Znalci tvorby amerických Blood Sweat and Tears mi nejspíš přikývnou na názor, v němž budu tvrdit, že jejich druhá deska patří mezi nedostižné klenoty konce šedesátých let a také, že podobně dokonalou a konkurenčně schopnou nahrávku už tato kapela nikdy nevydala. Dlouho předlouho jsem v hudebním světě hledal někoho dalšího, kdo by na jejich odkaz alespoň částečně navázal. A k mému velkému překvapení jsem takového adepta našel. Jsou jimi britští IF.
Netvrdím, že tito maníci, vyžívající se ve fusion a často implementujíc do své tvorby čistě jazzové prvky, jsou čistokrevnými pokračovateli prvně jmenovaných. Ovšem řadu vztyčných bodů mají společných a hrají s podobnou živelnou okázalostí a obrovským přehledem. Parta pocházející z Londýna debutovala roku 1970 stejnojmenným albem a své první čtyři desky číslovala podobně jako hard rockový mohykáni Led Zeppelin. Už tato jednička je plně vyprofilovaný vyzrálý nosič plný špičkové, převážně zpívané, přesto často instrumentálně výrazné muziky. Kříženec rocku s jazzem obsahuje kupu originálních motívů, které nemůžou nechat posluchače otevřeného nepřebernému množství různých hudebních vlivů lhostejným. Ono už jen na papíře uvedené sedmičlenné obsazení se soprano saxem a alto saxem v rukou, respektive ústech dvojice Dick Morrissey / Dave Quincy skýtá nejedny slastné hudební hody.
Kapelu IF vřele doporučuji všem, kteří nemají rádi muziku sevřenou v mantinelech jednoho stylu.
SKLADBY:
1. I’m Reaching Out On All Sides (5:14)
2. What Did I Say About The Box, Jack? (8:20)
3. What Can A Friend Say? (6:28)
4. Woman, Can You See (What This Big Thing Is All About)? (4:01)
5. Raise The Level Of Your Conscious Mind (3:11)
6. Dockland (5:21)
7. The Promised Land (4:31)
SESTAVA:
J.W. Hodgkinson – lead vocals, percussion
Terry Smith – guitar
John Mealing – organ, piano, vocals
Dick Morrissey – tenor & soprano saxophones, flute
David Quincy – alto & tenor saxophones, flute
Jim Richardson – bass
Dennis Elliott – drums
If
Prog Rock, Jazz Rock, Fusion
Island Records
1970
LP
7
Kluci chápu, že nejen z geografického hlediska mají Blood… blíže k Chicago, než k IF. Já je tam zkrátka jen občas, hlavně na začátku desky zaslechl a tak mi to právě je evokovalo. Jinak souhlas.
Můj pohled na věc je poněkud odlišný.
Obě alba jsou skvělá, o tom není pochyb. Avšak každé čerpá z velké části odjinud.
BLOOD, SWEAT & TEARS jsou z New Yorku, album vyšlo roku 1968. Je v něm silně slyšet post hippies atmosféra s jazzově provedeným funky cítěním. Dále se tam toho míchá spousta toho, co na americkém kontinentu bylo doma, tedy gospel, blues, Motownovsky přítulné až muzikálové melodie, sem tam vykoukne disko pop. Je to ohromně pestrý karneval.
Kdežto IF jsou z Británie, vycházejí ze zcela odlišných hudebních kořenů, jejich produkce je střetnutí art rocku s jazzem, kdy připomenou spíše COLOSSEUM a podobné bandy. Spousta pocitových vrstev, kterými oplývají BLOOD, SWEAT & TEARS zde chybí, jsou však nahrazeny jistou jazzrockovou studenější vzorností přetaženou až do psychedelic Canterbury. On se taky už píše rok 1970, a za ty dva roky muzika udělala velký vývojový skok.
Během prvních vteřin mě ale napadlo jiné album, které je vzorovým BLOOD, SWEAT & TEARS – Blood, Sweat And Tears (1968) velmi blízko výrazově a kvalitou je leckde i překonává. Mám na mysli 2LP Chicago Transit Authority (1969). Později disko soubor CHICAGO se zde vzepnul k něčemu dodnes naprosto ohromujícímu, převelice doporučuji všem k poslechu. Komu nestačí blues/jazz/funky/rockové orgie plné skvělých vokálů a žesťových laufů, ten si může pochutnat na skladbě Free Form Guitar, která předběhla svoji dobu tak o 15 až 20 let. Taková (Anesthesia) Pulling Teeth je vlastně jen epigon..
Antony, zdravím s těmi Chicago to sedí. Desky do Chicago VIII. jsou výborné, to co následovalo stojí za starou belu. Někdy v polovině sedmdesátých let kamarád v hospodě prohlásil Chicago se vystříkli v e Free Form Guitar, měl pravdu z této skladby vychází noise scéna. Co se týká Chicaga tak Chicago Transit Authority a Chicago IV. skupina už nepřekonala.
Ahoj Zdeňku. Je to tak, jak píšeš. Na začátky CHICAGO jsem před drahnými léty přišel spíše náhodou. Dodnes nezapomenu, jak mě tato disko grupa doslova šoknula kvalitou raného materiálu. Rád se k tomu období vracím.