Dávno zapomenutá kapela z Manheimu, po níž zůstalo jediné výtečné album a pár řádků v zaprášených německých encyklopediích. Parádní klávesový hardrock, zhruba ve stylu Deep Purple, občas i Colossea, může i dnes oslovit nejenom archeology, ale všechny, kteří mají rádi první polovinu 70’s.

Je zajímavé, že Night Sun se obešli bez některých krautrockových obezliček, zejména „nestoudného nesouzvuku“ (shameless cacophony) a orgastické psycho-schízy. Jejich hra má parametry kterékoliv vyzrálé anglické prvoligové kapely.
A není divu, vždyť původně osmičlenná skupina vznikla počátkem 70. let přejmenováním jazzbandu Take Five, působícího již v šedesátých letech. Prvotní název byl Night Sun Mournin’. V sestavě byl jediný člen, který se později účastnil nahrávání LP, multiinstrumentalista Knut Rössler.

Uvnitř tak velkého ansámblu se záhy projevily různé představy o žánrovém směřování. Night Sun Mournin’ se rozdělili v červenci 1970. Část muzikantů založila Kin Ping Meh, druhá polovina si ponechala (zkrácený) název Night Sun a po doplnění o nové spoluhráče začala fungovat jako sexteto.
Po několika obměnách se koncem roku ustálila sestava: Joachim Romeis (trubka, housle), Edmund Seiboth (trubka), Freddie Münster (saxofon, zpěv), Knut Rössler (saxofony, flétna, trombon, klávesy), Walter ‘Jimi’ Kirchgessner (kytara), Ernst Vöster (baskytara) a Uli Staudt (bicí).

Stylově se Night Sun v té době zaměřili na masivní dechařský sound typu Chicago / Blood, Sweat & Tears. Předskakovali mimo jiné Guru Guru a Uriah Heep. Na jaře roku 1971 opouští band Edmund a Ernst, přichází baskytarista a zpěvák Bruno Schaab. Začíná se formovat silné rockové jádro. Výraz se posunuje směrem k hardrocku se silnými vlivy jazzrocku. Transformace v úderné rockové kvarteto je dokončena v srpnu 1971, kdy odchází poslední “čistokrevní” dechaři Joachim Romeis a Freddie Münster.

Novou zvukovou předlohou se stali Deep Purple, potažmo Emerson, Lake & Palmer. V květnu 1972 skupina získala smlouvu s vydavatelstvím Polydor (sublabel Zebra). Albovou sestavu tvořili: Bruno Schaab (zpěv, baskytara), Walter Kirchgassner (kytara), Knut Rössler (varhany, piano, trumpeta, fagot) a Ulrich Staudt (bicí). Nahrávalo se ve studiu Windrose s přispěním legendárního zvukaře Konrada ‘Connyho’ Planka (1940 – 1987).

Mournin’ snese přímé srovnání s párplovskou předlohou, viz Slush Pan Man nebo hned následující Living With The Dying. A jak jsem již předeslal, Night Sun byla kapela složená z jazzmanů, hráčsky se proto zcela vymykala proslulému germánskému “lopaťáctví”.
LP se ovšem na trhu ocitlo bez výraznější podpory vydavatele. Nakvašení muzikanti se o rok později rozcházejí, Bruno Schaaba můžeme záhy objevit u Guru Guru. Knut Rössler je dnes uznávaným jazzmanem, nahrával kupříkladu i s Miroslavem Vitoušem.

SESTAVY:
Edmund Seiboth – trubka (A)
Ernst Vöster – baskytara (A)
Freddie Münster – saxofon, zpěv (A, B)
Joachim Romeis – trubka, housle (A, B)
Knut Rössler – klávesy, flétna, saxofony, trombon, fagot (A, B, C)
Uli Staudt – bicí (A, B, C)
Walter ‘Jimi’ Kirchgessner – kytara (A, B, C)
Bruno Schaab – zpěv, baskytara (B, C)

DISKOGRAFIE:
Mournin’ (LP, Zebra 2949 004) 1972 (C)

REEDICE:
Mournin’ (CD, Second Battle) 1997 a 2001
Mournin’ (LP, Second Battle) 2001 a 2012

Jaromír Merhaut pro Rock+ 2012