V průběhu roku 1968 nastala situace, která znamenala konec důležité anglické skupiny The Yardbirds. Tu postupně opustili všichni členové až na kytaristu Jimmyho Page, který musel nějak řešit nasmlouvané skandinávské turné. Obrátil se na baskytaristu a hráče na klávesové nástroje Johna Paula Jonese, který na jeho nabídku kývnul. K těmto dvěma zkušeným studiovým hudebníkům se přidali do té doby nepříliš známí členové skupiny Band Of Joy, zpěvák Robert Plant a bubeník John Bonham. Tato čtveřice krátce působila pod názvem The New Yardbirds, aby velmi brzy zvolila údernější označení – Led Zeppelin. Zbytek už je rocková historie.
Čtveřice velice brzy zjistila, že si rozumí jak hudebně, tak i lidsky. Jakmile získali šikovného manažera Petera Granta, zamířili do studia, aby své hudební představy uchovali natrvalo. V lednu roku 1969 spatřilo světlo světa album s hořící vzducholodí Hindenburg na obalu.
Fotografie hořící vzducholodě LZ 129 Hindenburg z roku 1937Základem jejich hudby se stává samozřejmě blues, ovšem hrané tak hlasitě a agresívně, až se ta původní bluesová podstata mnohdy vytrácí a je nahrazována hardrockovou ostrostí a břitkostí. Kompozice na albu mají mohutný, mnohdy až orchestrální zvuk.
Hned první skladba, Good Times Bad Times, je neskutečná, ohromně vzrušující jízda. Lepší začátek si posluchač nemůže přát. Následující píseň Babe I’m Gonna Leave You prověří pěvecké kvality Roberta Planta. Nádherná balada se střídavými erupcemi bicích a kytary.
Blues Willie Dixona You Shook Me hrál ve své době kdekdo a píseň se stala skvělou příležitostí k tomu, aby se jednotliví členové skupiny předvedli a ukázali, kde jsou jejich hudební kořeny. Pak přijde skladba, kterou Page hrával již s Yardbirds, totiž Dazed and Confused. Jeho hra smyčcem na kytaru vytváří magickou náladu, která je vzápětí rozbita Bonhamovou baterií bicích. Plant vede s kytarou rovnocenný dialog, jenž chvílemi přerůstá v hudební orgasmus. Chvílemi mám pocit, že to celé drží pohromadě jen díky Jonesově baskytaře.
Poté je načase, aby si posluchač odpočinul při kousku Your Time Is Gonna Come, který zvolna přejde v křehkou instrumentální věcičku Black Mountain Side, ve které se předvede na akustickou kytaru Jimmy Page doprovázený na tabla. Jakoby si zbytek kapely potřeboval odpočinout před další peckou Communication Breakdown. Ta se hrne nezadržitelně vpřed jako dobře promazaný stroj. Ukázka, jak má vypadat a hlavně znít hard rock. A opět se loví v dílně Willie Dixona, tentokrát to je blues I Can’t Quit You Baby, ve kterém Page vystřihne jedno ze svých mnoha nezapomenutelných sól. Závěrečná kompozice How Many More Times opět ukazuje dokonalou souhru všech čtyř hudebníků a podobně jako Dazed and Confused se vymyká žánrovému zařazení.
Myslím, že v historii rockové hudby je málo takových debutů, které měly určující vliv na daný žánr. První album Led Zeppelin k nim můžeme bez obav přiřadit. Vzducholoď úspěšně vzlétla.
Skladby:
01. Good Times Bad Times (2:46)
02. Babe I’m Gonna Leave You [Page/Plant/Bredon] (6:41)
03. You Shook Me [Dixon/Lenoir] (6:28)
04. Dazed and Confused [Page/Holmes] (6:26)
05. Your Time Is Gonna Come [Page/Jones/Plant] (4:14)
06. Black Mountain Side [Page] (2:05)
07. Communication Breakdown (2:27)
08. I Can’t Quit You Baby [Dixon] (4:42)
09. How Many More Times (8:28)
Sestava:
Robert Plant – lead vocals, harmonica
Jimmy Page – electric guitar, acoustic guitar, pedal steel guitar, backing vocals
John Paul Jones – bass, organ, backing vocals
John Bonham – drums, tympani, backing vocals
Viram Jasani – tabla (6)
Led Zeppelin
Blues rock, hard rock
Atlantic
1969
CD
9
Ja som začal požičanou LP The Song Remains The Same, kde cez skladbu Dazed And Confused bola diera po vypálení žeravým klincom… a druhú som počul Physical Graffiti… a potom som zažil šok, v Priore som kúpil práve túto recenzovanú jednotku 🙂
Ja som Zeppelínov počul rad radom. Jednotku, dvojku, trojku… Debut je nadčasový, hoci som pred rokmi videl nejakú reláciu na MTV, kde nejaký “rockový/metalový” producent vysvetľoval, že v dnešnej dobe by takáto nahrávka nikoho nezaujímala a znie ako zlé demo a že by si na populárnej scéne neškrtli. Nie, že by som mu chcel brať ilúzie, ale presne demonštroval, prečo je dnešná mainstreamová rocková muzika v takom stave, v akom je.
Dnešné dopoludnie v znamení Led Zeppelin – oprášil som krabicu a dal prvé 4 štúdiovky.
Martin, díky!
LED ZEPPELIN jsou pro mě hudební základ a nemají slabou desku, snad ani slabou skladbu. Od nich s potěšením kdykoli, cokoli..
Antony, tak to jsme na stejné vlně.
Vinyl s azurovým logem stojí v současné době kolem 1200 liber v Good stavu. Fotku Led Zeppelin jsem si koupil za 2 koruny v zahraniční literatuře, na rubu byl popis kapely, ten popis byl takový, že jsem chtěl něco od nich slyšet. To se mi povedlo ke konci školního roku, když rodiče koupili spolužáku magnetofon B4 a on si nahrál tehdy aktuální trojku s úvodní Immigrant Song. Led Zeppelin byli první kapela, kterou jsem si nahrál o rok později, shodou okolností taky trojku a právě debut, který mě naprosto dostal hlavně skladby Dazed And Confused, You Shook Me a How Many More Times. Led Zeppelin patří od té doby ke kapelám bez jejichž desek se neobejdu, ať jsem sbíral nahrávky na čemkoliv, Led Zeppelin nesměli chybět. Hezká recenze a díky za ní.
Shodou okolností jsem Led Zeppelin III z řadových alb vlastnil jako první. Samozřejmě na CD, byla 90. léta a elpíčka byla zapomenuta. Před tím jsem měl výběrovku Remasters a ta mě tak ohromila, že jsem si řekl, že tuhle skupinu musím mít kompletní.
Zdeny, jsem rád, že se ti recenze líbí.