Mayfield’s Mule

Kytarista, zpěvák a skladatel Chris Mayfield se narodil v roce 1944 kdesi v Yorkshire a vyrůstal na pobřeží Kentu. Od roku 1959 hrál v místních kavárnách a folkových klubech, kolem roku 1962 přešel na elektrickou kytaru a prošel řadou lokálních kapel. S The Moral Set (Mayfield, Bob Gillison, Robin Day, Colin Carter) předskakovali věhlasným uskupením té doby Johnny Kidd & the Pirates a Zoot Money’s Big Roll Band a pořídili první nahrávku Something You Got od Fatse Domina.
Po přesunu do Londýna na přelomu let 1965/66 Mayfield vystupoval v duu s hráčem na foukací harmoniku Moxem Gowlandem, v červenci 1967 zanechal stopu na singlu Geneho Lattera A Little Piece Of Leather/Funny Face Girl, zažil začátky originální Nirvany s Patrickem Campbell-Lyonsem a Alexem Spyropoulosem, která v říjnu 1967 vydala v produkci Chrise Blackwella, zakladatele Island Records, svůj albový debut The Story of Simon Simopath, vůbec první rockovou operu, jež předcházela dílům jako Mass in F Minor (The Electric Prunes), Miss Butters (Family Tree), S. F. Sorrow (Pretty Things), ad.
Krátce pobyl rovněž v triu s bicmenem Davem Prestonem a basistou Johnnym Gustafsonem, kteří jako merseybeatoví The Big Three uspěli se singlem Some Other Guy/Let True Love Begin, a vypomáhal v několika doprovodných bandech, včetně štace u anglického popového zpěváka a skladatele Crispiana St. Peterse (hity The Pied Piper a You Were on My Mind). V roce 1968 se s Ianem Hunterem a Petem Phillipsem přidal k projektu At Last the 1958 Rock and Roll Show jedné z nejbarvitějších postav britského rokenrolu, jíž představoval pianista Freddie ’Fingers’ Lee.
Nečekaný úkrok stranou přišel na podzim 1968, kdy Mayfield přijal post road manažera velšské formace Amen Corner s Andym Fairweather-Lowem za mikrofonem. Novou kariéru mu ale záhy zhatil saxofonista kapely Mike Smith, který všude možně rozeslal jeho demonahrávky, o něž jako první projevila zájem společnost EMI. Smith nakonec Amen Corner opustil, stal se Mayfieldovým manažerem, dali dohromady první podobu Mayfield’s Mule s Petem Saundersem (klávesy) a Henrym Spinettim (bicí) a jako trio natočili v Trident Studios s Jonathanem Peelem hutný singl pro Parlophone (Drinking My) Moonshine/Double Dealing Woman, který vyšel 14. listopadu 1969. Hudební týdeník New Musical Express na jeho adresu poznamenal: “Atraktivní heavy-beatové číslo s mocným kytarovým soundem!”

Po brzkém odchodu Spinettiho proběhl na uvolněné místo konkurz, z něhož vyšel vítězně Sean Jenkins, jenž právě opustil psychedelický The Elastic Band, který měl na kontě prvotřídní album Expansions On Life (1969), a na kvartet sestavu rozšířil baskytarista Steve Bradley. S bohatou zásobou Mayfieldových skladeb vyrazili na univerzitní turné po Velké Británii a zároveň začali v proslulých londýnských studiích na Abbey Road s nahráváním alba.mayfields-mule_spBěhem natáčení kapela zhusta koncertovala doma i v kontinentální Evropě, v polovině roku 1970 představila dva singly (I See A River/“Queen” of Rock And Roll a We Go Rollin’/My Way Of Living), které dostaly slušnou porci vysílacího času, jednoho dne se však rozhodl odejít Bradley, v Life’s Been Good To Me tak na jeho místě zaskočil Chris Hunt, jenž měl za sebou spolupráci s Catem Stevensem a Ianem Hunterem.
Stálou náhradu ale až po dokončení alba přivedl Sean Jenkins, který z The Elastic Bandu nejprve zlanařil Mika Scotta, s nímž nakonec jako druhý kytarista přišel i jeho bratr Andy (později srostlý se Sweet). Podle Chrise Mayfielda: “Ani jeden z nich není na těch nahrávkách, ovšem odehráli jsme spolu několik parádních koncertů ve Francii. Pak se to ale všechno zvrtlo. Už ani přesně nevím, něco se prostě zlomilo. Kapela se rozpadla, připravený materiál skončil v archivu, musel jsem z Londýna vypadnout.”

