Debut „Contraband“ („hvězdné skupiny“) Velvet Revolver se mi líbí hodně, ale dost dlouho trvalo, než jsem mu přišel na chuť (následovník „Libertad“ z roku 2007 mě zatím nechytil.)…
Přitom jsem měl možnost v roce 2005, kdy předskakovali při reunionu Black Sabbath (v původním složení), Velvet Revolver vidět živě; ale možná právě to na dlouho rozhodlo, že jsem jejich nahrávky nevyhledával.
Vůbec mi tehdy nesedl zpěvák Scott Weiland (ex-Stone Temple Pilots) a jeho projev. Tři „gunneři“, Slash se svou Gibsonkou, Duff s baskytarou i Matt za bicími, přitom předváděli slušné výkony, podobně jako druhý kytarista Dave Kushner.
I tak se mi tehdy líbily pouze dvě skladby, a to „It’s So Easy“ od Guns N’ Roses a „Sex Type Thing“ od Stone Temple Pilots, jež kapela zařadila na svůj setlist.
Možná za tím byly frontmanovy problémy s heroinem, které ho nakonec stály život…
Taky jsem tehdy ve starý holešovický hale byl, naštěstí v sektoru u pódia, takže jsem ze Soulfly moh’ odejít už během první skladby… Vybavím si i nekonečný čekání na Velvet Revolver a tristní výkon jejich zpěváka, většího zoufalce jsem naživo snad nikdy neslyšel… Skvělí Sabbati v klasický sestavě však dali na tříhodinový čekání rychle zapomenout. Bill byl neskutečnej.
Já tehdy Soulfly neviděl vůbec; kromě toho, že jsem nevěděl o jejich účasti (všude uváděli jako předkapelu jen Velvet Revolver), tak jsme přijeli až těsně před začátkem právě Velvet Revolver.
Ale ten příšerný Weilandův výkon nejspíš vážně měla na svědomí jeho závislost… Viděl jsem záznamy nějakých dalších koncertů a tam byl OK.
Každopádně, jak píšeš, Black Sabbath to bohatě vynahradili, a i já jsem byl Wardem unešen (seděl jsem vpravo nahoře a výborně na něj viděl); ovšem stejně tak se mi líbil Iommi a Butler. Asi nejslabší z nich byl Ozzy, ale i ten stál za to.