Synkopy & Oldřich Veselý – Sluneční hodiny (1981)

Keby sa ma niekto spýtal, ktorý jedi album z celej československej rockovej produkcie by som si zobral na pustý ostrov, bez váhania by to bolo vrcholné dielo Oldřicha Veselého & spol. Album, ktorý je lepší, ako väčšina toho, čo vydali ELP a lepší, ako mnohé produkty mojich životných obľúbencov YES. Sluneční Hodiny  vznikli v čase, keď ELP mali zenit svojej tvorby už za sebou a YES tápali v personálnych i koncepčných problémoch a začínajúcich právnych sporoch o používanie loga skupiny. Že je to sila a prehnané tvrdenie??? Stojím si za ním!


Toto je “moja šálka čaju”, na ktorú som bol vždy, od prvého počutia, hrdý. Toto dielo ma, dovtedy trochu snoba, mysliaceho si, že len britské skupiny môžu tvoriť zásadné albumy art rockového sveta, definitívne naštrbilo a prinútilo akceptovať aj talent a invenciu domácej progresívnej scény.

Dosť evidentne tu cítiť inšpiráciu práve dvoch vyššie spomenutých britských kapiel, ale skupine SYNKOPY sa podaril husársky kúsok. Na dominantnom klávesovom podklade, v réžii Oldřicha Veselého, vystavala art rockové dielo, kde sú aj prvky slovanskej (moravskej) spevnosti. Isteže, štandardným handicapom celej dosky je typický syndróm slabšieho technického vybavenia socialistických hudobných štúdií, ale to už dnes nikto nezmení a muzikanti sa s tým (aj na tomto albume) popasovali celkom statočne. Album obsahuje momenty len veľmi dobré, alebo výborné, slabiny na ňom v zásade nepočujem. Slovanský art rock najvyššej úrovne.

Dynamická kompozícia Hůl v slunečních hodinách, decentne sláčikmi obohatená Jsi nádherně pravěká, ďalej Černý racek so silným, takmer, hitovým motívom, Klávesové extempore, voľne prechádzajúce do skladby Vodopád, za to by sa určite nehanbil ani Keith Emerson alebo Rick Wakeman. Toulka je oblá je dôstojným finále tohto art rockového koncentrátu.


Možno toto moje “vyznanie” vyznieva euforicky, ale tak to cítim ja, je to jeden z absolútnych vrcholov československej rockovej tvorby, v žánri art & prog nepochybne – vrchol najvyšší.

Poznámka na záver: Ku cti CD verzie albumu (Bonton, 1999) slúži, že na ňom nie sú “doplácané” žiadne bonusy, ktoré by (ako napr. v prípade reedícií albumov Blue Effect) zbytočne narúšali prirodzenú, pôvodnú koncepciu tohto DIELA…

SKLADBY:
1. Introdukce 2:54
2. Hůl v slunečních hodinách 6:04
3. Jsi nádherně pravěká 8:21
4. Intermezzo 2:14
5. Černý racek 7:41
6. Klávesové extempore 4:03
7. Vodopád 3:39
8. Toulka je oblá 7:28

Hudba – Oldřich Veselý
Texty – Pavel Vrba

NOTES:
Nahrané v štúdiu OPUS, Pezinok, 1981.
Aranžmány – Synkopy
Cover – Jaroslav Staněk
Photo – Josef Kratochvíl
Spolupráca na realizácii – Vladimír Mertlík
Hudebná réžia – Martin Burlas 

ZOSTAVA:
Oldřich Veselý – Micromoog, ARP Omni, Clavinet, Fender piano,organ, piano, vocals
Vratislav Lukáš – acoustic guitar, Micromoog, Clavinet, cello, vocals
Pavel Pokorný – Micromoog, ARP Omni, organ, Fender piano, violin, vocals
Emil Kopřiva – electric guitar, vocals
Petr Směja – electric guitar
Jiří Rybář – drumspercussionmoog synthesizervocalsleader 

Sluneční hodiny Book Cover Sluneční hodiny
Synkopy & Oldřich Veselý
Art Rock, Prog Rock
Panton
1981
LP
8

12 názorov na “Synkopy & Oldřich Veselý – Sluneční hodiny (1981)”