Doba byla v Británii neúprosná jako zub času a semlela celou řadu pozoruhodných projektů, o nesporných kvalitách produktu z dílny Mayfield’s Mule se ale nakonec přeci jen bylo možno přesvědčit – podle všeho se album v roce 1970 dočkalo svého vydání alespoň ve druhé nejmenší zemi Jižní Ameriky. Bez vědomí členů skupiny uvedla desku na uruguayský trh jihoamerická pobočka původně německého labelu Odeon, který se v březnu 1931 stal majetkem čerstvě zrozeného kolosu EMI.
Dílo podivuhodného osudu nabídlo širokou škálu hudebních stylů, místu jeho zveřejnění odpovídaly názvy jednotlivých skladeb, uváděné na obalu ve španělštině (původní anglické skončily v závorce).
Úvodní hardrocková vypalovačka Oh mujer (Oh Lady) byla zároveň osvědčeným otvírákem koncertů kapely, Patio del fondo (Backyard) je čistokrevnou countryovkou do tance, zatímco Reina del rock’n’roll (Queen of Rock’n’Roll) nezapře svůj název. Desde la campina (Down From The Country) nabízí bluesovou pohodu, Abracadabra říznou Mayfieldovu kytaru, Aqui llega la lluvia (Here Comes The Rain) je výživnou devítiminutovou dumkou, Vagabundeando por la carretera (Rolling Down The Highway) Gowlandovou foukací exhibicí, Mi uno por tu dos (My One For Your Two) baladickým skvostem s excelentní PP Arnold, a La vida ha sido buena conmigo (Life’s Been Good To Me) znamenitou instrumentální tečkou s dominující flétnou, která potěší uši i duši.
Nestahujícímu světu umožnila album poznat až se sedmatřicetiletým zpožděním remasterovaná reedice od italského labelu Night Wings Records. Vedle 12stránkového bookletu, který popisuje příběh kapely a nabízí dříve nezveřejněné fotografie, obsahuje také čtyři singlové kousky, jež jsou zamíchány do původního tracklistu, odkud se naopak vytratila dvojice původně zařazených skladeb (Backyard a Queen of Rock And Roll). Uvedená změna sice albu vtiskla rockovější podobu, pranic ale nezměnila na sběratelské touze po uruguayském vinylu.mayfields-mule_lpPo ústupu z Londýna se dal Mayfield dohromady s jihoafrickým písničkářem Johnem Kongosem, který plánoval produkovat některé věci ze zavrhnutého alba. V jeho domácím studiu pořídili první demosnímky, Kongos se ale v květnu 1971 s vlastním songem He’s Gonna Step On You Again vyšplhal na čtvrtou příčku UK Singles Chart, v žebříčku strávil celých čtrnáct týdnů a z další spolupráce rázem sešlo (v listopadu úspěch zopakoval s písní Tokoloshe Man).
Mayfield se vrátil domů, kde s kamarádem z Kentu Noelem Reddingem (ex-Experience) a trojicí Neil Landon, Les Sampson a Norman Hale založili krátkodobý projekt Brain Police, z něhož vykristalizovali Road a nakonec Noel Redding Band. Přeměny se však odehrávaly již bez Mayfieldovy účasti. Ten se v roce 1972 přestěhoval do nizozemského Amsterodamu a několik příštích let strávil hraním akustického blues v kavárnách, barech a klubech převážně v Německu.
V roce 1979 přesídlil do Los Angeles, kde se přidal k osmičlennému bandu pro koncerty v okolí, později spolupracoval s celou řadou známých muzikantů (mj. Ritchie Hayward, Coco Montoya, Gregg Wright, Jimmy Z, Jesse Ed Davies nebo JJ Cale). Po sedmi letech se přesunul do San Diega a vrátil se k akustickému blues s kytarou a dalším skvělým hráčem na foukací harmoniku Jefferym Joe Morinem.
V roce 1988 napodobil patnáct let starý krok nechvalně známého předchůdce a odebral se do srubu v lesích. Na rozdíl od Unabombera však nezvolil Montanu, ale Kentucky, jednu z kolébek bluegrassu, a namísto cest s poštovními zásilkami vyjížděl ke koncertům od Louisville po Nashville v sousedním Tennessee.
Po návratu do Anglie v roce 1998 dal dohromady Bluze the Band, s kterým úspěšně vystupoval po celé Británii a nahrál dvě alba (Demoz a Bluze the Band). V létě 2006 soubor rozpustil, vydal kvalitní sólovku Standing in The Light (2007) a založil The Rhythm Rats s Lesem Morganem (bicí), Mikem Paicem (harmonika), Lyndonem Owenem (saxofon) a Thadem Kellym (baskytara), s nímž natočil folkrockové album Backyard (2011). O dva roky později vyšel titul Pearl, Mayfield & Kelly s Jane Pearl (zpěv, perkuse) a řadou hostujících muzikantů, kteří aktuální sestavu The Rhythm Rats (Mayfield, Morgan a Kelly) doplňují i na koncertech, frontman navíc příležitostně vystupuje v duu s (kontra)basistou Ollym Blanchflowerem.
Zatím poslední vydanou nahrávkou je singl Merely Me z léta 2014, jímž Chris Mayfield vzdal hold zemřelému příteli Rexi Pruittovi.

DISKOGRAFIE:
1969: Moonshine/Double Dealing Woman (SP, Parlophone R 5817)
1970: I See A River/“Queen” of Rock And Roll (SP, Parlophone R 5843)
1970: We Go Rollin’/My Way Of Living (SP, Parlophone R 5858)
1970: Mayfield’s Mule (LP, EMI Odeon SURL 20739)
2007: Mayfield’s Mule (CD, Night Wings Records NWRCD 07)

Názor na “Mayfield’s Mule”

  1. Pamätám si na prezentáciu tejto kapely z Tvojej strany. Veľmi ma to vtedy zaujalo a rozhodol som sa pre kúpu CD. Zbožňujem Here Comes The Rain, ale celá kolekcia od Night Wings Records je skutočne vydarená. Toto dielo si v roku 1970 zaslúžilo iný osud.
    Borek, díky za perfektný profil a zoznámenie s muzikou Mayfield’s Mule!

Pridaj komentár