»Mým největším přáním by bylo, aby Slash zahrál Lonely Was The Guitarman. To bych rád slyšel.«
RockTimes, 13. 3. 2010
Klaus Hess se narodil 20. listopadu 1946 v malé obci Hohnhorst v Dolním Sasku, spolkové zemi rozkládající se na severozápadě Německa. Druhou polovinu šedesátých let strávil jako baskytarista po boku Petera Panky a Wernera Nadolnyho v hannoverské formaci JP’s, z níž se v říjnu 1970 zrodila legenda jménem Jane.
Hess se tehdy chopil sólové kytary, skladatelské taktovky i kapelnického žezla a spolu s Pankou se stal hnací silou souboru procházejícího četnými personálními otřesy. Měl výrazný podíl na charakteristickém soundu kapely, jeho emotivní kytarová sóla byla vrcholem živých vystoupení a ozdobila desítku studiových alb z let 1972 – 1982, jichž se prodalo přes dva miliony kusů. Tituly jako Together; Fire, Water, Earth & Air, Live (at Home) nebo Between Heaven and Hell se zařadily do zlatého fondu hudby, které se zvykne říkat krautrock.
Tečku za nejúspěšnější kapitolou příběhu Jane napsal Hessův vynucený odchod během natáčení rockového baletu Jona Symona (Warlock), po němž konečně našel čas na přípravu sólového alba Sternentanz (1983) a produkční aktivity. Druhou sólovku Technodrome vydal v roce krátkodobého reunionu klasických Jane (1992), k němuž dala impuls pozvánka na turné po Novém Zélandu. Přetrvávající osobní spory ale po návratu urychlily jejich definitivní konec a tahanice o značku daly postupně vzniknout třem nástupnickým projektům.
Klaus Hess svou družinu nazval výmluvně Mother Jane. V různých sestavách (stálicí byl jen Kai Schiering) odehrála nespočet klubových i festivalových vystoupení a vydala tři koncertní plus dvě studiová alba (In Dreams, 2009 a Turn The Page, 2012), na nichž ustoupila od soundu 70. let, přednost dostaly zdvojené kytary. Od roku 2005 stál po jeho boku blízký přítel Jens Betjemann, v němž našel spřízněnou duši. Po jeho náhlém úmrtí 28. ledna 2014 ve věku 45 let se jak Hess tak Mother Jane ze dne na den odmlčeli. Dnes už víme, že navždy.
Během hráčské kariéry získal Klaus Hess pověst člověka, s kterým je obtížné vyjít. Sám v pozdějších rozhovorech mluvil otevřeně o sporech zapříčiněných přístupem někdejších spoluhráčů, kritizoval vývoj kapely poté, co byl odejit a zároveň odhaloval hluboké emocionální rány, které v něm rozchod zanechal. Podobné případy z branže (viz Waters či ještě příhodněji Blackmore) nutí člověka být ostražitý v závěrech a soudech, z hudebního hlediska je dostatečně výmluvným skutkem rozpačité album Beautiful Lady (1986) bez jeho účasti.
Až bolestný pohled však skýtají i některá dostupná videa z časů Mother Jane, stačí však zavřít oči a svět jakoby byl zase v pořádku. Meditativní kytarová sóla hladí duši a naplňují úžasem. Možno jen litovat, že Bohem nadaný kytarista a skladatel, bez jehož přičinění by se nikdy nezrodil typický sound Jane ani žádná z klíčových položek v jejich repertoáru, promarnil drahnou spoustu let bez muziky.
Klaus Hess zemřel 31. října ve věku 78 let na chronické onemocnění plic.
Děkuji za tento krásný článek. Je to nejlepší a také obsahově nejpřesnější text, který jsem o svém otci, Klausovi Hessovi, mohla najít, a mám z toho obrovskou radost.
Děkuji za krásná slova o jeho hře na kytaru – podle mého názoru to v mnoha německých článcích zaznívalo příliš málo… A přitom šlo přece o hudbu.
Hudbě se můj otec věnoval až do poslední chvíle. Pracoval na „Sternentanz II“ a toto album mělo být téměř vydáno… bohužel k tomu už nedošlo.
Hudbu miloval a chtěl světu vyprávět krásné příběhy prostřednictvím své hudby – příběhy, které utěšují, okouzlují, dojímají a přinášejí radost.
Těší mě každý, kdo to dokázal cítit a kdo jeho hudbu miluje tak jako já.
Prosím, omluvte mou nedokonalou češtinu/překlad – ale moc jsem chtěla poděkovat za tento krásný článek.
Klausova největší fanynka,
jeho malá dcera
Malá oprava: Narodil se v Hohnhorstu v Dolním Sasku.
Vážená Jane,
poděkování patří Vám za slova uznání, která mě hřejí na duši stejně jako hudba Vašeho otce, jež mě provází životem už půl století.
Děkuji rovněž za upozornění na nepřesnost, kterou jsem již v textu opravil.
Borek, vďaka za spomienku na tohto hudobníka. Som prekvapený, že na sociálnych sieťach o tom informujú iba veľmi skromne, ak vôbec. Kapela Jane mi učarovala, ale o tom sme sa už viackrát bavili. Ráno som premýšľal, že by si Klaus zaslúžil spomienku na Rockovici. Zvažoval som napísať zopár riadkov k albumu Together, ale “predbehol” si ma, čomu som skutočne rád. Raz sa k tomu ale určite vrátim…
@Pito: Díky. Já si říkal včera před vytuhnutím, že jestli ráno neuvidím nikde nic v našich řečech, dám pár slov do kupy, abych taky jen neremcal. A příště snad i něco jinýho než nekrolog.