Night Sun

Dávno zapomenutá kapela z Manheimu, po níž zůstalo jediné výtečné album a pár řádků v zaprášených německých encyklopediích. Parádní klávesový hardrock, zhruba ve stylu Deep Purple, občas i Colossea, může i dnes oslovit nejenom archeology, ale všechny, kteří mají rádi první polovinu 70’s.

Je zajímavé, že Night Sun se obešli bez některých krautrockových obezliček, zejména „nestoudného nesouzvuku“ (shameless cacophony) a orgastické psycho-schízy. Jejich hra má parametry kterékoliv vyzrálé anglické prvoligové kapely.
A není divu, vždyť původně osmičlenná skupina vznikla počátkem 70. let přejmenováním jazzbandu Take Five, působícího již v šedesátých letech. Prvotní název byl Night Sun Mournin’. V sestavě byl jediný člen, který se později účastnil nahrávání LP, multiinstrumentalista Knut Rössler.

Uvnitř tak velkého ansámblu se záhy projevily různé představy o žánrovém směřování. Night Sun Mournin’ se rozdělili v červenci 1970. Část muzikantů založila Kin Ping Meh, druhá polovina si ponechala (zkrácený) název Night Sun a po doplnění o nové spoluhráče začala fungovat jako sexteto.
Po několika obměnách se koncem roku ustálila sestava: Joachim Romeis (trubka, housle), Edmund Seiboth (trubka), Freddie Münster (saxofon, zpěv), Knut Rössler (saxofony, flétna, trombon, klávesy), Walter ‘Jimi’ Kirchgessner (kytara), Ernst Vöster (baskytara) a Uli Staudt (bicí).

Stylově se Night Sun v té době zaměřili na masivní dechařský sound typu Chicago / Blood, Sweat & Tears. Předskakovali mimo jiné Guru Guru a Uriah Heep. Na jaře roku 1971 opouští band Edmund a Ernst, přichází baskytarista a zpěvák Bruno Schaab. Začíná se formovat silné rockové jádro. Výraz se posunuje směrem k hardrocku se silnými vlivy jazzrocku. Transformace v úderné rockové kvarteto je dokončena v srpnu 1971, kdy odchází poslední “čistokrevní” dechaři Joachim Romeis a Freddie Münster.

Novou zvukovou předlohou se stali Deep Purple, potažmo Emerson, Lake & Palmer. V květnu 1972 skupina získala smlouvu s vydavatelstvím Polydor (sublabel Zebra). Albovou sestavu tvořili: Bruno Schaab (zpěv, baskytara), Walter Kirchgassner (kytara), Knut Rössler (varhany, piano, trumpeta, fagot) a Ulrich Staudt (bicí). Nahrávalo se ve studiu Windrose, s přispěním legendárního zvukaře Konrada ‘Connyho’ Planka (1940 – 1987).

Mournin’ snese přímé srovnání s párplovskou předlohou, viz Slush Pan Man nebo hned následující Living With The Dying. A jak jsem již předeslal, Night Sun byla kapela složená z jazzmanů, hráčsky se proto zcela vymykala proslulému germánskému “lopaťáctví”.
LP se ovšem na trhu ocitlo bez výraznější podpory vydavatele. Nakvašení muzikanti se o rok později rozcházejí, Bruno Schaaba můžeme záhy objevit u Guru Guru. Knut Rössler je dnes uznávaným jazzmanem, nahrával kupříkladu i s Miroslavem Vitoušem.

SESTAVY:
Edmund Seiboth – trubka (A)
Ernst Vöster – baskytara (A)
Freddie Münster – saxofon, zpěv (A, B)
Joachim Romeis – trubka, housle (A, B)
Knut Rössler – klávesy, flétna, saxofony, trombon, fagot (A, B, C)
Uli Staudt – bicí (A, B, C)
Walter ‘Jimi’ Kirchgessner – kytara (A, B, C)
Bruno Schaab – zpěv, baskytara (B, C)

DISKOGRAFIE:
Mournin’ (LP, Zebra 2949 004) 1972 (C)

REEDICE:
Mournin’ (CD, Second Battle) 1997 a 2001
Mournin’ (LP, Second Battle) 2001 a 2012

Jaromír Merhaut pro Rock+ 2012

5 názorov na “Night Sun”

  1. Výborná deska. Když jsem ji objevil někdy v 76, tak jsem dlouho myslel, že se jmenují Mournin a LP Night sun. Až po nějaké době jsem zjistil pravý název. Tato deska byla úplně jiná, než předešlé německé kapely, které jsem poslouchal ( hl. Nektar, Jane, Karthago, Guru Guru, Epitaph). Díky za připomenutí, dlouho jsem ji neslyšel.

    1. Tož v objevení Night Sun mám proti tobě tak 15-20 let zpoždění, ale souhlas, je to výborná, osobitá muzika. Pamatuju, že v Classic Rocku je uváděli mezi desítkou zapadlých kapel 70. let (spolu s Granicus, Third World War, P2O5…), který měly dokázat velký věci.

  2. Night Sun patrí do zástupu raritných kapiel, ktoré som svojho času zbieral vo veľkom. Nemecká scéna ich núka pomerne veľa (2066&Then, Hairy Chapter, Murphy Blend…), ale aj iné hudobne vyspelé krajiny ich majú nadostač. Akurát mi dohral debut Clear Blue Sky, čo je mäso. Až mi dohrá Acqua Fragile, rovno vyťahujem Night Sun.

  3. U slov “parádní klávesový hardrock” se stavím do pozoru, jak surikata nadopovaná ArginMaxem. Jediné album skupiny Night Sun jsem si poslechl z YouTube a mrkal na drát, bugr je to pořádnej. Správná dobovka, přesně zapadající do roku 1972. Jo, hustej obal…

Pridaj komentár