Vladimír Mišík & ETC… – 2 (1980)

Vladimír Mišík je klasik českého bigbítu a když se podíváte na jeho křivolakou historii podrobnějším pohledem, zjistíte, že máme opravdu jen velmi málo ryzích bigbíťáků, kteří se nezpronevěřili svému přesvědčení. Pro moji generaci je stejně důležitý, jako Radim Hladík, Luboš Andršt, Oldřich Veselý, Roman Dragoun, Dežo Ursíny, Marián Varga, Martin Kratochvíl nebo Jan Hrubý…

VLADIMÍR MIŠÍK

Dlouhé čtyři roky musel bluesrockový reprezentant čekat na vydání druhého řadového alba a to ještě málem nevyšlo(!). Původní název byl naplánován podle Kainarovy básně Královský večer. Ve vydavatelství Supraphon došlo ke “komedii plné omylů” (řečeno slovy Shakespeara) a někdo předložil schvalovací komisi název Královský meč. Komise řekla NE! Zavánělo to válečným harašením. V té době totiž byly na našem území instalovány “mírové” zbraně SS 20 proti imperialistům za šumavskými hvozdy a v NSR zase taktické rakety typu Tomahawk. Kainarova báseň do toho spadla ani nevěděla jak a aby toho nebylo málo, tak schvalovací komisi se nelíbil básnický obrat “autodafé zaživa”, takže tady byl druhý “pádný” důvod. Z dramaturgie ještě navíc vypadla úplně neškodná píseň Šero v kavárně, jejíž text napsal Jiří Suchý, který byl v dané době šikanován tehdejším režimem a tak nebyl důvod jeho autorský text zviditelňovat. I po více jak čtyřiceti letech se neubráním kroucením hlavou…

JAN HRUBÝ

5. června 1980 Vladimír Mišik na premiéře nového koncertního programu prozradil, že tehdejší ředitel Supraphonu, soudruh Viktor Kašák, pozastavil výrobu, což vyvolalo v sále pořádné pobouření, tak jsme se prozatím museli spokojit s jeho koncertní verzí. Album přece jenom nakonec vyšlo na podzim téhož roku a bylo okamžitě rozebráno! Dolisování sice Supraphon provedl, ale liknavěji než třeba u Karla Gotta nebo Heleny Vondráčkové. Album proto nemá název a pro veřejnost je známé jako Dvojka.

První, co mě zaujalo, byl nový zvuk, úplně odlišný od alba z r. 1976. Byl přiostřený, výrazný důraz byl kladen na kvalitu natočeného záznamu baskytary a bicích nástrojů. Kupodivu ale nebyly potlačeny elektrické housle, ani elektrické a akustické kytary. Nechci dělat niterný rozbor celého díla, tak se pozastavím u, podle mého soudu, těch nejvýraznějších a nejzajímavějších skladeb.

TY II. od básníka Václava Hraběte je drsně poetický epický příběh s pořádným bigbítovým odpichem, kde se střídají skvělá kytarová sóla Petra Pokorného s mrštnými houslovými party Jana Hrubého. Vladimír Mišík zde zpívá jako o život a jeho ponor do Hrabětovy poezie mu můžeme věřit do puntíku. V HOTELU BELVEDER JE DNES TANEC je výtečně proaranžovaná skladba, která si pohrává s každým detailem a její vrstvení nemá obdoby. Jiří Veselý na Fender fretless bass dělá takové kousky, které měly neobvyklou stavbu a harmonickou polohu. Přejímají melodickou linku jako kytara a velice dobře korespundují s technicky dokonalou hrou na bicí nástroje. JAM SESSION je velmi netypická skladba, melodická poetika a nosný text je rámován baskytarovými eskapádami v unisonech s Hrubého houslemi a Šusterovými bicími, s neuvěřitelnou přesností navíc kolorovaná synthesizerem. Zaujala mě i skladba NA OKRAJI (tragicky zesnulého kytaristy Jelínka), opravdový majstrštyk – lahůdka pro muzikanty a pro znalce.

Hlavní hit byl, samozřejmě, VARIACE NA RENESANČNÍ TÉMA, nádherná balada pro akustickou kytaru, housle a baskytaru, ale hlavně pro hostujícího Jana Koláře na hoboj, který dokázal velmi názorně zapojit renesanční atmosféru do této písně a dodává jí ten hlavní punc neopakovatelnosti. Závěrečné blues SLADKÉ JE ŽÍT je, podle mého názoru, spíš boogie, kde se mj. opět skvěle předved svým čistým a nádherně ohýbaným tónem kytarista Pokorný.

