Mellow Records – MMP 187 /1994/
Stará, art rocková vykopávka z Itálie. Dvě debutující kapely na jedné LP desce, La Statale 17 na straně A a Emphasis na béčku…
Vinyl je dostupnej pouze v podobě originálního nosiče, vydaného malou lokální společností Contrapunkt Records v roce 1978. Moc jich na trhu není, ale občas se nějakej objeví a na discogs se prodává v průměru za 300 Euro. S cédéčky je to podobné, i v tomhle případě je k mání jen jedno vydání a to od Mellow Records z roku 1994. Jeho cena je samozřejmě někde úplně jinde, ale nenabízí nic extra. Jen stříbrnej kotouč s modrým potiskem a lístek papíru suplující booklet. Ten obsahuje z jedné strany reprodukci původní obálky a z druhé sestavy a seznam skladeb.
Pro obě začínající skupiny se stal tenhle záznam jediným zářezem v diskografii a zjistit se toho o nich moc nedá. Z názvu alba – Südtirol Rock Scene – je patrné jen to, že obě působily v oblasti Jižního Tyrolska, vyhledávané turisty z celého světa. Největším městem tohoto hornatého regionu je Bolzano, kde se deska v září 1978 pod dohledem producenta Waltera Klotznera nahrávala a míchala. Tím, že si to obě kapely odbyly ve stejném studiu zní docela podobně a vzhledem k jejich stylové zaměnitelnosti není pořádně poznat, kde jedna končí a druhá začíná. U vinylu to bylo jednoduché, tam člověk musel vstát a otočit desku, ale to u cédéčka odpadá…
Skupina La Statale 17 nahrávala ve čtyřčlenném obsazení, ale ve dvou ze čtyř skladeb účinkuje jinej basista. Kapela se prezentuje pastorálním a melodickým symphonic progem se špetkou jazzu, s důrazem kladeným na měkce znějící syntezátory a trylkující kytaru. Všechny čtyři skladby jsou komplet instrumentální a myslím, že je to škoda. Hráčská erudice kapele sice nechybí, ale nebyla až na takové výši, aby předloženej materiál úplně utáhla a ten zpěv tady docela schází. Je těžké z těch čtyř kompozic některou vypíchnout, ale když už, vybral bych třetí a téměř sedm minut dlouhou La cenna delle ceneri, s rytmikou tikající jak švýcarské hodinky a jazzovými sóly kytary a kláves.
Rovněž pro kvintet Emphasis jsou tím nejdůležitějším smyčcové syntezátory, nicméně stylově už se pohybují trochu jinde a myslím, že jejich hlavním inspiračním zdrojem byli Genesis. Kytarový doprovod v podobě táhlých sól si bere něco z Hacketta, nechybí flétna a tentokrát už ani zpěv v angličtině. Byť jen ve dvou ze čtyř položek. Mauro Bazzanella se snaží, ale jeho ukňouranej projev nebude pro každého a připomíná mi album Beyond My Imagination (1993) švýcarskejch prog rock/metalistů Xerxes (v žebříčku tehdy aktuálního vydání hudebního měsíčníku Spark bylo beznadějně poslední). Skoro bych se vsadil, že u mikrofonu bude jedna a tatáž osoba, ale ta jména jsou úplně jiná.
Zkrátka a dobře, máme tady co do činění s dalším z nesčetnejch klonů Genesis, ale špatná hudba to není a minimálně svižná instrumentálka Allures Music Of Universe stojí za poslech. Napadá mě, že zhruba tou dobou se o něco podobného pokoušeli krajané Sensitiva Immagine, nebo Neuschwanstein z Německa, ovšem jejich úroveň byla minimálně o level vejš…
V roce 1978 už byl art rock téměř mrtvej a přesunul se do sklepů a zkušeben. Je jasné, že začínající kapely u malého labelu neměly prakticky vůbec žádnou šanci a tak bylo vylisováno jen omezené množství desek, které se navíc vůbec neprodávaly. Dnes je z nich fanoušky vyhledávaná rarita a já jsem rád, že jednu – byť na CD – mám.