  1. Tedy, popravdě, velice mne překvapuje, že zrovna tento titul řadíte někteří tak vysoko. Pro mne byly SYNKOPY už od prvního poslechu někdy v roce 1982/3 něco jako snaživá regionální raritka lokálního významu. Časem se ten dojem jen prohloubil, směšná, slabá až zoufalá kapela.
    Když pominu naprosto banální muziku, za kterou se úplně stydím, když slyším, jaká je to uklopýtaná třetí kopie velkých vzorů, nejstrašlivější je vokál. Oldřich Veselý svým pisklavým sípotem připomíná Leška Semelku (kvůli kterému nemůžu poslouchat část tvorby M EFFEKT), a je akusticky příjemný asi jako písek sypaný na tabuli plechu. Navíc disponuje OldoŘíhovským (toho mi také připomíná) velice úzkým rozsahem, současně mizerně frázuje, intonuje mimo, neudrží tón obzvláště ve výškách (kde se z nějakého zvráceného důvodu pohybuje často), prostě utrápené fiasko. Tak na úrovni soutěžícího “Československo hledá superstar”, který vypadl už v předkole.
    Připomenul jsem si je dnes po létech, projel jsem tvorbu od 1973 do 1985. Fakt konstantní utrpení, tohle není kapela pro mne.
    Mohu jen zopakovat, že jsem velmi udiven, že zrovna tohle na pustý ostrov. Na ČS scéně bych našel stovky daleko vhodnějších kandidátů.
    Leda by to byl tento Ostrov, pak jo…
    https://www.vscr.cz/veznice-ostrov/

    1. Antony: Tomuhle se říká slovo do pranice…
      Synkopy mám rád odjakživa, přes čtyřicet let. Jak jejich desetipalcovou trilogii ze sedmdesátek (Festival – Xantipa – Formule 1), tak tu albovou z let osmdesátých (Sluneční hodiny – Křídlení – Zrcadla). Olda Veselý byl muzikant, jakých u nás nikdy nebylo/nebude dost, což dokázal i při angažmá u Hladíka. Skvělá alba s jeho účástí Svitanie a Svět hledačů mám od Blue Effectu dlouhodobě nejradši, po skousnutí Kůstkova Jedenáctýho října k nim přibyla i Nová syntéza 2… a propo, i tady hraje a zpívá tebou taky zmíněný a znectěný Lešek Semelka. Jeho nezaměnitelně zastřenej hlas sice leckde nemusím, ale za výkon na uvedených albech zaslouží uznání maximální.

      Na čs. artrockovej ostrov bych si vedle Světa hledačů vzal Petřinova Super-robota a první stranu Města Er.

      1. Borek:

        Nic proti zásluhám Oldřicha Veselého na ČS rockové scéně. Za zásluhy ale hodnocení neudílím, nejprve se mi daná muzika musí líbit. Což u SYNKOPY nenastalo ani náznakem. Umocněno čerstvým zážitkem z poslechu jejich kompletní tvorby. Například u skladeb Ptačí sonáta nebo Poselství dětem jsem se úplně vyděsil, jak takto falešný zpěv mohl projít až na finální výlisek.

        Svitanie je ojedinělá deska, kterou bezmezně miluji. Tandem Frešo/Čech, to je světová extratřída, tryskající emoce, navíc zvukově mistrovsky nasnímáno. Samozřejmě i Hladík na kytaru, i Veselý na klávesy, jsou skvělí. Má-li tento opus nějakou kaňku, je to právě zpěv. Ty necelé dvě a půl minuty co na ploše skladby Ej, padá padá rosenka “odzpívá” Veselý naštěstí dojem nezkazí (plus krátké popěvky ve slovenčině (sic!) v titulní kompozici). Naopak bych řekl, že toporně snaživý vokál na úrovni žáčka 1. ročníku LŠU dává jeho rockerské lidovosti projevu vyniknout. Ovšem nepružnost a monotónnost hlasového podání břinkne do uší pořádně, alespoň tedy mě. Však si poslechni, jak totéž zpívá např. Jožka Černý, s jakou lehkostí, přirozenou melodičností, folklórní vřelostí a vzletností, v ryzím protikladu k Veselému.

