Mám rád dnešní dobu, kdy na rozdíl od předešlých dekád lze natočit skvělou desku s dobrým zvukem i bez velké podpory vydávající firmy, která v konečném výsledku přímo či nepřímo ovlivňuje muzikanty.
Jednou z takových skupin, jejíž produkt netlačí nějaká mediální kampaň, je Mocking Dead Bird z regionu Burgundska-Franche-Comté. Mnohé se o nich na síti nedozvíte, snad jen že spolu hrají od roku 2017, znají se však mnohem delší dobu. Společný pohled na muziku je však spojil dohromady a oni v lednu 2018 natočili v tamním studio Juno za 6 dní svoje první eponymní album.
Jejich desku jsem si velmi oblíbil. Vám se stane pravděpodobně to samé, vaše interakce bude daleko větší, pokud velebíte zpěváka jménem Nick Cave a jeho tvorbu někde v období alb Nocturama či The Boatman’s Call nebo jeho Mordýřských balad. Zpěvák Mocking Dead Bird Daniel Scalliet má totiž podobný, hluboko posazený hlas a výraz. Francouzi za použití klasické basy, tenor kytary, kláves a bicích ponuré balady a šansony oblékli do razantnějšího alternativně rockového kabátku, což jim ve výsledku velmi sluší.
Jako seznámení s kapelou můžete použití klip k písni Lady With No Hands:
Ta zastupuje tu lyričtější a šansonem ovlivněnou část skladeb na albu: Little Man Dancing With Hands, With a Little Touch of Evil nebo Where the River Calls.
Když jsi opuštěn
ve svém žití, či umírání
Když všechny tvé růže pomrznou
A máš pocit, že jsi docela starej
Když necítíš lásku
k živým ani k těm mrtvým
Když kráčíš v temnotě
a ve svém srdci nemáš co zažehnout
Zaboč tam, kde slyšíš řeku
Nebo jdi vstříc ke hradbám úsvitu
Nauč se v té temnotě žít
Nauč se v té temnotě žít…
(Volně přeložený text Where the River Calls.)
Album je však pestřejší, než se na první poslech zdá. Z této polohy vybočují hitová, až v tanečním rytmu natočená Kill the Weeper in Me. Kapela však nabídne třeba pomalou, bluesově ušpiněnou I Met My Solitude s málem metalickými riffy nebo černo černou Blood Is in the Air se strojovým rytmem syntenzátoru a bicích.
Shrnuji na závěr: nečekaný objev z Francie, směs ponurých šansonů i balad v zajímavém rockovém kabátku. Že kapela nebude pravděpodobně okupovat přední příčky hitparád mi nijak nevadí.
SKLADBY:
01. Lady With No Hands – 3:06
02. Blood Is in the Air – 5:09
03. Kill the Weeper in Me – 3:00
04. Where the River Calls – 2:43
05. With a Little Touch of Evil – 3:36
06. The Vicious Man With a Dream – 3:47
07. River Soul – 6:55
08. A Night of No Return – 3:55
09. Little Man Dancing With Hands – 2:37
10. I Met My Solitude – 5:24
11. This Man We Love – 4:16
SESTAVA:
Daniel Webster Scalliet – Blue Lead Vocals & Electric Tenor Guitar.
Aymeric Descharrières – Terrific Backing Voice, Elegant Keyboards & Rare Baryton Saxophon.
Sébastien Bacquias – Sharp Backing Voice & Deep Double Bass.
Fabien Duscombs – Tasty Drums and Big Smiles.
Mocking Dead Bird
šanson, blues, jazz, alternative rock
No Label - Mocking Dead Bird
February 1, 2019
mp3
11
internet
Výborná muzička. Vďaka za tip.
Trochu mi to pripomenulo Tindersticks, kapelu, ktorú mám tiež rád.
https://youtu.be/FfF7dP41U58
Poslechl jsem si dostupné písně na YouTube, máš pravdu je to jako poslouchat Nicka Cavea. Komu se líbí Nick Cave tak to je hudba pro něj, ale ne pro mě. S postupujícím věkem se ze mě stal staromilec, který se už nepídí po novinkách.
Zdenku, v pohodě. Nick Cave a jeho epigoni se nemusí každému líbit. Jsou lidé, co však jeho tvorbu sledují již 40 let, co je na scéně.
Také se rád přehrabuju v historii, novinkami však nepohrdnu. Některé kapely staré prověřené postupy správně uchopí a pak se ten výsledek docela dobře poslouchá. Viz třeba Greta Van Fleet, kterou má Hejkal ve velké oblibě, ač jinak také staromilec, co se hudby týče.
Z jednej ukážky ťažko súdiť, ale hej, toto by som v rádiu neprepol. V súvislosti s mediálnou tlačenkou ma zaujalo najmä to, že slobodný nemedializovaný hudobný produkt znie na nerozoznanie od toho producentsky upravovaného medializovaného.
Hejkale, souhlasím. Jak už je pravidlem, pro klip byla vybrána ta nejvíce pohodová věc z alba, podle které nelze vytvořit nějaký konečný verdikt. Jak jsem uváděl v textu, jsou tam i netypicky a zajímavě pojaté další kousky, takže deska rozhodně jednotvárná a v podobnéch duchu není. Samozřejmě se nejedná o nějakou stylotvornou záležitost, ale nazíráno optikou dnešní tvorby mě osobně to přijde jako nadstandartní záležitost.
Viem, samozrejme, že autorovi recenzie ide o hudbu, ale ja dnešnú dobu nemám rád – je chorá a zvrátená…
Ďakujem za zoznámenie s Mocking Dead Bird!
Respektuji tvůj názor, že dnešní dobu nemáš rád – proti gustu žádný dišputát. Trochu mě ale uniká, jak s tím souvisí tvorba Mocking Dead Bird?
Jirko, zrejme sme sa nepochopili – nič proti tvorbe Mocking Dead Bird.
Nikde nie je problém, iba som si dovolil nadviazať na Tvoj úvod – treba čítať medzi riadkami, nemám absolútne žiadne výhrady voči Tvojej práci a ani hudbe francúzskej skupiny – iba som si povzdychol nad dnešnou situáciou, dnešnou dobou, z ktorej je mne osobne veľmi smutno.
Želám Ti krásny deň a teším sa na ďalšie príspevky!
Pito, se mi ale ulevilo, měl jsem obavy, zda ti nevadí, že deska nevyšla před padesáti lety, neboť u nemála posluchačů (i mých kamarádů) dnes a priori pomalu předvládá pocit, že všechny poslouchatelný desky už byly vydány kdysi dávno.
Já si to nemyslím a proto tu občas utrousím pár slov i o novějších spolcích.
Že vám do toho skočím… i když bych zůstal jen u muziky, tak velebit dnešní dobu ve srovnání s minulými desetiletími mi přijde buď jako nevydařený pokus o žert nebo jako domácí úkol zadaný neziskovou organizací.
Borku, souhlasím s tebou, že lze vše podstatné slyšet i na deskách vydaných před několika dekádami. To ale přeci nevylučuje fakt, že se některé současné desky nedají poslouchat. Na to mi stačí své uši i bez zadání úkolu od neziskovky.?