Uvedu dvě souvislosti, které mě přiměly k zveřejnění mého zamyšlení o desce Petry Janů, která vznikla již před (neskutečnými) 40 lety. Byla to právě recenze Zdenyho na Vaška Neckáře a jeho dovětek “ono to je trochu jinak – tohle je deska Oty Petřiny, na které Vašek zpívá.” To mi ihned připomnělo údajný citát Jiřího Černého: “Ota píše pro kohokoli, stejně nakonec píše hlavně pro sebe :-)” Proto jsem zvolil ten titulek recenze (Petra snad promine). Jako připomínku na další nezapomenutelnou nahrávku Oty Petřiny…
Vedle sólových, velmi ceněných desek Oty Petřiny je tu album, které je, ač naprosto muzikantsky geniální a nadčasové, dnes trochu zapomenuto. To mne velmi mrzí, ale asi chápu ten pravý důvod. Nevyšlo totiž pod jménem Oty, ale pod hlavičkou tehdy jedné z nejlepších (ne li úplně nejlepší) rockových zpěvaček u nás – Petry Janů. Letmo se tedy zmíním o jeho vzniku.
Kamarádi karbanu, Ota Petřina s manažerem a partnerem Petry Michalem Zelenkou a textařem Zdeňkem Rytířem, dali u karet hlavy dohromady a vymysleli projekt Pro-Rock s tím, že z Petry Janů vytvoří rock star. Opatrně začali albem Motorest, ale tou hlavní událostí se stala až druhá deska Exploduj! z roku 1980. Ota měl zákaz veřejného vystupování, takže v klidu během pár měsíců napsal všechny písně a několik textů, zbytek dodal Zdeněk Rytíř. Po schválení nahrávacích frekvencí se během dvou měsíců v dejvickém studiu vše natočilo.
Vydání alba pak způsobilo mezi českými rockery velký šok. Ota Petřina totiž ve studiu na sebe navrstvil a v aranžích pospojoval zdánlivě nesourodé prvky – sbor C&K Vocalu či dechovou sekci s komorním orchestrem, to vše pak zastřešovala rocková rytmika kapely Pro-Rock. Pod touto hlavičkou se skrývala na desce neuvedení všestranní čeští muzikanti Lexa Čihař či bubeník Petr Petrásek, které Ota dovedl z Bacilů V. Neckáře. Tou hlavní devizou byla však nespoutaná Otova kytara, která na tomto albu předvádí taková kouzla, že jsem z toho dodnes trochu vedle. Troufnu si tvrdit, že takto invenčně do té doby u nás nikdo nic nezahrál. Díky studiovému a vymazlenému pojetí písní se tu spojily dva prvky – neobyčejně silný a tvárný hlas Petry Janů – který dokázal řádně rockově zabouřit, aby poté klidně plynně přešel do operní polohy.
Zásadním pilířem alba jsou songy s obrovským vnitřním napětím – Exploduj, Benzínová královna, Démoni z Dejvic a doktor Q a Ještě stále nejsem grogy či Vabank. Časté změny tempa, nálad, aranží s Pražským komorním orchestrem, dechovou sekcí a těžkotonážní rockovou kytarou, která plenila vše kolem.
Trochu popíšu třeba náladu Benzínové královny pro ty, kteří toto album neslyšeli. Kulomet bicích odstartuje skladbu a následný hutný kytarový riff ovládne první dvě sloky. V nečekané mezihře zazní koncertní akustická kytara se sborem, která ústí do až muzikálové uklidňující melodie, která je pomalu ztišována. Když máte pocit, že skladba končí, ozve se znovu úvodní brutální riff jako od Eddie Van Halena, který dokončuje skladbu spolu s lesem smyčců komorního orchestru.
Takto podobně nezvykle zní i další skladby, kde i po několikerém poslechu můžete objevovat v aranžích další a další nezvyklé kombinace.
Zvláštní temnou atmosféru obsahuje Černá ovce, kde v pozadí slyšíme jakousi syntenzátorovou smyčku, v prostoru kolem jsou naaranžovány a vrstveny různé úryvky kytar a dechových nástrojů – Petřin odosobněný nahalovaný zpěv proplouvá všemi těmi zvuky – socialistický prog rock?
