Moje první setkání s tvorbou skupiny Pražský výběr se odehrálo prostřednictvím černobílého klipu, který jsem jako dítě viděl v televizním pořadu Hitšaráda, jenž v té době suploval něco jako hitparádu. Nevím, kdy to přesně bylo, možná v roce 1984, a jednalo se o píseň s divným názvem Pražákům, těm je tu hej. Hudba byla dost odlišná od toho, co se v té době linulo z televizních a rozhlasových přijímačů, a docela mě zaujala. I když možná více než hudba se mi líbil František Ringo Čech, který se proplétal s batohem a kozou rozkopanou Prahou a prozpěvoval svůj text o tom, že obyvatelé Prahy ve svém městě nezabloudí.
Druhé setkání proběhlo opět prostřednictvím televize, nyní to byl v roce 1987 pořad Manéž. Zde jsem se poprvé setkal se skupinou Výběr, která zde vystoupila se skladbou Tatrman. Zasáhla mě rána přímo na solar a byl jsem lapen. Okamžitě jsem se začal pídit po nějakých nahrávkách a po všem, co souviselo s jednotlivými členy skupiny. Kdo zažil tu divnou dobu, tak ví, že shánění informací a hudebních nahrávek nebylo nic jednoduchého. Ale aspoň jsem si propojil ten černobílý klip s informací, že to, co jsem v té době slyšel byla vlastně hudba skupiny s názvem Pražský výběr a že ta píseň o Pražácích pochází z desky, která je zakázaná. Sice je natočena, ale oficiálně zatím nevyšla. To se stalo v roce 1988 a konečně jsem se tou legendární nahrávkou mohl pokochat. A průběžně se jí kochám dodnes.
Pravda, zpočátku jsem si říkal, co že je to za pakárnu, ale postupně jsem v té směsi hudebních šíleností začal hledat smysl a osobité kouzlo. To spojení velmi kvalitně odehrané rockové muziky hudebně ovlivněné vším možným od punku přes novou vlnu až po reggae ve spojení s nonsensovými texty často říznutými dadaismem mě nepřestává fascinovat. Ta deska mě prostě neskutečně baví a od úvodního žvatlání před peckou Hrabě X až po závěrečnou píseň Nádraží si ji náležitě vychutnávám. Nevadí mi ani „svahilština“, kterou Kocáb a spol. zvolili místo plnohodnotných textů u některých skladeb, například u Straky v hrsti, již si ani s plnohodnotným textem nedovedu představit, případně hra na italštinu v písni Tango Ropotámo.
Vynikající texty k několika skladbám dodal již výše zmíněný František Ringo Čech, a právě i díky nim celé album dostává ten hravý a rozverný náboj. A je jedno, jestli se zrovna zpívá o upírovi, tedy hraběti X, o přítulných krysách v písni Můj koníček, o dostaveníčku se smrtí anebo se zrovna utápíme ve výčtu pražských ulic. Podobnou hravostí, a navíc mladistvým elánem disponoval Vilém Čok, který přispěl na album nejen hrou na baskytaru a svým typickým hlasovým projevem, ale i punkový nářezem Na václavským Václaváku.
Hravost na albu je vyvážena i vážnějšími skladbami, ať už je to moralitka S.O.S., v níž si Michael Kocáb vyrovnává účty s Ondřejem Soukupem, který zvolil v té době jistější živobytí u Karla Gotta, nebo asi ta hudebně a textově nejzávažnější píseň Proč jen já o hledání sebe sama ve světě, kterému se můžeme zdát divní a který se samozřejmě zdá podivný i nám.
Pražský výběr na počátku 80. let minulého století tvořily čtyři výrazné hráčské a skladatelské individuality, které si řekly, že společně vytvoří hudební tvar, jenž by mohl obstát i v konkurenci tehdejších aktuálních hudebních výbojů. Tenkrát měla skupina docela slušně našlápnuto, ale bohužel se potkala jako mnohé jiné v té době s lidskou malostí a předpojatostí, což nakonec vyvrcholilo několikaletým zákazem činnosti a již natočeného alba. Bubeník Hrubeš raději emigroval a když se konečně mohli pánové Kocáb, Pavlíček a Čok znovu společně objevit na scéně, tak museli z názvu vypustit adjektivum a používat okleštěný název Výběr. Navíc všichni již měli i jiné hudební závazky, takže navázat na tu dobu, kdy byly skutečnými novátory, se vlastně nikdy tak docela nepodařilo. Aspoň že nám zůstalo tohle album, které sice nepatrně zestárlo, ale pořád zůstává tím nejzdařilejším, co tehdejší hudební scéna přinesla.
Skladby:
- Hrabě X (5:15)
- Na václavském Václaváku (2:22)
- Straka v hrsti (4:21)
- Pražákům je hej (5:05)
- Můj koníček (3:53)
- Bangabasava (2:29)
- S.O.S. (4:39)
- Zubatá (2:49)
- Tango Ropotámo (1:25)
- Proč jen já (5:54)
- Nádraží (3:40)
Obsazení:
Michael Kocáb – zpěv, klávesy
Michal Pavlíček – kytara, baskytara, kytarový syntetizér, zpěv
Vilém Čok – baskytara, zpěv
Jiří Hrubeš – bicí
Jiří Tomek – hlasy (6)
Pražský výběr (Straka v hrsti)
Alternative Rock, New Wave
Panton
1988
LP
11
CD SU 6057-2
Vo svojej dobe boli jediná CS kapela, ktorá by sa nestratila nikde na svete, lebo zachytili vtedajšiu novú vlnu v rocku. Mne sa podarilo akýmsi spôsobom dodať ku kazete s ich hudbou niekedy 85/86, niekto to doniesol z maďarska a fakt som čumel. K tejto prvotine sa už nikdy nepriblížili, no ich koncert v Spišskej sa mi zdá 87, to bola lahôdka za komúny. Videl som ich asi zo 3x v 21. storočí a už mi to až tak skvelé nepripadalo, no Pavlíček to je klasa.
Všetkých rockerom a aj všetkým ostatným PF 2024.
Kdo mohl tenkrát tušit, že se z toho časem vyklube tuzemská rocková legenda, že?
Martine, jsme zhruba stejnej ročník a tak se naše cesty k Pražskému výběru odvíjely podobným směrem. Na legendární Hitšarádu jsem koukal taky, kazetu s nahrávkou “zakázané kapely” přitáhnul spolužák a neunikla mi ani ta Polívkova Manéž. Až v roce 1988 jsem si koupil LP Výběr, po němž konečně komunisté svolili i k vydání vinylu Straka v hrsti. Obě desky mám rád a potom, co jsem se zbavil gramofonu jsem byl vděčnej za jejich reedice na CD. Ve sbírce mi nechybí ani album Běr, ale to už mi k srdci nějak nepřirostlo…
Straka v hrsti je bezva, to je jedna pecka za druhou a jedinou, kterou bych oželel je Nádraží. V porovnání s těmi předcházejícími mi připadá až příliš usazená a “normální”.
Děkuju za recenzi. Je jasné, že jsem to CD hned vytáhnul z regálu a prohnal ušima, jeho crazy náplň se k dnešnímu Silvestru výtečně hodí. Vše dobré v roce 2024.
Ke mně se tehdy žádná kazeta se zakázanou hudbou nedostala, takže jsem nejdřív slyšel desku Výběr a až poté Straku v hrsti. Dnes mám obojí také na CD. A stejně jako ty jsem si už Běr nepořizoval.
V tom novém roce ti přeji jen to dobré a ať nám ušiska pořád slouží.