Elpíčkem Hamburger Concerto z května roku 1974 však končí její nejplodnější a zároveň nejúspěšnější éra. Únava z nekonečných turné a tlak firmy, která by nejraději vydávala jedno studiové album ročně vedla ke sporům mezi členy kapely a prvním, kdo si sbalil fidlátka byl bubeník Pierre van der Linden. Toho se sice podařilo téměř okamžitě nahradit britským perkusionistou a skladatelem Colinem Allenem, ovšem Akkerman jeho odchod kousal docela těžko a mezi ním a Thijs van Leerem se začala vytvářet hluboká propast. Oba se sice podíleli ještě na následujícím studiovém albu Mother Focus (1975), ovšem to už se s těmi předcházejícími nemohlo měřit a bylo důvodem k rozchodu této zdánlivě nerozlučné skladatelské dvojice.

Podle dostupných zdrojů mělo rostoucí napětí mezi hudebníky vliv i na natáčení Hamburger Concerto. Údajně to byl Jan Akkerman, který se ostatních stranil a svoje party nahrával po nocích a sám, ale na kvalitě zaznamenaného materiálu se to naštěstí neprojevilo ani v nejmenším. Je to výtečné album, byť sestavené podle již vyzkoušeného a osvědčeného vzoru v podobě jeden dlouhý “monster track”, plus několik kratších kousků. Posluchač tak může zažívat pocit jistého déjà vu a je pouze na něm, jak se s tím vyrovná. Podle umístění v albových žebříčcích (pátá příčka v Nizozemí, dvacátá v Anglii) soudím, že valná většina jich desku přijala za svou, ale zároveň tahle čísla znamenají nepatrný ústup z vydobytých pozic.

Těžištěm alba je dvacet minut dlouhá, stejnojmenná suita rozdělená do šesti kapitol, ale než se k ní člověk prokouše, dostane předkrm v podobě kouzelného kraťasu Delitiæ Musicæ. Krásné loutnové skladby, vypůjčené od vlámsko-nizozemského skladatele Joachima van den Hove, která mi trochu připomíná podobně koncipovanou Elspeth of Nottingham z LP Focus 3. Van Leerova skladba Harem Scarem měla být pokusem o singlový hit a mě se líbí i přes to, že se do žádných žebříčků vůbec nedostala. V porovnání s šlágry Hocus Pocus, nebo Round Goes The Gossip nevnímám zásadnější rozdíl, protože to je skvělou kytarou poháněná adrenalinová jízda, s přizvukující flétnou a širokou škálou klávesových nástrojů. A nechybí ani akordeon.

Povznášející La Cathédrale de Strasbourg je první skladbou s trochou zpěvu, ale je to jen pár slov ve fránině v tradičně satirickém podání Thijse van Leera. Téměř osm minut dlouhá Birth obsahuje povedenej leitmotiv a její pomalejší tempo dává vyniknout oběma hlavním skladatelům, kteří se předvádějí v nekonečných sólech. Přiznávám, že zrovna tenhle kus mě až tak nebere, ale to už jsme se dostali k hlavnímu menu, kterým je…

…óda na šťavnatý a křupavý burger – Hamburger Concerto. Může se to zdát, jako bláznivej nápad, ale tohle jsou prostě Focus a stačí se podívat na názvy jednotlivých kapitol – “Předkrm”, “Rare”, “Medium”, “Well Done” (tři různé způsoby přípravy masa) a “Jeden s sebou”. Nápad na tenhle koncept se urodil v hlavě Jana Akkermana, když se jednou v noci v hotelovém pokoji cpal hamburgery a v televizi u toho sledoval kreslené grotesky. Spolu s Thijsem van Leerem tuhle myšlenku přivedli k dokonalosti a napsali rozsáhlou skladbu s řadou velice pěkných, melodických ornamentů a vrcholných okamžiků. Opravdoví znalci v ní možná odhalí “Variace na téma Josepha Haydna” od Johannese Brahmse, ovšem ty já jsem nikdy neslyšel a tak mě to nijak netrápí. Z hudebního hlediska jde o nesmírně vážnou věc, což je v ostrém protikladu s tím, o čem pojednává. A v tom je ten vtip, nehledě na van Leerovy bláznivé vokální kreace ve strofě “Medium I”. Proč v kapitole “Well Done” zazpíval zcela seriózně i dvě sloky holandského hymnu “O Kerstnacht, schoner dan de dagen” sice netuším, ovšem může se snažit, jak chce a stejně z toho cítím ironický nadhled.

Jako malej dezert je tady ještě Akkermanova skladbička Early Birth s leitmotivem stejným, jako v případě Birth a to je vlastně všechno. Následující album Mother Focus už mě nedokázalo přesvědčit natolik, abych si ho koupil a výjimku jsem udělal teprve s eLPíčkem Ship of Memories (1976). Ovšem to už je jiný příběh.

Jediné, co se mi na desce Hamburger Concerto opravdu nelíbí, je její obal. Ten je skutečně ošklivej (ne, že by to dřív bylo výrazně lepší), ale muzika je to parádní a byla by výborným doplňkem každé prog rockové sbírky. Dám čtyři a půl.

SKLADBY:
01. Delitiæ Musicæ (Jan Akkerman) – 1:13
02. Harem Scarem (Thijs van Leer) – 5:52
03. La Cathédrale de Strasbourg (van Leer) – 4:59
04. Birth (Akkerman) – 7:46
05. Hamburger Concerto
I. Starter (Traditional; arranged by van Leer)
II. Rare (Akkerman)
III. Medium I (van Leer, Akkerman)
IV. Medium II (Akkerman)
V. Well Done (van Leer)
VI. One for the Road (Akkerman) – 20:19

Bonus track:
06. Early Birth (Akkerman) – 2:54

Total length: 43:08

SESTAVA:
Thijs van Leer – Hammond organ, flute, piano, harpsichord, moog, ARP synthesizer, recorder, mellotron, accordion, pipe organ, the organ of St.Mary the Virgin, Barnes, vocals
Jan Akkerman – guitars, lute, timpani, handclaps
Bert Ruiter – bass guitar, autoharp, triangles, finger cymbals, bells, handclaps
Colin Allen – drums, congas, tambourine, castanets, cabasa, wood block, gong, timpani, handclaps, flexatone, cuica

Album: Hamburger Concerto
Autor: Focus
Žáner: Prog Rock
Rok: 1974
Formát: LP
Počet skladieb: 5
Zdroj: CD Red Bullet – RB 66.191 /2001/