Triáda

CD VM 2000 ‎– VM CD 105 /2005/

Jedinou placku italskejch Triade provázela řada mýtů a legend. Obal desky neobsahoval žádná jména a tak se dlouho nevědělo, kdo ji má na svědomí. Až teprve Enrico Rosa z Campo di Marte si vzpomněl a Augusto Croce zveřejnil sestavu – Vincenzo Coccimiglio (klávesy), Agostino Nobile (basa) a Giorgio Sorano (buben). První strana desky nabízí ambiciózní a zcela instrumentální matroš ve stylu ELP, druhá tři symphonic rockové pecky s trochou zpěvu v italštině. 

Dneska už víme, že skupina Triade pochází z Florencie a začátkem sedmdesátých let ji založili tehdy teprve osmnáctiletý hráč na klávesové nástroje Vincenzo Coccimiglio a o šest let starší kytarista Tino Nobile. Ten už měl docela slušné zkušenosti z hudební branže a ve fúzi italských melodií s prvky klasické hudby viděl jistej potenciál, ovšem ke společnému hraní jim chyběl ještě patřičně erudovanej a technicky zdatnej bubeník. Konkurzním sítem jich propadla celá řada, ale nakonec se podařilo vybrat toho pravého, kterým se stal Giorgio Sorano.

Triade tak byli konečně komplet a potom, co je kontaktoval producent Elio Gariboldi, podepsali smlouvu s labelem Derby. Firma měla velké plány a na výrobu obalu hodlala angažovat známého italského grafika Guida Crepaxe (autora komiksové série Valentina, nebo futrálu LP Nuda skupiny Garybaldi), ale bohužel z toho sešlo. Obálka nakonec vznikla podle návrhu bubeníkovy manželky Florindy a byla vyrobena ze speciálně jemného a drahého materiálu, připomínajícího zlatou fólii. Ten byl však zároveň velmi náchylný k poškození a proto je dnes téměř nemožné najít původní vydání v bezchybném stavu.

První strana sotva jedenatřicet minut dlouhého alba je zcela instrumentální a obsahuje do čtyř kapitol rozdělenou suitu Sabazio, na kterou navazuje ještě skladba Il circo. Všechny napsal klávesista Coccimiglio a je to setsakramentsky znát. Vincenzo byl ovlivněnej nejenom klasiky Chopinem, Bachem, nebo Mussorgskym, ale i Emersonem a tak složil ambiciózní, classical rockovej matroš ve stylu ELP. První tři části skládanky Sabazio hraje kompetní trio, ta poslední je spíš klavírní etudou. Trochu netradičním prvkem je využití kontrabasu, jehož hluboké tóny slyším v prvních třech kapitolách. Dostupné zdroje o něm mlčí a na jedněch stránkách dokonce spekulujou o tom, že by to mohl být mellotron, ale pochybuju. Podle mě jde skutečně o kontrabas, který nahrál hudební konzervatoř studující basista Tino Nobile, ovšem to už hádám…

Parádní tečku za první stranou alba píše classical rockovej dupák Il circo. Triade hrajou, jak z partesu a připomínají mi podobně zaměřené souputníky The Trip. Zážitek z poslechu navíc umocňuje křišťálově čistej a jak horská bystřinka průzračnej zvuk, který je pastvou pro moje, v zaměstnání těžce zkoušená, ouška.

Druhou stranu desky složil baskytarista Agostino Nobile a všechny tři písničky jsou velice povedeným mixem, složeným z italských melodií a prvků klasické hudby. Při psaní textů se Tino inspiroval tvorbou francouzského “prokletého básníka” Arthura Rimbauda a sám si je aj nazpíval. Baladickou Espressione tvoří jen akustická kytara s doprovodem několika druhů kláves, především klavíru. Je pěkná, ovšem raději mám následující a daleko živější Caro fratello. Její úvod, to je čistokrevnej classical rock, s živelnou basou a tlukotem členitejch bicích. Střední část je písničková, s akustickou kytarou a v závěru pak bacha na Bacha. Nejdelší písničku, šest a půl minuty dlouhou 1998 (Millenovecentonovantotto) si Triade nechali na konec. Její první polovina je trochu volnější, s minimem perkusí a svou atmosférou připomíná baladu Espressione. Ovšem potom začne postupně mohutnět a vrcholí působivou, klávesovou (tipuju to na Moog) melodií, podepřenou tikotem bicích a bublající basovou linkou.

A to je všechno. První, instrumentální strana alba mi připomíná podobně zaměřené Latte e Miele, nebo již zmíněné The Trip. Ta druhá, písničková, třeba Formula 3 z období alba Sognando e risognando, nebo Le Orme… 

Album sice nebylo prodejně nijak zvlášť úspěšné, ale dokud o Triade pečoval Elio Gariboldi, bylo to v pohodě. Ovšem potom ho firma přeložila do Německa a kapelu dostal na starost producent Lambroso. Ten ji začal tlačit směrem ke komerčnějšímu pojetí, což skupina odmítla akceptovat a tak se rozpadla. Cesty obou hudebníků se navždycky rozešli, ale oba zůstali v hudební branži. Vincenzo Coccimiglio zemřel v roce 2012.

Originální album je velmi vzácné a (ne)přiměřeně drahé. Na discogs jsou v současné době dva kousky na prodej, jeden za tisíc a druhej za dva tisíce Euro. Zaplaťpánbu za reedice, kterých je na trhu relativně dost a asi nejdostupnější bude ta italská, z roku 2005. Cédéčko nese značku společnosti VM 2000, která převzala katalog dříve velmi agilního vydavatelství Vinyl Magic. Je to luxusní, rozkládací mini vinyl replika s OBI a osmistránkovým bookletem. Vnitřní strana obalu obsahuje koláž z několika černobílejch fotografií a booklet pak biografii, tracklist a fotky středovejch štítků původní LP. 

SKLADBY:
1. Sabazio: Nascita -2:59
2. Sabazio: Il viaggio – 2:39
3. Sabazio: Il sogno – 3:19
4. Sabazio: Vita nuova – 3:02
5. Il circo – 2:47
6. Espressione – 5:00
7. Caro fratello – 5:02
8. 1998 (Millenovecentonovantotto) – 6:15

SESTAVA:
Vincenzo Coccimiglio – tastiere
Agostino Nobile – basso, chitarra acustica, voce
Giorgio Sorano – batteria 

1998: La Storia Di Sabazio Book Cover 1998: La Storia Di Sabazio
Triade
Prog Rock
Derby
1973
LP
5
CD VM 2000 ‎– VM CD 105 /2005/

Pridaj komentár