Ragnarok

Znovu však vidím – zvedat se z moře – zelenou zemi – jak v začátku věků

V novozélandském Christchurch, kulturním centru South Islandu od nepaměti sužovaném častými otřesy země, založili počátkem sedmdesátých let bratři Andre (klávesové nástroje, bicí) a Mark (bicí) Jayetové s Rossem Muirem (baskytara) hospodskou kapelu Flying Wild.
S přesídlením do největšího novozélandského města Aucklandu změnili název na Sweet Feet a když v únoru 1974 spojili síly s Ramonem Yorkem (kytara, zpěv), obdivovatelem Davida Bowieho, a uznávanou místní zpěvačkou Leou Wyber, později Maalfrid, rozšířenou sestavu pojmenovali termínem ze severské mytologie Ragnarok, značícím nevyhnutelný konec světa, soumrak bohů.

Soubor si brzy vypracoval šanci pravidelně vystupovat ve vyhlášeném klubu Granny’s a vhod přišla rovněž účast na divadelním projektu Buck-a-Head ve společnosti zavedených Dragon a Split Enz, která přispěla k vydatnému zvýšení jejich popularity a pozvánce do televizních pořadů (Pop Co, Grunt Machine, později Radio with Pictures).
Ragnarok se v Zemi dlouhého bílého oblaku rázem zařadili mezi nejvyhledávanější představitele zdejší nepočetné symforockové komunity a jako první domácí kapele se jim podařilo vyprodat koncert v aucklandském Her Majesty’s Theatre již v předprodeji. V lednu 1975 však přišli o stálou scénu, když majitel Granny’s svůj podnik na několik měsíců uzavřel.

Neváhali tedy investovat do výkonného PA systému od firmy Perreaux, s nímž v zádech vyrazili na roční turné po celé zemi, což přispělo k solidnímu prodeji eponymního debutu, který během koncertního kolotoče zvládli připravit ve studiu Eldreda Stebbinga, průkopníka nahrávacího průmyslu na Novém Zélandu, a vydat v srpnu 1975 na nezávislém labelu Revolution.

Album se vyznačuje tempem pomalejším než pomalé. Je plné zadumaných ploch a rozmanitých zvukových efektů, naléhavý vokál frontmanky i Yorkovy party padnou textům čerpajícím ze skandinávského bájesloví jako prvotřídní sako. Za největší nedevizový příslib do budoucna možno označit trojici nejpropracovanějších čísel – atmosférickou Fenris, monotónní ukolébavku pro dospělé Butterfly Sky a působivou instrumentálku Dream – jež při koncertech prokládali nevšedními verzemi skladeb Pink Floyd (Us And Them, Have A Cigar, Wish You Were Here), Led Zeppelin (Kashmir, Immigrant Song, Whole Lotta Love) i Roryho Gallaghera (I Fall Apart) a nezbytným bubenickým sólem, pokud možno bratrsky zdvojeným.

Zatímco se Lea Maalfrid koncem roku 1975 rozhodla dosaženého dílčího úspěchu využít k rozjezdu sólové kariéry, zbylý kvartet v létě 1976 uzavřel smlouvu s britskou divizí Polydoru a připravil nový materiál, který v první polovině října natočil ve wellingtonských studiích EMI s producentskou výpomocí Ricka Whitea, někdejšího zakladatele Tom Thumb, jejichž EP Ludgate Hill (1970) inspirované velkým požárem Londýna v září 1666, je považováno za vůbec první vydanou progrockovou nahrávku na Novém Zélandu.
Druhé album vychází v prosinci pod titulem Nooks a opět mu kraluje pomalé tempo a všudypřítomný syntezátor, mající významný podíl na celkovém vyznění díla, jež možno považovat za vrcholný skutek na poli symfonického rocku poloviny sedmdesátých let dvacátého století nejenom u protinožců.
Magickou atmosféru všech zákoutí alba navodí již úvodní singlovka Five New Years a ještě umocní první část dvojskladby Waterfall/Capt. Fagg s úchvatnými vokály, která ve druhé části přinese boogie překvapení ve stylu Status Quo. Vzletnou náladu potom udrží jak space instrumentálka Fourteenth Knock poskytující vrchovatě prostoru i rytmické sekci, tak křehká akustická balada Paths of Reminiscence i dvojice zpěvných songů The Volsung a Semolina. A v duchu hesla “to nejlepší na konec” obstará závěr titulní sedmiminutová dokonalost.

Přesto však druhé album nedokázalo napodobit úspěch svého předchůdce, ač na jeho podporu skupina absolvovala třídílné celonárodní turné, při němž zažila i úspěšné předskakování Jeffu Beckovi s grupou Jana Hammera i roli headlinera na festivalu Otaki Music.

