CD Lava – 7567-93437-2 /2005/
Skupina Porcupine Tree debutovala v roce 1992 albem On The Sunday Of Life, ale až do roku 2005 jsem o ní neměl ani páru. Moje seznámení s Wilsonem a spol. proběhlo teprve prostřednictvím desky Deadwing a mohlo za to vynikající hodnocení a celkem sugestivní recka v tehdejším Sparku…
Cédéčko jsem si tenkrát nesl z obchodu pěkně nažhavenej a dodnes si vybavuju zklamání, které mi připravila úvodní, titulní skladba. Moje očekávání bylo obrovské, ale z kolovrátkovitého a celkem monotónního rytmu s razantními kytarovými vstupy jsem byl docela rozčarovanej. A nepřidalo mi ani disharmonické, trýznivě kvílivé kytarové sólo hostujícího Adriana Belewa. Nicméně již od následující skladby Shallow bylo všechno v nejlepším pořádku a Porcupine Tree mě dostali na lopatu. Místy téměř prog metalovej nářez s řádně naostřenou, břitkou kytarou mě zvednul ze židle, špatnej začátek byl zapomenut a já dychtivě očekával věcí příštích. A dočkal jsem se, s bolestně krásnou a melancholicky laděnou písní Lazarus. Ten refrén je opravdu nádhernej a skladbu samotnou považuju za jeden z hlavních pilířů tohoto alba. Koneckonců, i v rámci celkové produkce Porcupine Tree patří tahle věcička k mým nejoblíbenějším a dočkala se rovněž zajímavého videoklipu.
Halo je opět písničkou z razantnějších, hodně rytmickou a podepřenou elektronikou. Nechybí výbornej refrén a zahuštěná instrumentální pasáž, ve které znovu blýskne se Belew. V členité Arriving Somewhere but Not Here najdeme všechno možné – od hmatatelného zoufalství, přes kytarovou masáž, až po temný ambient. Taky má dvanáct minut a je nejdelší skladbou na desce. Mellotron Scratch je dalším zakukleným hitem, zhruba rozděleným na dvě části. Z počátku se subtilní instrumentací, elektronikou zkreslenými bicími, zasněným vokálem páně Wilsona a srdcervoucím refrénem. Malé přitvrzení v závěru skladby jí rozhodně neuškodí, ale opravdu řádné riffovačky se dočkáme až v následující Open Car, kde jako dokonalej protipól poslouží “měkký” a melodický refrén.
Vysoce podmanivá The Start of Something Beautiful nabídne náladotvornou hudbu ve slokách, v kontrastu s výbuchy zlosti v refrénech a navíc je tu i velice pěkná instrumentální vsuvka. Veskrze povedenou tečkou za celou deskou je pak nádherná balada Glass Arm Shattering, s mnohohlasným vokálním doprovodem…
Touhle deskou začal můj vztah s Porcupine Tree a během následujících let jsem postupně – a většinou v luxusních dvoudiskových edicích – nashromáždil valnou většinu z jejich řadové diskografie. Sedí mi jak psychedelické začátky na deskách Up The Downstair, nebo Voyage 34, velmi melodická písničková tvorba prezentovaná alby Stupid Dream a Lightbulb Sun, i téměř prog metalovej nášup v nahrávkách In Absentia, či Fear Of A Blank Planet. Prvenství albu Deadwing sice už nikdo neodpáře, ale plnej počet nedám. Za čtyři.
Tenhle můj text je už deset let starej a v souvislosti s jeho “rekonstrukcí” jsem narazil na zajímavou informaci. První CD vydání od Lava trpí dynamickou kompresí (DR06), což Wilson nesl s velkou nelibostí a v pořádku jsou teprve až následující remastery od Kscope (DR11). Já si na zvuk na původního vydání už tak nějak zvykl (musím však uznat, že je opravdu špatnej) a měnit ho nebudu, ale tahle poznámka nechť je vodítkem pro ty, kteří by si chtěli cédéčko teprve koupit.
SKLADBY:
1. Deadwing (Wilson) – 9:46
2. Shallow (Wilson) – 4:17
3. Lazarus (Wilson) – 4:18
4. Halo (Barbieri, Edwin, Harrison, Wilson) – 4:38
5. Arriving Somewhere but Not Here (Wilson) – 12:02
6. Mellotron Scratch (Wilson) – 6:57
7. Open Car (Wilson) – 3:46
8. Start of Something Beautiful (Harrison, Wilson) – 7:39
9. Glass Arm Shattering (Barbieri, Edwin, Harrison, Wilson) – 6:17
SESTAVA:
Steven Wilson – vocals, guitars, piano, keyboards, hammered dulcimer, bass guitar on 01,03,05 (middle section), 07
Richard Barbieri – keyboards and synthesizers
Colin Edwin – bass guitar
Gavin Harrison – drums and percussion
Guest musicians:
Mikael Åkerfeldt – backing vocals on tracks 01, 03, 05 & 10; Second guitar solo on 05
Adrian Belew – solo guitar on 01, 04
Deadwing
Prog Rock
Lava
2005
CD
9
CD Lava – 7567-93437-2 /2005/
Desku jsem si hned včera musel po přečtení recenze pustit do uší, dnes jsem si ji poslechl přes bedýnky a říkám si, že ta fošna neskutečně dozrála. Sedla mi do nálady jako nikdy předtím.
Vlastním vydání z roku 2021, tu původní verzi jsem kdysi objevil u nás v městské knihovně. Jelikož jsem měl název skupiny v povědomí, tak jsem neváhal, cédo si půjčil a nahrál na minidisc. Ten rozdíl ve zvuku příležitostně porovnám.
Snejku, dík, že jsi recenzi šoupl i na Rockovici.
No jo, je to poslední z mejch starejch textů k PT, tak jsem ho trochu upravil a zveřejnil. Zjistil jsem, že to měla být hudba k nějakému duchařskému hororu a nejspíš proto je tak tak temná, ale to já rád.