První eponymní album blues rockových Juicy Lucy jsem poprvé slyšel na podzim 1971. Bylo to na jednom z poslechových pořadů „Underground“. Pořad normalizačně ztratil anglický název a za necelý rok poté byl z důvodu „nezájmu“ širší veřejnosti zrušen. Jak typické pro onu dobu!
Juicy Lucy vlastnil jeden můj kamarád, který uvažoval, že by ho prodal. Já jsem horečnatě dával peníze dohromady, ale nakonec to dopadlo jinak. Kamarád se natolik zahleděl do alba Fireball od Deep Purple, že ho za něj vyměnil. Vtip byl v tom, že sehnat Deep Purple bylo relativně jednodušší, ale Juicy Lucy – jako by se s tímto albem do země propadli. Dlouhá léta jsem na něj nenarazil, až po listopadové revoluci. Když jsem v r. 1990 vyrazil do Vídně, na Lindengasse, blízko známé Mariahilferstrasse, jsem album uviděl na CD v nějakém polobazaru a tak jsem na něj dosáhl. Po letech jsem si tuhle hudbu zase jednou užil.
MISSISSIPPI WOMAN – Šlapající rozjezd v první skladbě s důraznými basy. Od počátku jí vévodí Ray Owen s jeho drsně zabarveným hlasem, který se do podobného typu hudby velmi hodí. Kytarové party nám naservíruje Neil Hubbard, známý sideman, který se objevil v doprovodné skupině na slavném projektu Jesus Christ Superstar, ale hrál i u Grahama Bonda a ve skupině Bluesology Long Johna Baldryho. Z rocku se zde přechází do blues a emocionálně rozezpívaný Owen dodává svobodomyslné vyjádření pocitů.
WHO DO YOU LOVE – Pořádně rozběhnutá rocková skladba, známá z mnoha dalších zpracování. Zatímco Ronnie Hawkins ji kdysi pojednal ve stylu rockabilly, tady se s tímto materiálem pracuje mnohem drsněji. Myslím, že Juicy Lucy se s ní vypořádali velmi dobře. Owenův hlas výtečně frázuje a jeho chraplavý timbr mu dává chlapsky drsnou podmanivost. Pete Dobson hraje strojově přesně společně s baskytaristou Keithem Ellisem (dříve Van Der Graaf Generator). Hubbard servíruje svoje kytarové předivo za asistence Campbellovy kvílívé steel kytary. Myslím, že kapela tuhle skladbu zpracovala ještě zajímavěji než např. Quicksilver Messenger Service a instrumentaci lze přirovnat k supící parní lokomotivě, která má pořádně zatopeno pod kotlem. Výtečná coververze!
SHE’S MINE, SHE’S YOURS – Správně drsné blues ve středním tempu. Vedle Owenova vokálu se zde výborně projevuje Glenn Campbell na elektrickou steel kytaru, skvěle protahující tóny za asistence Hubbardovy sólové kytary. Chris Mercer (známý ze spolupráce s Johnem Mayallem) se zmocňuje výtečných saxofonů. Ale je to hlavně Campbell, který ovládá celou píseň, která má správný drive od začátku až do konce a patří k silným okamžikům na albu. Po chvilkové odmlce se celé téma zase vrací do hry a zúčastnění hráči mají příležitost se v ní patřičně seberealizovat. Mercer v závěru drží dlouhé tremolo na hammondky a skladbu rázně ukončuje. Muzikantsky velmi dobře pojednaná záležitost!
JUST ONE TIME – Tajemně znějící skladba se vyrovnává s psychedelickými ozvěnami. Přeznívání jednotlivých nástrojů v tónových variacích opakuje základní hudební téma. Mercer aplikuje elektricky preparovaný saxofon, Dobson hraje na marimbu a používá i další percussion. Tříštivý zvuk hammondek spíš dokresluje celkový obraz písně, která má v sobě odér jakési nespecifikovatelné opojnosti, při kterém je z hudby cítit vliv psychotropních látek v její rozpínavosti. Owen přenechává pěvecký projev Glennu Campbellovi, který má spíše vypravěčsky tajemný hlas. Skladba je odrazem doby a jejích souvislostí a na albu přináší nový hudební názor.