LA STATALE 17
Paolo Beltrami (keyboards)
Carlo Girardello (guitar)
Paolo Depaoli (bass)
Mario Vitale (drums)
+ Marco Signorini (bass on “Miracolo” and “La cena delle ceneri”)
1. La piramide del potere 7:45
2. La Sfinge 3:33
3. La cena delle ceneri 6:44
4. Miracolo 5:35
EMPHASIS
Mauro Bazzanella (lead vocals, flute)
Peter Bozzetta (guitars)
Leo Tutzer (keyboards)
Georg Pedrotti (bass)
Hans Tutzer (drums)
5. Allures Music Of Universe 4:40
6. Eternal Dreams 4:50
7. Flower 7:23
8. Voice Of Nature 2:25
Südtirol Rock Scene
Prog Rock
Contrapunkt Records
1978
LP
8
Mellow Records – MMP 187 /1994/
Ahoj Snake, album ma k dokonalosti samozrejme ďaleko, ale pre mňa má svoju atmosféru a RPI čaro, kvôli ktorým ho z času na čas otočím a vypočujem.
Proste úprimná snaha mladých kapiel nahrať to ako to najlepšie vedeli bez kalkulu. To si cením.
Inak podobne koncipovaná je ešte jedna doska z RPI – 2 kapely na každej strane: Preghiera di sasso/Diapason, poznáš?
Ahoj, s tímhle titulem jsem ještě neměl tu čest. Určitě jsem o něm někde četl a doma mám album Diapason od Pierpaloa Bibbò, ale tohle mě zatím minulo. Abych pravdu řekl, tak jsem ani nevěděl, že je to taky “splitko”. Myslel jsem si, že jde o název kapely a alba…
Máš recht, ten koncept se zdá podobným. Taky dvě kapely po čtyřech skladbách a s převahou instrumentálek. Zajímavá věc, s tzv. split alby (a EP) jsem se začal setkávat až v druhé polovině osmdesátejch let a vesměs to byl extrémní underground. O tom, že něco podobného vznikalo už o dekádu dřív jsem neměl ani páru.
Jak vlastně vypadá originální futrál La Statale 17 / Emphasis? Něco, co by stálo za fotografii do článku, třeba portréty obou kapel na něm asi nenajdeme, viď?
Zdar, predna strana povodnej LP ma rovnaky obal ako CD ktore si dal do recenzie. Zadna strana je trosku ina, ale ziadne foto ani nic podobne, len zoznam skladieb, hudobnikov a detaily k vydaniu. Ak chces mozem poslat foto aby bola recenzia uplna.
Jasná zpráva, pošli je rovnou Piťovi. Místo mezi odstavci je, tak ho vyplníme a máme to se vším všudy.
Tak jsem si to poslechl a musím se přiznat, že vlastně nevím, jak bych to ohodnotil . Některé momenty se mi líbí, třeba u Emphasis ta kytarová pasáž s těmi hodně protahovanými tóny. Také jim oproti La Statale 17 napomáhá, že je zde zpívaná složka. Ta předchozí instrumentální čtyřiadvaceti minutovka byla místy dost monotónní a uspávající. Poslech jsem celkem dost protrpěl. Tím nechci říct, že by hudba prezentovaná skupinou Emphasis byla něco světoborného.
Každopádně dík, do dnešního dne jsem o jižním Tyrolsku věděl maximálně to, že tam v Brixenu pobýval kdysi Karel Havlíček Borovský. To ale s hudbou nesouvisí.
Čau Martine, v pohodě a dík za názor. Myslím, že s těmi prvními poslechy bych to hodnotil stejně a nepoznal bych jednu kapelu od druhý. Až po letech a s přibývajícími nástřely jsem se v tom začal orientovat a pár kousků (viz recenze) si oblíbil. Co si budeme povídat, nic zásadního, ani neslyšeného tohle album nepřináší a jeho přidanou hodnotou je spíš jeho (ne)dostupnost. Na Spotify, ani bancamp jsem ho nenašel a ani YouTube toho moc nenabízí. Jako vzorky do recky jsem chtěl konkrétní tracky, ale musel jsem vybrat celé bloky a je možné, že se po nějaké době ztratěj…
Závěr sedmdesátejch let téhle muzice sice nepřál, ale to neznamená, že by jsme si ji neměli připomínat. Slibuju, že pár zajímavejch kousků z rukávu ještě vytáhnu.