O něco písničkovější je Jen jestli, která je však ozvláštněna Otovým neuvěřitelně drsným úvodním sólem. Později je ta tvrdost úmyslně rozbita druhým partem kytary v jemném duchu. Napětí a rockový tlak poleví v Příběhu Gabriela a v děkovačce Koncert končí. Povinnou pomalou píseň tu supluje křehký song Písnička.
Bumerang a Petra Janů – koncertní sestava pro Exploduj!Shrnuto: Na této desce se sešlo mnoho es tehdejší české rockové scény a v čele s Otou Petřinou natočili progresivní album, které se stalo atmosférou, muzikou, způsobem kytarové hry a aranžemi naprostým zjevením na naší domácí rockové scéně. Nikdy před tím a ani potom se nic podobného neopakovalo. Petra se ještě několik let věnovala rocku, na koncertních pódiích se věnovala s východoněmeckou skupinou Express dokonce heavy metalu, ale z gramofonových drážek zněla již hodně ochočeně. Na Exploduj! byla však královnou.
SKLADBY:
01. Exploduj ! 5:10
02. Benzínová Královna 4:30
03. Démoni Z Dejvic & Doktor Q 3:20
04. Jen Jestli 4:20
05. Ještě Nejsem Grogy 5:50
06. Příběh Gabriela 4:15
07. Písnička 6:00
08. Černá Ovce 3:30
09. Vabank 3:15
10. Koncert Končí 4:40
NOTES:
Nahráno v dubnu – květnu 1979 v pražském studiu v Dejvicích.
SESTAVA:
Petra Janů – zpěv
Ota Petřina – kytary
Kapela Pro-Rock – na desce jmenovitě neuvedeni
+
Pražský komorní orchestr
C&K Vocal – sbory
Exploduj!
Prog Rock
Supraphon
1980
LP
10
Paní Janů si pamatuju ze socialistickejch televizních estrád a tak jsem k albu přistupoval s obavami a pořádným despektem. Nakonec to dopadlo o něco líp, než jsem čekal. Několik kousků má opravdu zajímavou stavbu a komplikovaná aranžmá, vrcholem je asi i v recenzi zmíněná Benzinová královna, ovšem docela se mi líbily aj titulní Exploduj!, nebo Ještě nejsem groggy!. Naopak z novovlnové Démoni z Dejvic & Doktor Q, kapánek otravného kolovrátku Příběh Gabriela, či cajdáku Písnička bych asi co nevidět vykvetl.
Šacoval bych to tak na dvě, album beru spíš jako fragment doby. Svým způsobem zajímavé, ale nijak podstatné a už vůbec ne zásadní. Ovšem při té bídě, co tady tenkrát byla…
to Snake: Jde o úhel pohledu. Petra Janů byla v roce 1980 rockerka, několikrát jsem ji viděl naživo a na tu dobu to byl řádnej hard rock, později s německou kapelou naživo čistokrevnej heavy metal a já na ni nemusel nahlížet optikou její pozdější popové produkce. Toto album je právě zajímavé Otovými aranžemi, do té doby nic podobného nevyšlo. Samozřejmě, pokud bych se k tomuto albu dostal až dnes, asi bych reagoval podobně, jako ty. To platí o hodně dobových nahrávkách.
Tak jasné, v roce 1980 mi bylo deset a o bigbít se nezajímal. Ovšem přibližně v tu dobu vyšly aj desky Sluneční hodiny od Synkop, nebo 33 od M. Efektu a i ty jsem si našel a oblíbil až teprve před několika málo lety. U Petry Janů už se mi to nestane. Nebo ty bys ta alba postavil zhruba na stejnou úroveň?
Desky Petry Janů, které udělala s Otou Petřinou, jsou pro mě mnohem lepší, než yesoidní Synkopy a M. Efekt s Frešem a Semelkou. Pravda, je to věc názoru. Synkopy jsem viděl naživo v té době a nijak mě to neuchvátilo, M Efekt byl tehdy na Velodromu a to samé Mišík a Etc, to byla tehdy ta správná kapela. Tuhle desku (Exploduj!) jsem slyšel poprvé v kasárnách v Nepomuku, kde jsem byl na vojně a po návratu v září jsem si ji ihned koupil. Teď jsem si ji pustil v souvislosti s Jirkovou recenzí a vzal jsem všechny čtyři desky, kdo nezná, tak i Já & My a Ročník 50 jsou pecky.
to Snake : Stylově nikoliv ale kvalitou a významem pro českou rockovou scénu bez jakéhokoli zaváhání !