CHICAGO NORTH WESTERN – Přemístíme se za oceán na americký Středozápad. Skladba má countryový náboj v celkovém pojetí písňového charakteru, do kterého přesně tikají bicí nástroje a percussion, ale je tu hlavně Campbellova klouzavá steel kytara s ostrými protahovanými tóny. Vedle toho si i v této skladbě Cambell sólově zazpívá. V refrénu kompozice získává na větší průbojnosti a člověku nedělá problém si představit zakouřenou hospodu v daném prostředí, kde se povalují různí pitoreskní lidé, kteří v modrém dýmu pozvedávají svoje sklenice, kývají se do rytmu a sborově zpívají. Velmi stylotvorný počin – máme možnost posoudit jak se britská hudební parta vyrovnala s ryze americkým tématem a nedělají to vůbec špatně.
TRAIN – Skladba zní rockově nekompromisněji. Hubbardova elektrická kytara sešlapuje wah wah pedál a silný vokál ve vyšších polohách rozezpívává otevřenou melodii za doprovodu saxofonů, důrazných basů a přesně vystavěných i když nijak nekomplikovaných bicích nástrojů. Ve dvou tematických rovinách se tu rozbíhá píseň s dobře proaranžovanými pasážemi, které mají rockovou údernost, ale i jazzovou naléhavost. Dobson rozčeří hudební hladinu několika breaky a skladba se zase rozbíhá vpřed.
NADINE je rockandrollová klasika od Chucka Berryho a ani Juicy Lucy nezaváhali si s tímto tématem pohrát a dát mu novou podobu. Patřičná údernost a správné frázování podpírá nejen správně posazený hlas, ale i Mercerovy saxofony a Hubbardovy akordické výměny a dusavá rytmika. Skladba šlape ve velkém stylu od začátku až do konce. Docela by mě zajímalo, co na to velký Chuck Berry tehdy poznamenal.
ARE YOU SATISFIED? – Rozehrávané téma pro percussion a bicí nástroje, ke kterým se přidává elektrická kytara s vibrátem a kreativní baskytara. Z pozadí zaznívají sborové hlasy a emocionálně uchopené téma se neustále rozvíjí v opakujících se schematických obrazech. U mikrofonu tentokrát stojí baskytarista Keith Ellis. Kam vlastně tuto hudbu zařadit? Prolíná se v ní hodně prvků a svádí to k srovnávání – napadá mě, že by skladba mohla být klidně zařazena na album Let It Bleed od slavných Rolling Stones. Zase z ní cítím odér psychotropních látek jako při nějakém soukromém večírku, kde se uvolňují vášně a emoce.
Už před lety mě fascinoval obal alba, na němž nahá kyprá žena ležela obložená tropickým ovocem a vzbuzovala různé blíže nespecifikovatelné pudy, aniž by odkrývala intimní místa. O to to bylo ještě více erotičtější. Nedomnívám se, že šlo o nějaké laciné podbízení se posluchači, hudba samotná byla navýsost muzikantsky sofistikovaná, že hovořila opravdu za sebe. Velmi zdařilý albový projekt, těch pět hvězdiček mu udělím!
SKLADBY:
1. Mississippi Woman (3:45)
2. Who Do You Love? (2:49)
3. She’s Mine, She’s Yours (5:45)
4. Just One Time (4:31)
5. Chicago North-Western (4:20)
6. Train (5:49)
7. Nadine (2:46)
8. Are You Satisfied? (6:13)
SESTAVA:
Ray Owen – vocal
Neil Hubbard – guitar
Glenn „Ross“ Campbell – steel guitar
Keith Ellis – bass
Chris Mercer – sax
Peter Dobson – drums
Juicy Lucy
Blues Rock, Hard Rock
Vertigo
1969
LP
8
Juicy Lucy som sa venoval iba okrajovo, takže ťažko môžem hovoriť o nejakom prehľade ohľadom diskografie skupiny. Po zverejnení recenzie som si debut viackrát pozorne vypočul a musím uznať, že je to veľmi zaujímavé dielo, ktoré sa mi naozaj páči. Díky!