3CD Box Set MIG – MIG03102 /2024/
Hats Of Glass z roku 1978 je třetím studiovým albem rakouských Eela Craig a od přelomového One Niter jej dělí dva roky. Na tehdejší poměry dlouhá doba, za kterou se toho asi dost změnilo. Nebo ne?
Při porovnávání obou sestav zjišťuju akorát to, že se vrátil někdejší zpěvák a saxofonista Wilhelm „Willi“ Orthofer. Ten v kapele figuroval již na eponymním debutu z roku 1971 (odešel o rok později) a jediným, koho ve výpisu postrádám je (hostující) hráč na conga Raoul Burnet. Celkem osmičlenné složení tedy zůstalo víceméně stejné a stejné je to i s nástrojovým obsazením. Za zmínku stojí především mohutná baterie, sestavená ze všech možných v té době dostupných klávesových nástrojů. Jedinou, ovšem o to podstatnější změnu tak vykazuje hudba samotná. Na albu One Niter převládaly sáhodlouhé, space rockové kompozice s prvky klasiky a bombastickým aranžmá, ovšem ty už bychom tady hledali marně. Skladby na Hats Of Glass jsou o dost umírněnější, čitelnější a jednodušší, určené širšímu okruhu potenciálních fanoušků. Nebál bych se ho tedy nazvat “sázkou na jistotu” a byť není špatné, svému předchůdci se nevyrovná.
Úvodní skladba A Spaceman Came Traveling je coververzí britsko-irského zpěváka Chrise De Burgha a vyklubal se z ní pořádnej hit, kterej se držel celých šest týdnů na prvním místě německé hitparády. Skupina nikdy před tím, ani potom podobného úspěchu nedosáhla a nedivil bych se, kdyby jí tak trochu zamotal hlavu. Což o to, cajdák je to pěknej (De Burghův originál má na Spotify přes 33 mil. přehrání), ale jako kdyby předznamenal náladu celého alba, které se začne tou svojí sladkou líbivostí zajídat. A to docela rychle…
Mou nejoblíbenější je titulní, přes deset minut dlouhá Hats Of Glass. Atmosférou a ve vlnách se přelévající barevnou, klávesovou pěnou připomíná Eloy a díky space rockovým vsuvkám rovněž předcházející album One Niter. U následující Chances Are už se však začínám malinko vrtět. Důvodem je nejenom kýčem zavánějící klávesová předehra, ale je to už třetí skladba v pořadí v prakticky neměnném, plíživě pomalém tempu a tak mám pocit, že se to nějak vleče. Zrychlení a trochu energie přinese až čtvrtá Heaven Sales, ovšem po třech minutách jsme znovu tam, kde už jsme byli.
Začátek skladby Holstenwall Fair je ve znamení jemných, andělsky vysokých vokálů a tak to vypadá na další z písniček, co se potáhnou jak stoletá válka. Nicméně instrumentální, orientem šmrncnutá a postupem času stále důraznější hudební vsuvka je pěkná a nakonec tuhle věc hodnotím jako jeden z nejlepších příspěvků celé kolekce. Tuctová balada Caught On The Air je definitivním návratem k atmosféře z úvodu alba a jeho závěrečnou tečku píše krátká, k tanci vybízející instrumentálka s předlouhým názvem Remove Another Hat Of Glass And You Could Easily Find Assorted Kinds Of Cheese.
Původní album nese etiketu labelu Vertigo a vyšlo nejenom v Německu a Rakousku, ale i v dalekém Japonsku. Na discogs se ta stará vydání pohybují už od nějakých deseti Euro, ale vinylovou reedici jsem nenašel žádnou. Podobně špatné je to i s cédéčky a jediným v nabídce je SHM-CD od japonských Belle Antique. Existuje sice kompilace “Symphonic Rock” z roku 1995, s alby One Niter a Hats Of Glass na jednom disku, ale z každého z nich schází po jedné skladbě. Na Spotify tuhle desku nenajdete a tak nezbývá nic jiného, než pár neoficiálních streamů v mizerné kvalitě dostupných na YouTube.
Já jsem si koupil třídiskovej box set A Spaceman Came Travelling z roku 2024, obsahující čtyři alba Eela Craig z let 1976 – 80. Deska Hats Of Glass je na jednom CD spolu s LP Virgin Oiland (po vložení do přehrávače displej ukáže rovných 80 minut), ale co už. To by mi tolik nevadilo a aspoň, že nic nechybí. Trochu horší je to s podivně zastřeným zvukem a docela by mě zajímalo, co vydavateli konkrétně v tomhle případě posloužilo jako master. Naštěstí to není žádná tragédie, album Virgin Oiland v tomhle směru dopadlo mnohem hůř.
Z mého vyprávění to nakonec může vypadat horší, než ve skutečnosti, protože špatná deska to určitě není a minimálně tři kousky zasluhují nadprůměrná hodnocení. Koncem sedmdesátých let to měla podobná hudba nahnuté a osobně mnoho výrazně lepších, symphonic rockových alb s datem vydání 1978 neznám. Slabší tři.
SKLADBY:
1. A Spaceman Came Travelling (4:54)
2. Hats Of Glass (10:26)
3. Chances Are (5:29)
4. Heaven Sales (3:01)
5. Holstenwall Fair (8:13)
6. Caught On The Air (3:56)
7. Remove Another Hat Of Glass And You Could Easily Find Assorted Kinds Of Cheese (3:34)
SESTAVA:
Hubert Bognermayr / keyboards, vocals
Gerhard Englisch / bass
Frank Hueber / drums
Alois Janetschko / live mixing
Wilhelm „Willi“ Orthofer / lead & back vocals
Fritz Riedelberger / guitars, piano, lead vocals
Hubert Schnauer / keyboards, flute
Harald Zuschrader / keyboards, flute, guitar
Hats Of Glass
Prog Rock
Vertigo
1978
LP
7
3CD Box Set MIG – MIG03102 /2024/
Musím se přiznat, že z rakouských luhů a hájů znám spíš vážnou hudbu a ještě jméno Falco. O skupině Eela Craig jsem v životě neslyšel. I když podle názvu bych je spíš tipoval na Irčany. Obě ukázky jsem si poslechl a dle mého je to taková ušlechtilá nuda. Příjemně se to poslouchá a to je asi všechno.
A víš o tom, že Falco ještě před tím, než se vrhnul na sólovou dráhu v několika významných rakouských kapelách hrál? Četl jsem rozhovor s Haraldem Zuschraderem, kterej ho zmiňuje v souvislosti se skupinami Drahdiwaberl a Hallucination Company.
Jinak rozumím, z těch dvou ukázek to může jako nuda vypadat, ale jsou tam i živější skladby. Akorát nejsou na YouTube…
Ta (ne)dostupnost mě docela překvapuje. Eela Craig jsou jednou z nejdůležitějších art rockových skupin z Rakouska, která nahrávala i pro Vertigo Records a kde nic, tu nic. Vinylové reedice nejsou, CD vesměs jen z Japonska a na Spotify akundrát LP “Virgin Oiland”. Chybí i něco tak jednoduchého, jako oficiální kanál na YouTube. Zkrátka k nepochopení.
Každopádně díky za to, žes Eela Craig zkusil i za komentář.