Ještě jsem si vzpomněl na Dunajskou legendu od Fermaty, ale o.kay, nebudu do toho dál šťourat. Tvůj názor ti neberu a hlavně, děkuju za recenzi. Bez ní bych se k tomu albu nejspíš nedostal. “Benzinovou královnu” pustím při nejbližší příležitosti (garden party) kamarádům a jsem zvědavej, co na ni budou říkat.
Vím, kam míříš. Ano muzika Synkop a Fermáty a Blue Effectu je více “artificiálnější” . Ota byl zase novátor a progresivista ve hře na kytaru a zvukový mág.
P.S. : pokud kamarádům pustíš Benzínovou na pořádný aparatuře, tak je Otova kytara musí rozsekat na kusy ! 🙂
Tak Petřina byl úkaz, to bez debat. Bacily především díky němu a Honzovi Neckářovi byly skvělou doprovodnou kapelou a spousta desek s jejich účastí se díky tomu dá poslouchat. Ty s Petrou Janů mezi ně ale neřadím. Její stylizace do rozervaný rockerky byla až směšnotrapná a přebila i ty dobrý pasáže…
Za vrchol Petřinovy tvorby považuju jeho vynikající sólovky Super-robot a Pečeť. Kupoval jsem je hned po vydání a mám je pořád. A pořád stejně rád.
Petru jako rockerku a její hlas jsem v té době velmi obdivoval. Byla přirozená a mě to jako stylizace nepřipadalo.
Skvělá recenze. Tuhle desku jsem prožil za mládí, kdy vyšla, dokonce jsem ji v Pardubicích měl možnost slyšet naživo jako výběr (ne celou, seznam skladeb byl změněn s ohledem na další populární hity).
Je jednou ze tří desek, které jsem na gramofonu totálně sjel a koupil je znovu (ještě Kráska a zvíře a Vladimír Mišík ETC 1).
Dnes, skoro 40 let zpátky, už bych tak vysoko nehodnotil, ale stále se k ní s nostalgií rád vracím. Ota Petřina pak udělal ještě mnohem lepší věci.
Koupil jsem si oba Hi-Res mastery, když je Supraphon před pár léty vydal. Zvuk vynikající, nijak nahrávce neublížili, super. Tím spokojenost končí. Nalákán na osobnosti jsem čekal hodně. Muzika jakžtakž (velká sláva to taky není), ovšem vokál Petry Janů mi k ní vůbec nesedí a texty jsou vyloženě slabé. Jako by je psaly HOLKI někde na internátu. Párkrát poslechnuto, uloženo do archivu, vracet se k tomu nehodlám.
Osoba Petry Janů je pro mne poměrně kontroverzní. Je všechno, jen ne rockerka. Popík jí byl evidentně bližší. Můj názor.
Antony – v pohodě, Z pozdějších rozhovorů Petry vyplynulo, že písně, tak jak vyšly na Exploduj! nebyly přesně její parketa. Na koncertech je hrála v mnohém jednodušších aranžích, ale tím většinou ztratily to své vnitřní kouzlo. Přesto jsem já osobně z jejího všestranného výkonu na desce nadšen a nic bych na něm neměnil!
Texty jsou za mě v pohodě, podobné soubory v kapitalistické cizině je neměly o nic lepší.
Ahoj Jirko, skvělé k tomu se nedá nic dodat. Já mám rád všechny čtyři desky, které Ota Petřína s Petrou Janů udělal. Na Motorestu jsou výborné písně Čekání, Kaleidoskop, Blues ženských domovů a titulní Motorest, Ročník 50 je vynikající celý. Tuhle desku jsem si koupil hned jak jsem se vrátil v roce 80 z vojny, Motorest jsem měl hned jak vyšel. Exploduj jsem ve velmi krátké době sjel tak, že jsem si musel koupit ještě jednu desku. Mám je dodnes. Díky za pěkný čtení.