        Nej československá alba ode mne:

        FRAMUS 5 ‎– Město Er (1971)
        COLLEGIUM MUSICUM ‎– Konvergencie (1971)
        FLAMENGO ‎– Kuře V Hodinkách (1972)
        SHQ – SHQ Karla Velebného – Motus (1972)
        JAZZ Q PRAHA ‎– Pozorovatelna (1973)
        M EFFECT – Svitanie (1977)
        Gustav BROM – Polymelomodus (1977)
        FERMÁTA ‎– Huascaran (1978)
        Ota PETŘINA – Super-robot (1978)
        MAHAGON – Mahagon (1978)
        PRAŽSKÝ VÝBĚR – Žízeň (1979)
        MARSYAS – Kousek Přízně (1982)
        C & K VOCAL – Balada o Zemi (1985)
        Jaroslav JEŽEK a ČP.8 – Jaroslav Ježek A Čp.8 (1991)

  2. Ačkoliv je spousta skvělých alb z československé éry, stejně jako Mayak, volil bych taky právě tohle, pokud bych si měl vybrat jen jedno jediné…
    Neskutečně nadupaná a přitom vyrovnaná nahrávka, perfektní Vrbovy texty, zkrátka bez chyby… A živě to bylo naprosto stejně dokonalé (předpremiéru jsem viděl někdy ve třinácti, čtrnácti a ovlivnilo mě to sakramentsky)…

    1. Tak zrovna já jsem z textů ježek, přijdou mi hrozně šroubované a krkolomné, ale na to byl Vrba expert. Beru to tak, že chtěli s Veselým napsat něco, čemu by bolševik nerozuměl a tudíž do toho ani nerejpal. A povedlo se.

      Ve sbírce mám cedlo od FT Records (2007) a mám ho rád. Svého času mě ovlivnilo tak, že jsem si koupil aj knihu “Černý racek” od Petra Gratiase. Ovšem nějakým přirovnáním typu “kdo je lepší” se bráním. Kolikrát je to záležitost momentálního rozpoložení…

      1. to Snake : v tomto stylu se s podobně šroubovanými texty setkávám v angličtině pravidelně. Některé kapely zpěv použvají jako další hudební nástroj, jde jim hlavně o libozvučnost a jeho význam je na druhé koleji.

        1. Pro Jirku (7200) a Snaka:
          Krkolomnost ani šroubovanost v těch textech určitě nenacházím, a že by šlo o nějaké „mozaiky slov beze smyslu“ je nesmysl… význam těch textů je většinou zřejmý (čemu třeba nerozumíte v Černém rackovi?). Samozřejmě nejde o „prostá slova“ písně, jaká najdete třeba u Vostárka (pro Katapult); Vrba byl básník, takže jsou tam i složitější obraty, metafory, přirovnání atd. Ale k takové hudbě se jednodušší texty nehodí (a naopak, u toho Katapultu – a mám ho taky rád – by básnické obraty působily jako pěst na oko).

          1. to Cossack : jen pro vysvětlení. Že mi připadají některé texty od Synkop komplikované a plně jejich významu nerozumím, nepovažuji za jejich zápor, takto se prostě někteří textaři vyjadřují. Nahrávky po ruce nemám, ale pamatuji se na album Křídlení, kde nad určitými obraty hloubalo více lidí…. a tak to asi mělo být – každý si ten text mohl interpretovat po svém.

          2. Cossack : Tak jasně, Černý racek je výjimkou. Tam je to jasné a v textu by se mohl najít každej, kdo někdy “čural proti větru” (bojoval s názorem, nebo s postojem většinové společnosti). Ovšem verše v písních “Jsi nádherně pravěká” a “Toulka je oblá” jsou na mě opravdu složité. V knize od Petra Gratiase jsem našel pasáž, že z těch textů nebyl moudrej ani sám Oldřich Veselý a jen těžko vysvětloval jejich význam.

            Ale to jenom na okraj. Já mám album, na rozdíl od Antonyho, aj přes ty krkolomnosti rád.

  3. Synkopy 61 jsem poznal na konci šedesátých let díky písni Válka je vůl. Později na VUT na vojenské katedře byl velitel směru podplukovník Válka, říkali jsme si, ze asi někdo z kapely taky studoval VUT. Někdy v půlce sedmdesátých let začala kapela hrát covery Uriah Heep a vydala singl s písní The Park, který jsem si koupil. To bylo moje poslední setkání s touto kapelou. O téhle desce vím, ale nikdy jsem jí neslyšel. Ani Yes, ani Genesis jsem nikdy neobdivoval, to na vysvětlenou, myslím, že bratr má CD a určitě mi jej půjčí, poslechnu. Pěkný čtení díky za něj.

  4. Pod toto se můžu podepsat. Synkopy jsem v těch letech viděl asi šestkrát a byl to vždy neskutečnej zážitek. Tato skupina mě přivedla k art rocku a já se začal pídit i po jejich zahraničních kolezích…

Pridaj komentár