Cream – Disraeli Gears (1967)

V roce 1967 byla britská skupina Cream již pevně usazena na domácí scéně, její vystoupení byla vyhledávána jinými hudebníky a hudebními fajnšmekry, kteří tušili, že skupina svou prvotinou Fresh  Cream ještě neřekla své poslední slovo. A jak bývalo v té době zvykem, bylo načase domácí pozici ještě potvrdit koncertováním v kolébce blues, tedy ve Spojených státech amerických. Fenomenální trio se sice nezúčastnilo průkopnického festivalu v Monterey, avšak pobyt ve státech využilo k nasávání nových hudebních, i nehudebních vlivů a především v květnu v newyorském studiu společnosti Atlantis k nahrání materiálu pro druhou desku, kterážto pod názvem Disraeli Gears spatřila světlo světa v listopadu téhož roku.

Na desce je jedenáct nezapomenutelných kousků, z nichž většina, celých devět, pochází z vlastních zdrojů. Konečně i kytarista Eric Clapton se stává plnohodnotným autorem vedle do té doby dominujícího Jacka Bruce. Zatímco debut překvapil hutným zvukem a zajímavým předvedením několika bluesových standardů, zdejakoby si skupina řekla, že se nenechá ničím a nikým omezovat. Bluesová formule se pro většinu skladeb stává pouhým východiskem a odrazištěm k novým, neprozkoumaným formám. Nad výslednou hudbou se vznáší tu lehčí, tu těžší opar onoho památného léta lásky kombinovaný s různými halucinogeny. Výsledný zvuk je ještě hutnější, což vyvolává větší pocit tvrdosti. Tady se naplno ukazují možnosti hraní ve třech s patřičnou dávkou hráčské virtuozity a entuziasmu.

Je zbytečné rozebírat jednotlivé skladby, to nechám povolanějším. Od úvodní písně Strange Brew až po závěrečný tradicionál Mother’s Lament se jedná o jednu hudební lahůdku a laskominku vedle druhé. Většině znalců se samozřejmě vybaví nesmrtelný hit Sunshine of Your Love, skladba, která se stala vzorem pro mnoho následovníků z oblasti rodícího se hard rocku a na jejíž hypnotizující ústřední riff jistě přísahalo několik generací rockových kytaristů. Sám Clapton je autorem nádherné písně Tales of Brave Ulysses, v níž se svojí kytarou kouzlí velice citlivě jeden zajímavý ornament za druhým. Jack Bruce svým sametovým, lehce zastřeným hlasem dodává celé písni náznak tajemna, aby se pěvecky vyřádil v následujícím kousku SWLABR. Clapton nezůstává pozadu a postupně doslova svou kytaru rozkváká. Mou nejoblíbenější skladbou z celého alba je nádherná We’re Going Wrong, pomalá táhlá píseň s vynikajícím Bruceovým zpěvem. Bubeník Baker se zde překonává, vlastně celá skladba zpočátku drží jen na bicích a basové lince. Jakmile se však Clapton do toho opře, tak celá trojice doslova rozpoutá peklo. Vidět to v tom sedmašedesátém naživo, to by byla paráda.

Cream ukázali, že i v pouhých třech lidech se dá hrát neskutečně zajímavá muzika. To dokazovali především během svých koncertů na obou stranách Atlantiku. Je věčná škoda, že ega tří vynikajících instrumentalistů a skladatelů spolu nedokázala dlouho vydržet. Ale asi věděli, proč se po dvojalbu Wheels of Fire rozešli. Možná tušili, že už to opravdu nemá cenu. Nám zůstalo alespoň několik výtečných desek, k nimž by byla škoda se občas nevrátit a nepřipomenout si doby, kdy vznikalo v hudbě mnoho zajímavého.

Skladby:

  1. Strange Brew
  2. Sunshine Of Your Love
  3. World Of Pain
  4. Dance The Night Away
  5. Blue Condition
  6. Tales Of Brave Ulysses
  7. Swlabr
  8. We’re Going Wrong
  9. Outside Woman Blues
  10. Take It Back
  11. Mother’s Lament

Sestava:
Eric Clapton – kytara, zpěv
Jack Bruce – zpěv, basová kytara
Ginger Baker – bicí

Disraeli Gears Book Cover Disraeli Gears
Cream
Psychedelic Rock, Blues Rock
Polydor
1967
LP, CD
11

7 názorov na “Cream – Disraeli Gears (1967)”

    1. Přesně. A je zvláštní, že ačkoli pánové Bruce, Baker a Clapton společně vytvořili jen pár desek, tak ty jsou dodnes inspirující. Nedávno jeden můj žák, osmák, měl ve třídě španělku a když jsem ho vyzval, aby něco zahrál, tak neuměle, ale upřímně spustil riff ze Sunshine of Your Love.

  1. Skupinu jsem poznal z supraphonského vydání Wheels Of Fire, tuhle desku o trochu později. White Room mě tehdy úplně sebral a živá verze Spoonful je nadčasová. Podle mě je recenzovaná deska nejlepší co skupina nahrála. Sunshine Of Your Love hrál i Jimi Hendrix. Díky za pěknou recenzi a inspiraci co si mám pustit.

  2. Cream som dlho odolával. Ťažko to vysvetliť a niekedy na to ani nie je racionálna odpoveď. Skrátka – Eric Clapton. Len pred pár rokmi som sa tento “problém” pokúsil vyriešiť nákupom boxu štúdiových albumov skupiny. Aj taká je niekedy cesta k muzike.
    Martin, díky za recku!

      1. Ja som si Cream zadovážil ako tínedžer na vtedajšej novinke, výberovke The Very Best Of Cream (1995), keďže albumy mal otec na kazetách z platní. Potom som si kúpil knižný komplet Those Were The Days (1997), kde na štyroch diskoch bolo prakticky všetko aj s bonusmi. Z Wheels Of Fire chýbali originály Passing The Time (alt.verzia), Toad (live) (alt. verzia nahratá o deň neskôr), z Goodbye chýbala skladba Politician (live) a N.S.U. (live) z Live Cream, ktorú nahradila iná koncertná verzia. Inak je tam všetko a s tým si vystačím.

        Ale inak dobre urobíš, tie spomienkové živáky sú super.

Pridaj komentár