PETR POKORNÝ

Album zní uceleně, sevřeně, přesvědčivě. Je nahrané s úžasnou lehkostí a přitom je cítit, že Etc… vedle sebe dokáží koexistovat jako skutečná parta kamarádů, které baví společná věc, dělat hudbu po svém. Připočtu-li k tomu vynikající výtvarně uchopený design, tak si musím jenom postesknout, že album nebylo rozevírací, nepřineslo máničkovské fotografie všech aktérů, ale hlavně texty, které měly sdělení a dokázaly přinutit přemýšlet i ty, kteří texty vnímali jen jako jakýsi apendix k hudbě. Daly se totiž číst jako poezie, asi jako kvalitně přeložené texty od Dylana. Dávám mu zcela odpovědně plný počet hvězd a řadím ho mezi Mišíkovy nejlepší albové produkty. Intrikování Supraphonu zabránilo tomu, že tento projekt měl být odbornými kritiky vyhlášen jako „Nejlepší deska roku 1980“. Nakonec toto označení dostala vynikající deska Marthy Elefteriadu: Kresby tuší, na to se už dnes asi zapomnělo.

JIŘÍ VESELÝ

Jenom připomenu, že po Mišíkově zákazu bylo album staženo z prodeje a jeho nominální hodnota na černých burzách hudebnin nebývale stoupla. Po revoluci bylo digitalizováno a vyšlo na CD se zajímavým bookletema bonusem Šero v kavárně.

SKLADBY:
1. Nejlepší ženská našich dnů 4:54
/Jiří Veselý, Vladimír Mišík, Michal Staša/
2. Ty II. 4:35
/Vladimír Mišík, Václav Hrabě/
3. V hotelu Belveder je dnes tanec 4:45
/Jan Hrubý, Petr Pokorný, Vladimír Mišík, Hynek Žalčík/
4. Jam session 3:16
/Jan Hrubý, Vladimír Mišík, Václav Hrabě/
5. Taxůvku jsme chytli 2:56
/Vladimír Mišík/
6. Sochy 3:09
/Vladimír Mišík, Josef Kainar/
7. Na okraji 2:51
/Jiří Jelínek, Vladimír Merta/
8. Variace na renesanční téma 3:34
/Vladimír Mišík, Václav Hrabě/
9. Sladké je žít 4:37
/Ignác Merkl, Jiří Valja/

NOTES:
Nahráno 9.—20. července 1979 v pražském studiu v Dejvicích.

SESTAVA:
Vladimír Mišík – zpěv, akustická kytara, foukací harmonika
Jan Hrubý – housle
Petr Pokorný – elektrická kytara
Jiří Veselý – basová kytara, akordeon, syntezátor
Jiří Šustera – bicí, percussion
+
Jan Kolář – klavír, anglický roh, hoboj, clavinet, syntezátor

JIŘÍ ŠUSTERA

 

2 Book Cover 2
Vladimír Mišík & Etc…
Blues Rock, Acoustic, Jazz Rock, Folk Rock
Supraphon
1980
LP
9

4 názory na “Vladimír Mišík & ETC… – 2 (1980)”

  1. Když jsem se 29.8.1980 vrátil z vojny, tak tohle byla deska , která na mě doma čekala., byl to dárek od bratra na přivítanou, proto mám k téhle desce trochu jiný vztah. Každému se líbí něco jiného, já mám tuhle desku hodně rád a líbí se mi trochu více než předchozí titul, protože tady hrají , lidové české blues, které Vláďa Mišík hrával s příležitostnou sestavou s názvem Čundrgrunt. Následující dvě desky nejsou moc dobré, ale kvůli textům si je občas pouštím. Z téhle desky se mi asi nejvíce líbí skladba Ty II, Variace na renesanční schéma je dost zprofanovaná, podobně jako Stairway To Heaven. Tuhle desku taky řadím vedle prvního alba Marsyas, Kuře v hodinkách, Město Er atd., to znamená klasiku tuzemského bigbítu.

  2. Tento album mám len preto, lebo je súčasť kompletu. Nikdy som si k nemu cestu nenašiel a keby som nemal inú možnosť, ako z neho niečo vyzdvihnúť, boli by to posledné dve skladby. Rešpektujem, že je to pre pamätníkov priam kult a tabu v jednom, rád som si prečítal aj recenziu, ostávam mimo cieľovej skupiny.

    1. Hejkal, dovolím si napísať, že v tomto prípade Ti rozumiem. Ten komplet som si nakoniec nezakúpil…
      Ďakujem autorovi za recenziu! Aby som nepôsobil tak nejako “negatívne”, bez donútenia a skutočné rád dodávam, že skladba Variace na renesanční téma je PERLA!!!

    2. Sice mám ještě o chlup radši Mišíkův debut, ale i tohle album řadím mezi naprostou klasiku čs. bigbítu. Nic na tom nezměnil čas ani triliarda poslechů, natožpak existence nepočetné necílové skupiny.

Pridaj komentár