V době mého dospívání a prvního koketování s rockovou hudbou se ke mně muselo dříve či později dostat jméno Pink Floyd. Nejdříve jako záhadný název bez hlubšího významu, později i jako jedna z nejzajímavějších hudebních skupin minulého století. Dodnes si vzpomínám na ten okamžik, kdy jsem poprvé slyšel svou první desku od těchto tvůrců.
Tím prvním albem, jež mě přivedlo k dalšímu zájmu o tuto skupinu, byla deska A Momentary Lapse of Reason z roku 1987, první bez Rogera Waterse. Tehdy se mi hudba předkládaná na albu líbila stejně jako dívka, s níž po boku jsem tuto desku poprvé slyšel. Dívku dávno odvál čas, avšak deska zůstala. A i když nekritický obdiv k ní už je také pryč, pořád se jedná o jedno z mých nejmilejších hudebních setkání.
Ještě než začne klouzat člun po vodní hladině, aby doplul až k úvodní instrumentálce Signs of Life, pokochám se obalem, který řadím osobně k jedněm z nejkrásnějších a nejtajemnějších, jaké znám. Vždy mě fascinovalo to množství postelí na mořském pobřeží a probouzelo ve mně různé nezodpovězené otázky. Kde se vzaly a kdo je tam umístil? Byl to ten zamyšlený muž sedící na jedné z postelí? A na co opodál čeká pětice psů? A dokáže na tyto záhady odpovědět náladotvorná kytara Davida Gilmoura?
Bohužel, obal je pro mě pořád stejnou záhadou jako před lety. Ale pojďme k hudbě. Celé album je především o Gilmourovi a jeho kytaře, zbytek Pink Floyd jako by zde byl pouze do počtu. Není se čemu divit, pod všemi kompozicemi je uvedeno jméno fenomenálního kytaristy, až se vkrádá otázka, zda tento materiál nebyl spíše připravován pro jeho sólové album. Každopádně ty písničky nejsou vůbec špatné a celá první strana mě velice baví, především Learning to Fly a On the Turning Away patří k mým posluchačským trvalkám, které mě vždy dokážou potěšit a zvednout náladu. Druhá strana desky mě přijde zbytečně komplikovaná, ty krátké skladbičky Round and Round, A New Machine Part 1 a A New Machine Part 2 bych klidně oželel. Ještě že tu máme nádhernou skladbu Terminal Frost s vynikajícím saxofonem a závěrečnou Sorrow vyšperkovanou úžasným kytarovým sólem z rodu těch nesmrtelných.
Co dodat na závěr. Jsem rád, že jsem se k tvorbě skupiny Pink Floyd dostal. Sice bych dřív album A Momentary Lapse of Reason hodnotil jako to nejlepší, co jsem kdy slyšel, dnes ale po mnoha posleších a posleších velkého množství jiných alb dávám Davidovi a spol. 3,5*.
Skladby:
01. Signs of Life [Gilmour/Ezrin] (4:24)
02. Learning to Fly [Gilmour/Moore/Ezrin/Carin] (4:53)
03. The Dogs of War [Gilmour/Moore] (6:05)
04. One Slip [Gilmour/Manzanera] (5:10)
05. On the Turning Away [Gilmour/Moore] (5:42)
06. Yet Another Movie [Gilmour/Leonard] (6:18)
07. Round and Around [Gilmour/Leonard] (1:10)
08. A New Machine (Part 1) (1:46)
09. Terminal Frost (6:17)
10. A New Machine (Part 2) (0:38)
11. Sorrow (8:46)
Obsazení:
David Gilmour – guitar, keyboards, drum machine, vocals
Richard Wright – keyboards (1-2, 5, 8, 11), backing vocals (2, 5, 11)
Nick Mason – drums, sound effects (1-2, 4-6, 9), voice (1-2, 9)
Darlene Koldenhoven, Carmen Twillie, Phyllis St. James, Donnie Gerrard – backing vocals (2-4, 9, 11)
Scott Page – tenor saxophone (3)
Tom Scott – soprano saxophone (9), alto saxophone (3)
John Helliwell – saxophone (6, 9)
Michael Landau – guitar (4)
John Carin – keyboards (1-7, 9, 11)
Bob Ezrin – keyboards, percussion, sequencer (1-2, 4, 9)
Bill Payne – organ (3)
Patrick Leonard – synthesizer (6-7)
Tony Levin – bass (2-3, 5-7, 9, 11), Chapman stick (4)
Carmine Appice – drums (3)
Jim Keltner – drums (4-6)
Steve Forman – percussion (2, 6)
Prog Rock
EMI
1987
LP, CD
11
Co se znamenitýho přebalu týká, je dílem Storma Thorgersona (“Vzali mě zpátky, abych pomohl dát albu vzhled a atmosféru Pink Floyd”). Povedlo se dokonale.
