“Hudba je prý pokrmem lásky a tak mi hrajte dál, ať jsem jí přesycen.”

Zkraje týdne obletěla hudební svět další truchlivá zpráva zvěstující, že po marném boji s rakovinou v sobotu 19. 2. 2022 ve věku 76 let zemřel Gary Brooker, zpěvák, klávesista, skladatel a duchovní otec kapely Procol Harum.

Gary Brooker se narodil v londýnské čtvrti Hackney a vyrůstal v essexském Southendu. Po absolvování Westcliff High School pokračoval ve studiu zoologie a botaniky na Southend Municipal College, s nástupem šedesátých let ale s kytaristou Robinem Trowerem zakládá The Paramounts a před dalším systémovým vzděláváním dává přednost hudbě a přivýdělku v továrně.
Kapelou jeho života se stanou Procol Harum, jejichž byl v letech 1967–77 a po reunionu v roce 1991 jediným stálým členem a téměř výhradním autorem hudby. Jeho dlouholetou spolupráci s textařem Keithem Reidem přerušilo až vydání posledního alba Novum k padesátinám Procol Harum v dubnu 2017.

Při vzpomínce na Garyho Brookera však nemožno vynechat ani vůbec první nahrávku kapely, singlovou baladu A Whiter Shade of Pale z 12. května 1967, která jí zajistila věčnou slávu (na Rockovici o ní vyčerpávajícím způsobem pojednáno zde).
V případě Procol Harum ale není téma “One-hit wonder” ve hře, bo v průběhu dalšího půlstoletí následoval tucet vzácně vyrovnaných studiových alb nejvyšší jakosti s celou řadou potenciálních hitovek a bezpočet vydařených živých nahrávek, počínaje spojením s Edmontonským symfonickým orchestrem, které působilo natolik přirozeně, že se mu žádná jiná kooperace toho druhu nevyrovná.

Poločas rozpadu Procol Harum přinesl trojici Brookerových sólových desek (No More Fear of Flying – 1979, Lead Me to the Water – 1982 a Echoes in the Night – 1985), s nimiž vypomáhala celá plejáda zvučných jmén (mj. Tim Renwick, Eric Clapton, George Harrison, Phil Collins, Mel Collins, Matthew Fisher, či George Martin). I jim dominuje Garyho nezaměnitelný hlas, většinově však nemají sílu alb jeho domovské formace, kde naplno uplatnil vytříbený cit pro majestátní hudbu se závanem melancholie, která přitahuje a láká k opakovaným poslechům.
Samostatnou kapitolu tvoří dva projekty z poloviny devadesátých let, orchestrální tributní titul The Long Goodbye (1995) a pastorační a gospelovové unplugged dílo se sborem Within Our House (1996).

Gary Brooker, držitel Řádu britského impéria, mnoha ocenění za charitativní činnost, majitel hospody, sběratel dýmkových zapalovačů a historických rybářských prutů, zemřel 19. února 2022 ve svém domě v Surrey. Bělejší odstín bledé v jeho podání však nikdy nevybledne.

Françoise “Franky” Brookerová, s níž se Gary seznámil v roce 1965 a oženil 13. července 1968 v kostele svatého Davida v Eastwoodu, plánuje soukromý smuteční obřad s tím, že později bude oznámeno datum vzpomínkové oslavy. Kdykoli a rád se jí pomyslně zúčastním.

*****