Dlouho jsem nic nenapsal. Né, že bych neměl o čem, ale nebyl nějak čas a tak dneska jednu – nazval bych to – mini recenzi.
Jedná se o slovenskou partičku The Gang. Už při počátečním seznámení, kdy jsem jí slyšel se skladbou Rock ‘n’ Rebels, mě celkem učarovala takovým tím klasickým hardrockem a zpěvačka skvělým hlasem pro tento druh hudby. V prosinci 2017 vydali svůj prvopočin se stejnojmenným názvem The Gang, na kterém je 10 skladeb.
Já osobně se nějak moc nezajímám o českou a slovenskou hudební scénu, ale v tomto případě mohu s klidem řící, že toto se dá poslouchat. Za mně 4,5 hvěždičky.

Viděl jsem zde na stránkách článek o koncertě Kiss a tak po přečtení jsem si řekl, že taky přidám trocha do mlýna. Vybral jsem si koncert Judas Priest – Unleashed in The East z roku 1979 v Japonsku, během Hell Bent for Leather tour roku 1978. Hned první tony mě usvědčuji o koncertu, který má neskutečnou atmsferu a vůbec výber skladeb pro něj je majstrštyk Roba a jeho bandy. Je to i vlastně první koncertní album od vydání prvního alba JP a tak je to prakticky průřez 5 alby.  VIAC Judas Priest – Unleashed in The East, 1979 →

Na Aukru jdou najít i celkem dobré věci a tady je jedna, kterou jsem koupil na LP za pouhých 200 kč i s poštou.
Viva – německa kapela. Myslím, že už jsem zde rozebíral jejich album Dealers of the night. Pokud ne, tak se omlouvám za zavadějící informaci. Tedy dál, album vyšlo v roce 1981 jako druhé v pořadí, ale myslím, že na tu dobu celkem podařený kousek. I když se to dá zařadit do škatulky hard rock, má to určité prvky metalu a kdo se na tom podílel?  VIAC Viva – What The Hell Is Going On, 1981 →

Něco ze země javorového listu, určitě něco jiného. Je to takový klasický metalek. Neznám tu bandu, ale za poslech to určitě bude stát. Má to rytmus, šmrnc, tempo, tak proč nezkusit?

Další novinka je Masterplan. Zde jsem slyšel jen pár skladeb, jedna se mi vryla do hlavy díky radiu Čas rock, kterou rvali do posluchaču celý týden, ale i u toho alba mám takový dojem, že už kluci měli lepší časy.

Další novinka – Američani Quiet Riot – zde jsem ale trochu zklamán. Vím, že Kevina už nevytáhnu z hrobu, ale že by toto měli kluci zapotřebi? To mě tedy osobne mrzí, deska je mdlá, nemastná, neslaná, taková moc obyčejná. No škoda a ten zpěvák mi taky nezapadá nějak do kontextu se svým hlasem, je moc slaďoučký.

Opět vylezli nějaké novinky a tak tu máme Accept. Kapela, kterou není třeba představovat, jedna z ikon metalu. Co říci k poslednímu albu? Něco je naposlouchané. Nevím, ale myslím, že pro mě nějak nepřesáhlo hranice ani dobré ani špatné, je to takový ten jejich standart. Nu co, snad se to časem změni. Zde ochutnávka:

Skvělá deska, skvělá kapela. Bohužel, už nehrají jako spousta dalších dobrých kapel 80. let. Toto je jejich prvotina z roku 1984.

V 90. letech byl v Ostravě takový jednodenní fesťák, už nepamatuji, kdo tam byl, ale tito hoši mi zůstali v hlavě a vím, že tam byli a tu je něco z jejich dlouhodobé produkce.

Tato americká kapelka pod taktovkou Kellyho Keelinga (ex-MSG) sice nahrála jen 3 desky, ale nemusí se za to stydět. Všechny tři počiny jsou, aspoň dle mě, skvělé.

Pro milovníky klidu pohody a určité nostalgie – Procol Harum. Ani by mě nanapadlo, že to rockoví dinosauři dají opět dohromady a vydají desku a ochutnávka je slušná k tomu, aby člověk sáhl po celém albu, tak dobrou chuť a ničím nerušený poslech.

I když bratři Cavalerovi už toho nahráli dost, mi se nejvíce libí jejich počin Cavalera Conspiracy – Blunt Force Trauma. Toto je thrash jak má být. Nemohu si pomoci, ale jak Sepultura či Soufly jsou jen paběrky.

Tito Němci, pod vedením Marca Paganiniho a za klávesama se segrou bratru Schenkeru, vydali 5 alb. Dle mě jsou ty nej druhé a třetí a to 3tí je zde:

Touto kapelou prolezlo tolik hráčů metalu, že ani ementál nemá tolik děr. Jen tak mimochodem, třeba Jake E. Lee (ex-Ozzy), Craig Goldy (ex-Dio, Giuffria).