CD Sony Music/Bonton (Slovakia) – EPC 513457 2 /2003/
Pár dní zpátky si u nás na Vystrkově zahrál hudebník, zpěvák a také zakladatel skupiny Prúdy, Pavol Hammel. Byl jsem se podívat a bylo to docela fajn, ale celej set mi přišel poněkud dlouhým a tak jsem se na chvíli vzdálil. Z desky Šľahačková princezná nezazpíval (tuším) nic, ale jeden z posluchačů tam s ní mával nad hlavou a tak jsem ji doma oprášil a prohnal ušima. Následně jsem z útrob PC vyhrabal starou recenzi a rozhodl se ji (po malých úpravách textu) zveřejnit. Tady je…
Šľahačková princezná je čtvrtým řadovým albem skupiny Prúdy (1973) a jde o celkem unikátní spojení bigbeatu s pohádkovým příběhem pro děti. Výjimečnost tohoto alba nespočívá ani tak v námětu promítnutém do jeho textové náplně, ale v mluveném slově vypravěče (slovenského herce Jozefa Krónera) sloužícím jako spojovací článek v řetězci jednotlivých skladeb (kapitol). Ať se to může zdát jakkoliv podivné a nejspíš neuvěří ten, kdo album v životě neslyšel, ale docela to funguje a především měkké a libozvučné slovenštině rozumějící posluchač si přijde na své.
Ve své první polovině je album až překvapivě razantní, viz. skladby Úvod, Sánkovačka a moje nejoblíbenější Lipipi lumpipi rumpipi rup. Vykolejenej dixík Zelený pa-pa-pagáj mi připomíná písničku Keď odchádza kapela a první polovina desky končí dalším natlakovaným rock´n´rollem Nechceme šľahačku. Partička zhrzenejch nápadníků skučí “nechceme princeznú zo šľahačky, my chceme princeznú z omáčky” a kvílení kytar je k sežrání, ale babičku u gramofonu z toho trefí prcek…
Potom už to přece jen trochu usíná. Vrabec Vševed nabídne slušnou melodii a krásně archaické klávesy, Biely bocian kouzelná aranžmá, ale za zvýšenou pozornost stojí až pěkně nabasovaná Komu sa neľúbi, ten nech si zatrúbi. V jako každé správné pohádce to končí svatbou, po které jsou tady ještě dvě docela dobré písničky a bonus, v podobě předělávky skladby Biely bocian.
Na nahrávku z roku 1972 (24. října – 11. prosince) to hraje opravdu dobře, booklet cédéčka obsahuje předmluvu Petera Pištaneka a texty. Majstrštyk to není, zásadní album také ne, ovšem když už si ho jednou za čas pustím, dobře se u něj bavím. Nejoblíbenější deskou skupiny Prúdy už pro mě navždycky zůstane legendární Zvoňte zvonky, ale i Šľahačková princezná je dobrá a stojí za to ji ochutnat.
07. Nechceme šľahačku (Hammel–Farkaš–Baran/Peteraj) 4:11
14. Pieseň z cukrárne (Hammel/Peteraj) 1:10
15. Biely bocian 2003
Pavol Hammel – spev a gitara
Jiří Stivín a.h. – flauta
Šľahačková Princezná
Prog Rock
Supraphon
1973
LP
14
CD Sony Music/Bonton (Slovakia) – EPC 513457 2 /2003/
Toto album mám velmi rád už od doby vzniku, dokonce jsem ho s tímto programem viděl naživo a bylo to fajn, hlavně Farkaš na kytaru. Kromě princezny mám od Hammela ještě pěkné Stretnutie s tichom, další jeho tvorbu jsem už nesledoval.
Keď som začal s CD, kúpil som si od Hammela výberovku, lebo sa mi páči zopár jeho skladbičiek, ale nie sú medzi nimi Učiteľka tanca a ani Medulienka. K tomu som pridal Zvoňte, Zvonky. Tento album nepoznám, mám čo doháňať…
Snake, díky!
P. S.: Moja sestra je veľkým fanúšikom Paľa Hammela, kupuje si jeho CD a chodí na koncerty, keď je na východe Slovenska, aj mimo Prešova.
P. P. S.: A tento piatok, 20. augusta, bol Paľo na Spišskom hrade a sestra tam nemohla chýbať…
Kromě “Zvonků” a “Princezny” už toho od kapely víc neznám, ale cením si ještě několika dalších alb se zpěvem Pavola Hammela. Ve sbírce mám placky Zelená pošta, Na II. programe sna, Konvergencie a Divergencie.
Děkuju za komentář.
Hammela mám zafixovaného podle písně Medulienka. To hovoří za vše, jeho tvorba mě nezajímala tehdy, ani v současné době. Hodně tehdy bylo propagované album Na druhom programe sna, na kterém učinkoval. Rád jsem si přečetl názor druhé strany.
Hammel ma nikdy neoslovil, mám rád výraznejších spevákov. Beriem ho ako dôkaz doby, čo dokáže jeden režim napáchať s možnosťami umelcov. V dobe, kedy sa rocková muzika svetovo driapala na Mount Everest, sme pobehovali po Malých Karpatoch a naivne dúfali, že to je “ono”.
Tak tohle jsem naposledy slyšel možná před 30 lety. Když jsem si to teď pustil, tak fakt ne. Nedám to, nelíbí. Přitom předchozí alba Zelená pošta 1972 a Pavol Hammel a Prúdy 1970 považuju za vynikající a můžu je slyšet kdykoli znovu a rád. Ale tohle ne. Každopádně příjemné připomenutí na něco, co už úplně vyšumělo z paměti.
Díky všem za korektní komentáře. Pochopitelně akceptuju i ty opačné, chápu, že ne všem se musí tohle album líbit.
Pavol Hammel před pár lety zavítal i k nám, podepsal mi Zvoňte zvonky a Zelenou poštu. Příjemný koncert s výtečným Griglákem.
Album Šľahačková princezná neznám, budu to muset napravit.
Dík za recenzi.
U nás byl sólo, jenom s akustickou kytarou a klávesovým doprovodem, ovšem jméno toho chlapíka za klapkama mi vypadlo. Nečekal jsem žádnej bigbít, ale nebylo to úplně to pravé a možná proto mě to ke konci přestávalo bavit. Za chvíli odjíždím na Pražskej Výběr a to bude jinačí šrumec…
Jinak, nemáš zač. Poslechni a dej vědět.
Poslechl jsem a musím říct, že jsem mile překvapen. Hudba je to pestrá, místy okořeněná chytlavou kytarou a hlavně mě baví Peterajovi texty. Zajímavá směs dadaismu, nonsensové poezie a podobných ptákovin. A pan Króner je skvělý.
Vida, tak tě to přece jen zaujalo? To jsem rád. Není to nijak přelomové dílo, ale čas od času po něm sáhnu a poslechnu si ho s chutí. Texty jsou rozhodně plusem navrch a máme kliku, že jim rozumíme. Bez toho by to (asi) nebylo ono.