CD Mellow Records – MMP 206 /1994/
O jediném albu italských Abissi Infiniti se občas píše jako o “ztraceném pokladu” RPI, ale já bych se držel víc při zemi. Rock to sice je, byť poněkud umírněnej, ovšem progresivního na něm není, co by se za nehet vlezlo a za zmínku tak stojí akorát futrál. Ten se opravdu povedl a připomněl mi vikingský drakkar z obálky debutového (a rovněž jediného) eLPíčka krajanů Janus…
Skupina Abissi Infiniti (Nekonečné hlubiny) pochází ze severoitalské Vicenzy a vznikla v polovině sedmdesátých let, ovšem to si ještě říkala Black Magic e Stregoni. Byla to parta nadšených, patnáctiletých kluků přehrávajících covery oblíbených skladeb jiných autorů a k významnější změně došlo teprve v průběhu zimy 1975. Tehdy jejich sklepní zkušebnu poprvé navštívil režisér, grafický designér, hudebník a producent Enrico Kötterl, který kluky z kapely postrčil k vlastní tvorbě a zároveň jim napsal první text. V průběhu následujících let postupně vzniklo dostatek materiálu na to, aby vyplnil dlouhohrající album a to v roce 1981 opravdu vyšlo. Pod názvem Tunnel ho vydala společnost Knights Records (zřejmě privátní značka) a počítám, že k tomu došlo především přičiněním producenta a přítele kapely Enrica Kötterla. Ten si na albu dokonce zahrál, ale nebylo to nic platné. S nástupem osmdesátých let už se tahle muzika pohybovala zcela na okraji zájmu potencionálních fanoušků a věci tak nabraly rychlý spád. Po desce neštěknul ani pes a Abissi Infiniti zmizeli v propadlišti dějin. Myslím, že v tomhle případě šlo spíš, než o zápis do historie pouze o splnění jednoho velkého snu.
Necelých 35 minut dlouhé album obsahuje osm písní a jednu instrumentálku. Muzika je to nekonfliktní, melodická, vcelku předvídatelná a krotká. Možná až moc, protože jediným “ryčnějším” kouskem je takřka hardrocková instrumentálka Spirale a to je trochu málo. Zbytek materiálu si to šine v loudavém tempu a zásluhou navzájem si podobných melodií a nevýrazného zpěvu splývá v jeden, poněkud fádní celek. Pochopitelně, s několika výjimkami a první z nich je úvodní Come bambini di sera. Z mého pohledu nejlepší skladba na desce, která nabídne i něco vzruchu a instrumentálního kouzlení.
Ještě následující Il segreto si mě k sobě dokáže připoutat příjemnou melodií, ovšem od výše uvedené instrumentálky Spirale album začíná ztrácet na zajímavosti. A to docela rychle. Především druhá strana původního výlisku je opravdu slabá a trojice písniček Nebbia incantata, Fessure di luna a Merlino mi připomíná upachtěnou zábavovku odněkud z Horní Dolní. Za zmínku tak stojí teprve závěrečná a o něco výraznější La grotta di cristallo, jenomže ta už sotva napraví dojem, který z alba mám.
Italský progresivní rock miluju a když můžu chválím, kudy chodím. Ale tady není co. To je, jako kdybych fotbalový přenos z Ligy mistrů přepnul na předkolo MOL Cupu. Taky tam za mičudou běhá 22 chlapů, ale jejich dovednosti a předvedená hra jsou na zcela jiné úrovni. Hodnocení zážitku je pak podmíněné mírou vaší tolerance a té se mi zrovna dnes nějak nedostává. Tři klávesisté v sestavě měli určitě na víc a průraznější by mohl být i celkový zvuk. Tenhle je docela zastřený a – teď se mi na jazyk vkrádá přirovnání již jednou použité – krotký…
CD reedice od Mellow Records je jedinou, která se objevila na trhu a obsahuje obvyklou (ne)výbavu. Kromě modrou barvou potištěného kotouče už jen čtyřstránkový booklet, který je reprodukcí obalu originálního alba, se sleeve note Enrica Kötterla (v italštině), sestavou skupiny a texty písniček. Cédéčko mám ve sbírce již řadu let, ale nikdy jsem k němu nezískal nějakej bližší vztah a tak ho poslouchám velice zřídka. Za dvě.
SKLADBY:
1. Come bambini di sera (04:56)
2. Il segreto (04:12)
3. Spirale (03:36)
4. Tunnel (02:35)
5. Abissi infiniti (01:14)
6. Nebbia incantata (06:52)
7. Fessure di luna (03:50)
8. Merlino (03:52)
9. La grotta di cristallo (03:16)
SESTAVA:
Claudio Liotto – pianoforte e voce
Andrea Zanatta – chitarra
Paolo Fin – batteria
Lucio Negretto – basso
Alberto Cazzola – tastiere
Enrico Kötterl – solina strings
Tunnel
Prog Rock
Knights Records
1981
LP
9
CD Mellow Records – MMP 206 /1994/
Ahoj Snejku, poslechl jsem si ukázky a přiznám se, příliš mě to neoslovilo. Jako podkres k nějaké činnosti (sem si dosaď cokoliv) ta hudba může fungovat, ale to je tak všechno. Ale vizuál to má povedený, to se musí uznat.
Zdar Martine, diky za koment. Ty dvě uvedené skladby ještě ujdou, ale zbytek už opravdu za moc nestojí a album jako takové beru spíš jako doplněk sbírky. Je to vlastně takovej předěl mezi “starým” a “novým”, protože další italské album z mé kolekce je až z konce osmdesátých let.