CD btf.it – VMCD118  /2007/

Skupina Panna Fredda pochází z Říma a patří mezi nejzajímavější soubory italské proto-progresivní scény. Její historie byla krátká a trochu zašmodrchaná. Vznikla v roce 1969, upsala se labelu Vedette a vzápětí pro něj natočila dva nijak zvlášť úspěšné singly – Strisce rosse/Delirio a Una luce accesa troverai/Vedo lei. Sestava kapely se měnila jak aprílové počasí, ale i přes všechny těžkosti nahrála materiál na debutové album, které Vedette odmítlo s tím, že je málo komerční. Deska sice nakonec vyšla, ale v tichosti, malém nákladu a bez jakékoliv promotion ze strany vydavatele. Není divu, že v konkurenci nahrávek souputníků Le Orme, Osanna, New Trolls, nebo The Trip úplně zapadla. Krátce nato se kapela frustrovaná z poměrů v hudebním průmyslu rozešla.

Původní výlisek obsahoval šest skladeb o celkové délce 34 minut a jako výhradní autor všech písniček je uvedený kytarista a zpěvák Angelo Giardinelli. Ovšem minimálně v případě druhé Un Re senza reame o tom docela pochybuju, protože se téměř shoduje s ouverturou skladby Heaven britských Gracious. Jinak – všechna čest, protože tohle je muzika přesně podle mého gusta…

Koneckonců o tom, že to bude moje krevní skupina mě přesvědčila hned úvodní La paura, aneb archaickými varhanami zahuštěný hard rock s pěknou melodií, charismatickým vokálem v italštině a dlouhou instrumentální “dohrou”. Výše uvedená Un Re senza reame vychází z melodických šedesátek a kromě “vypůjčeného” leitmotivu obsahuje i krásné klávesové sólo, připomínající britskou raně progresivní scénu a kapely Procol Harum, nebo Moody Blues. Následující Un uomo uzavírá první polovinu velmi krátkého alba a podobně jako La paura je i ona hardrockově důrazná, se zlověstnou instrumentální vsuvkou navrch.

Členitá Scacco al Re Lot nabízí tolik melodií, změn, stopek a zvratů, až z toho jde hlava kolem. Od italopopu po tvrdej hard rock. Nejdelším kusem na albu je velice působivá a téměř jedenáctiminutová Il vento, la luna e pulcini blu (Sole rosso). Trocha zpěvu je jen v úvodu a na konci skladby, zbytek je instrumentální a jsou to hotové klávesové hody. Aspoň já jim ty jejich barokní etudy s kovově klapajícím cemballem, akustickou kytarou a staccatem bicích fakt žeru. Tečku za albem pak píše pěkná a energická instrumentálka Waiting.

Chtěl jsem vydání s bonusy a tak ho taky mám. Je tu hnedle šest skladeb navíc, ale jde o takovej celkem fádní melodickej beat, který s obsahem elpíčka vůbec nesouvisí. Nakonec bych se bez nich klidně obešel.

Zvuk je výbornej a rozkládací mini vinyl replika od “btf.it” přímo luxusní. Texty písní jsou vytištěné uvnitř obalu a osmistránkový booklet nabízí biografii kapely (v italštině i angličtině) a nějaké ty fotografie.

SKLADBY:
01. La paura (Fear) – 6:00
02. Un Re senza reame (A King Without a Throne) – 5:05
03. Un uomo (A Man) – 4:55
04. Scacco al Re Lot (Checkmate for King Lot) – 4:30
05. Il vento, la luna e pulcini blu (Sole rosso) (With the Wind and the Moon and Little Blue Chicks) – 10:25
06. Waiting – 3:10

Bonus tracks:
07. Strisce rosse (Red Stripes) – 2:50
08. Delirio (Frenzy) – 3:04
09. Risveglio – 3:04
10. Un attimo fa – 3:15
11. Chiama una rondine – 2:21
12. Estate 70 – 3:17

SESTAVA:
1970-71
Angelo Giardinelli – chitarra, voce
Lino Stopponi – tastiere
Pasquale “Windy” Cavallo – basso
Roberto Balocco – batteria

1969-70
Angelo Giardinelli – chitarra, voce
Giorgio Brandi – tastiere, chitarra, voce
Carlo Bruno – basso
Filippo Carnevale – batteria, chitarra

Album: Uno
Autor: Panna Fredda
Žáner: psychedelic rock, progressive rock
Vydavateľstvo: Vedette Records
Rok: 1971
Formát: LP
Počet skladieb: 6
Zdroj: CD - btf.it, 2007