CD Deram – 8829292 /2002/
Svoji poslední cigaretu jsem típnul někdy koncem minulého století a od té doby je ze mě zapřísáhlej nekuřák (Poturčenec horší Turka), nicméně tyhle Camel(ky) rozhodně můžu…
Z cesty vyznačené eponymním debutem neuhnuli Camel na albu Mirage ani o píď. Zvuk zůstal stejný, obsazení rovněž, možná jen hrany malinko se obrousily a kompozice dosáhly propracovanější struktury. Deska vyšla 1. března 1974 prostřednictvím labelu Deram records (dceřiná společnost labelu Decca) a obsahovala pět skladeb, ovšem novější CD reedice nabízejí další čtyři kousky navíc.
Album Mirage jsem si tenkrát objednal bez toho, aniž bych z něj znal jedinou notu a dobře si vzpomínám na to, jak jsem byl z jeho začátku přepadlej. Předehra byla v naprostém cajku, ale podivně kostrbatá vokální linka a nevýraznej, tuctovej zpěv se mi nelíbily ani za mák. Určitě jsem se šklebil, jak maska od trambusu, ovšem jakmile kapela přešla ke svému instrumentálnímu kouzlení, měla mě znovu ve své hrsti. Ta mezihra, podepřená skvělou rytmikou tandemu Ferguson/Ward je prostě úžasná. Mou nejoblíbenější skladbou na desce se stala hned následující křehká a jemná instrumentálka Supertwister, s parádní flétnou Andyho Latimera. Tady si asi nelze nevzpomenout na podobně laděné kompozice z dílničky holandskejch Focus, ale to už je na řadě první delší kus, devítiminutová skládanka The White Rider. Symfonická a epická záležitost, v jejímž závěru se Latimer nadechne k dlouhému atmosférickému sólu.
Čtvrtá Earthrise už je zas pro změnu zcela instrumentální. Začíná pianko a posluchač očekává další porci náladotvorné muziky, ale ona se nakonec zlomí v docela slušnej šrumec. Ferguson s Wardem uvedou do chodu parní stroj, skladba se rozjede jako lokomotiva a Bardens s Latimerem rozhazujou plnými hrstmi perlu za perlou. Tečku za albem dělá závěrečná a téměř třináct minut dlouhá suita Lady Fantasy. Vokálů je tu zas jako šafránu a ta nejjemnější zvukomalebná kouzla jsou v expresivním závěru doslova zadupána do země rykem zkreslených varhan a kytarou štiplavou, jak cayenský pepř. Na poměry Camel docela nářez, zvlášť v porovnání s tím co bude následovat…
Album vyšlo v “utajení” a neprovázel jej žádný singl. Není tedy divu, že se nevešlo ani do britské hitparády, ale i tak se dočkalo pozitivních ohlasů a překvapením bylo umístění v americkém žebříčku Billboard Top 200, kde se drželo nějakých 13 týdnů. Dnes už je však považováno za naprostou klasiku, kterou by měl mít ve sbírce každý fanoušek progresivního rocku. Hrdě se k nim hlásím, ovšem jedním dechem dodávám, že debut i následující album The Snow Goose mám přece jen o něco raději.
CD reedice od Deram je v klasické jewel case s transparentním trayem a kromě kotouče obsahuje ještě výpravnej osmistránkovej booklet s tracklistem, kredity, řadou fotografií a dlouhým povídáním od Marka Powella. Je opravdu pěkná a pochválit musím rovněž luxusní zvuk. S takovým už se dneska člověk běžně nesetká…
SKLADBY:
Side one:
1. Freefall – 5:53
2. Supertwister (instrumental) – 3:22
3. The White Rider – 9:16
a. “Nimrodel”
b. “The Procession”
c. “The White Rider”
Side two:
4. Earthrise (instrumental) – 6:40
5. Lady Fantasy 12:44
a. “Encounter”
b. “Smiles for You”
c. “Lady Fantasy”
Bonus tracks on 2002 CD remaster:
6. Supertwister
(Recorded Live at The Marquee Club – 30th October 1974) – 3:14
7. Mystic Queen
(Recorded Live at The Marquee Club – 30th October 1974) – 6:09
8. Arubaluba
(Recorded Live at The Marquee Club – 30th October 1974) – 7:44
9. Lady Fantasy: Encounter/Smiles for You/Lady Fantasy”
(Original Basing Street Studios Mix – November 1973) – 12:59
SESTAVA:
Andrew Latimer – guitars, flute; vocals on “The White Rider” and “Lady Fantasy”
Peter Bardens – organ, piano, Minimoog, Mellotron, Fender electric piano, Hohner clavinet, celesta; vocals on “Freefall” and “Lady Fantasy”
Doug Ferguson – bass
Andy Ward – drums, percussion
Mirage
Prog Rock
Deram
1974
LP
5
CD Deram – 8829292 /2002/
Kouřit jsem přestal před dvanácti lety, ale tohoto velblouda jsem si užil. Dokonce dvakrát.
Snejku, dík za inspiraci.
Rádo se stalo. To by bylo, abych tě pro ty Camel nakonec nenadchnul.
Camel je skvelá kapela, ktorá má “živé srdce v DNA” a dokáže vytvoriť tie najlepšie pocity od melancholie až po rytmický “hard rock” v Latimerovej kompozícii svojej kapely. Poznám ich od ich debutu a tak môžem s hlbokým presvedčením povedať, že u mňa v dnešnej dobe vyhrávajú skôr projekty Latimera v posledných albumoch, ktoré sú : skvelý Rajaz a úchvatný album Harbour of Tears. Tie albumy dýchajú čistou človečinou a bezpochyby sú u mňa zapísané zlatými písmenami.
Samozrejme debut, Tvoj recenzovaný Mirage a aj Snežná hus sú výborné a zanechali obrovskú stopu v hudbe, ktorá 70-tych rokoch vytvárala referenčnú kvalitu .
Je zaujímavé, že Andrew Latimer nepoužíva množstvo efektov pri hraní na gitaru a pritom jeho hra rozhýbe hocijakú dušu, ktorá je schopná počúvať dobrú hudbu.
Inak LP Mirage som si kúpil v reedícii nedávno, takže Tvoja recenzia mi iba pripomenula kam mám siahnuť pri výbere a otázke :”Čo si dnes pustím?, Už viem – Camel a Mirage” Vďaka za dobrý Tip a píš! Stojí to za to.
Vida, “Rajaz” bylo mým vůbec prvním albem Camel, které jsem si koupil a “Harbour of Tears” posledním. Aspoň zatím, všechna nemám. Napsal jsi to opravdu hezky a moc děkuji za tvůj komentář.
Pred chvíľkou som si album (aj s bonusmi) užil prostredníctvom Spotify.
Snake, vďaka za nakopnutie a ako už pravidelne – za peknú recku!
Fajn, že jsi album prubnul a děkuju za komentář. Camel mi přirostli k srdci a jsem si jistej, že už mě nikdy neomrzí. Jejich slavnější souputníky Yes, King Crimson, nebo ELP musím dávkovat opatrně a s rozvahou, ale Camel mohu kdykoliv. A kdekoliv.