením uvažoval opravdu dlouho, protože jak písničky Frutto acerbo a La fabbricante d’angeli, tak instrumentálky Contrappunti a Aliante jsou fakt pěkné a líbí se mi. Jenomže dgf Le Orme je děsně našlapaná a potřeboval jsem to trochu odlišit. Album mám ve sbírce už dlouho, ale nevracím se k němu tak často, jako (např.) k instrumentálně jednodušší, ovšem písničkovější desce “Verita nascoste”. Pokud by bylo LP “Contrappunti” nějakou zaprášenou jednoalbumovkou, tak bych tu čtyřku nejspíš dal…
Musím sa priznať, že Le Orme nepatrí k mojim favoritom talianskej scény. Je mi vcelku záhadou, prečo patrí k veľkej trojke (spolu s Premiata Forneria Marconi a Banco del Mutuo Soccorso), keďže bolo z čoho vyberať. Osobne sa nazdávam, že je to preto, lebo pôsobili dlho a udržali sa v povedomí más. Vždy mi u nich prekážal bubeník, ktorého dynamika hry… nikdy neexistovala. Doma mám len tri zmienené klasické albumy, pričom najviac počúvam krehký Uomo di Pezza. Každopádne ďakujem za príspevok, dobre sa mi čítal.
To je otázka k zamyšlení, ale myslím, že sis na ní odpověděl sám. Přelomové album Collage vyšlo v roce 1971 a bylo jednou z jisker, která zapálila italskou rockovou revoluci. Kapela nahrávala desku za deskou, držela se v podvědomí fanoušků a navíc, pořád prakticky ve stejné sestavě. Sice přibrala a vzápětí vyměnila kytaristu, ale ten základ tvořila původní trojice, která spolu vydržela po celá osmdesátá léta. Podobně jako PFM, nebo Banco.
Slušně našlápnuto měli New Trolls, Formula 3, Osanna, nebo Delirium, ale nevydrželi…
Hejkale, díky za komentář a pokud jsi album Contrappunti ještě neslyšel, tak ho zkus. Styl Michi Dei Rossiho je sice poněkud zvláštní, ale minimálně ve skladbách Aliante, nebo La fabbricante d’angeli se docela předvedl.