Známo je, že ústřední motiv nekonečný řady nemocničních lůžek (700ks) vyskládaných na pláži Saunton Sands na pobřeží Severního Devonu byl inspirovanej textem skladby Yet Another Movie (“Visions of an empty bed”). Má symbolizovat “vztahy, které se vypařily a zůstaly z nich jen ozvěny”.
Postele zajistil Thorgersonův kolega Colin Elgie, anglický ilustrátor a někdejší člen Hipgnosis, dílčí fragmenty vycházely z dalších albových skladeb (rogalo/Learning to Fly, psi/The Dogs of War). Borce na obalu se mi nikdy nepodařilo ztotožnit ani rozluštit, jestli dumá nad jeho významem, nad smyslem života nebo jen láme hůl nad Watersem, ale co už. Však záhady bez odpovědí mají největší kouzlo.
Fotilo se během 14 dnů v červenci ’87, Robert Dowling za titulní snímek obdržel zlatou cenu Association of Photographers Awards, asociace britských a evropských profesionálních fotografů.
Pro skalní fans jsou k mání pěkný fotky na zeď (1, 2), pobaví i dobový video z příprav.
Album je to vydařený, neodpustím si jen poznámku – pokud bych měl pokřivenou optikou většiny brát The Final Cut jako Watersovu první sólovku, co jinýho by potom bylo A Momentary Lapse of Reason než Gilmourova třetí deska?
Borku, dík za doplňující informace. Ten počet postelí je fascinující.
A i když se mi ty obrázky na zeď hodně líbí, tak se obávám, že u nás doma to neprojde. Každopádně dík za zajímavý tip.
Já se s kapelou vždycky trochu míjel, přitahujou mě spíš ty méně známé, až neznámé. Ale jak už jsi psal v recenzi, skladby Learning To Fly, The Dogs Of War, On The Turning Away, nebo Sorrow musí znát asi každej art rockovej fanda. Deska je to určitě povedená a z toho obalu jsem byl auf taky. Určitě má nějakej význam, ale nepátral jsem po tom.
Ahoj Snejku, sice jsi se s nimi míjel, ale mám dojem, že jsi, narozdíl ode mě, byl na jejich koncertu na Strahově. Zmiňuješ to v komentářích u vzpomínky, tuším,že Borkovi, na onen památný koncert. Docela ti ten zážitek závidím.
Pravda, byl jsem tam, ale není co závidět. Beztak si z toho skoro nic nepamatuju. Jenom to, že to byl děsnej blázinec, protože nikdy předtím jsem neviděl tolik lidí pohromadě. Někde u rodičů jsem měl i nepoužitou vstupenku, protože v momentě, kdy se otevřela brána mě dav vcucnul dovnitř a já ji neměl komu ukázat. Stáli jsme na ploše, kapela byla daleko a tak jsem koukal na projekci. Myslím, že trochu pršelo, protože jsem dostal ránu deštníkem (dneska nemyslitelná věc). Cestou na Strahov jsem si v nějakém music shopu koupil CD Odyssey od Yngwie Malmsteena a mám ho dodnes. Inu, byl to můj první monstr koncert a zároveň aj poslední. Nejsem zrovna koncertní typ.
Tak to máme podobné. Čím jsem starší, tím víc mi vadí větší davy. Největší akcí, kterou jsem absolvoval, byl koncert Stounů v Brně, což oproti Pink Floyd na Strahově byla třetinová záležitost.
Skupina Pink Floyd patřila a stále patří k mým oblíbeným skupinám. Preferuji spíše počátky, ale i pozdější tvorba rozhodně stojí za poslech. Mám radši Rogere Waterse, takže fáze skupiny s Davidem Gilmourem mi až tak neimponuje, tahle deska se mi líbí více, než to co následovalo. Tebou jmenované skladby jsou nesmrtelné. Rád jsem si o téhle desce přečetl, díky.
Ahoj Zdeny, docela jsi mě překvapil. Nečekal jsem, že by se ti z desky A Momentary Lapse of Reason něco mohlo líbit. Mám tě zafixovaného jako příznivce psychedelie a experimentu. Jsem rád, že sis recenzi přečetl.