Svou daň si nakonec vybralo jak neustálé cestování, tak doba samotná a v neposlední řadě i pořízení nákladné aparatury. Andre Jayet: “Naše investice se stala mlýnským kamenem, který uspíšil zánik Ragnarok.”
Kapela nedokázala připravit dostatek nových skladeb pro třetí desku a potřebný zájem o živá vystoupení spláchla discovlna, která dorazila i ke břehům Oceánie. Bezmála šest tisícovek fanoušků na celodenním festivalu, který se odehrál na Bicknelově farmě ve Waikino v prosinci 1977 za účasti Rockinghorse, Hello Sailor, Country Flyers aj., tak zažilo poslední významné vystoupení skupiny.
Rok 1978 ještě Ragnarok přežili na východním pobřeží, aby nakonec skončili tam, kde před pěti lety začali. Na jaře 1979 odehráli v hospodě v Havelock North svůj poslední koncert pro několik nejvěrnějších.

Lea Maalfrid po odchodu z Ragnarok zahajovala koncerty během novozélandského turné Joe Cockera, v roce 1977 nahrála pro Atlantic první singl Pleasure Machine/Lavender Mountain a v červnu 1978 přesídlila do Sydney. Později vystřídala Los Angeles, Nashville a Londýn a uplatnila se jako autorka, mj. Storm Warning pro Bonnie Raitt nebo You Could Have Been With Me pro Sheenu Easton.
V roce 2004 vyšlo 12písňové album Goddess of Love, které mapuje její sólovou kariéru.

Bratři Jayetové po rozpadu Ragnarok založili kapelu Amul Nerf Nerd s trojicí Chris Baker (zpěv), Andy Coombe (kytara), Mike Churnside (baskytara), s níž bezmála dva roky cestovali po celém státě. Projekt ukončili začátkem roku 1981.

V Japonsku se zkraje devadesátých let objevil na CD titul Nooks, od té doby ale přetrvává nevídané reediční mrtvo, jež nevzkřísilo ani pirátské vydání prvního alba se záznamem části vystoupení z 24. 11. 1976 na jednom CD Ragnarok/Ragnarok Live (2008).
Tož se v roce 2011 remasteringu údajně z původních pásů ujal sám Andre Jayet. Alba byla k mání prostřednictvím zásilkového prodeje jako CD-R (titul Nooks o jednu skladbu chudší!?), s odkazem na autorskoprávní problémy byl ale prodej záhy stopnut. Všechny tituly byly k dispozici znovu až na podzim 2015, kdy k nim přibylo CD Saga obsahující koncertní nahrávky z období 1974-77. Mark Jayet je už řadu let pilířem kapely The Atarmies, jejíž koncertní sestavu příležitostně posiluje i Andre jako druhý bubeník.
V Christchurch se natrvalo usadil i Ramon York, který skládá hudbu pro vlastní potěchu a čas od času ji zaznamená v nahrávacím studiu Rosse Muira, jenž přesídlil do Austrálie, kde se muzice věnuje na plný úvazek.
Lea Maalfrid žije s rodinou kdesi ve Skandinávii, jako jediná scházela při společném setkání koncem května 2016, které ale k velkému zklamání z řad fanoušků nevyústilo v reunionové vystoupení.

I tak pořád platí, že kompletní tvorbu Ragnarok možno směle doporučit každému, kdo od formací z Nového Zélandu nežádá jen show ve stylu Haka.
Škarohlídská rada návštěvníkům směřujícím na souostroví ohledně tamní hudební produkce: “Dejte si hodinky o dvanáct hodin dopředu a o deset let zpátky,” je v případě nezaslouženě přehlížené formace Ragnarok zcela bezpředmětná. Její uklidňující melodická hudba obsahující prvky symfonického, progresivního, psychedelického i kosmického rocku, vyšperkovaná pečlivě vrstvenými vokály, působí i po letech dokonale svěžím dojmem.
Klidně by mohla být podobnou poctou Robertu Moogovi jako prestižní švédská hudební cena Polar prize, jež je považována za Nobelovu cenu v hudbě, kterou americký vynálezce obdržel v roce 2001.

DISKOGRAFIE:
Alba:
1975 – Ragnarok (Revolution)
1976 – Nooks (Polydor)
2008 – Ragnarok Live (SouthSide, nahráno 1976)
2015 – Saga (Drumroll Creatives, nahráno 1974-77)

Singly:
1975 – Fenris/Fire In The Sky (Revolution)
1975 – Cavier Queen/Born To Wander (Revolution)
1976 – Five New Years/The Fourteenth Knock (Polydor)

3 názory na “Ragnarok”

  1. Pekný profil – díky!
    Spomenul som si na jeden Tvoj zaujímavý príspevok z minulosti. 17. novembra to bude presne 5 rokov, čo si ponúkol zoznam srdcoviek z jednotlivých častí zemegule. Za ten čas sa mi podarilo celkom slušne zaplniť medzery v spoznávaní i doplnení zbierky. Z Tasmánie mi zostávajú 3 resty – Billy Thorpe And The Aztecs, Sebastian Hardie a práve Ragnarok.

    1. Samotnýho mě zajímalo, co na seznamu bylo, tož jsem hledal a našel. Z uvedených položek bych dneska vyměnil jedinou – místo druhý desky Sebastian Hardie bych dal přednost jejich debutu.
      A gratulace k parádním kouskům do sbírky!

Pridaj komentár