“Paris” je:

A) obec v Bělorusku se 400 obyvateli
B) jméno přitroublé americké celebrity
C) koncepční album Malcolma McLarena
D) zapomenutá rocková kapela

Bez šance stát se milionářem dal světu správnou odpověď už před 170 lety “básník klavíru” Frédéric François Chopin: “Paříž je všechno, co chceš!”
Úvahu přiblížit všechny odpovědi však zahání obsahová náplň tohoto webu, která velí volit 50:50, tedy rozepsat se k posledním dvěma možnostem. Bylo by ale velikým švindlem vydávat se za znalce díla samozvaného otce punku. Dvojalbum vydané v roce 1994 právě poslouchám poprvé v životě, a to jenom proto, abych si potvrdil získanou informaci, že “je do jazzu”. Je. A taky obsahuje nevšední verzi Gainsbourgova oplodňováku Je T’Aime… Moi Non Plus. A duet s Catherine Deneuve, slavnou herečkou, jež propůjčila v roce 1985 svoji tvář soše Marianne, která symbolizuje republikánskou tradici Francie. A… bude to šest let, co Malcolm McLaren skončil na londýnském viktoriánském hřbitově v Highgate, mj. ve společnosti komunistického filozofa Karla Marxe či významného anglického fyzika a objevitele mnoha užitečností Michaela Faradaye. Víc se toho příteli do telefonátu nevešlo. Nezbývá tedy, než vyslyšet radu publika a k bližšímu popisu zvolit “D”.

V power triu Paris se v polovině roku 1975 sešel kalifornský zpěvák a kytarista Bob Welch, proslavený songem Sentimental Lady s Fleetwood Mac (otrávený neustálými personálními změnami této formace), s basistou Glennem Cornickem (ex-Jethro Tull, Wild Turkey, Karthago) a bubeníkem Thomem Mooneym (ex-The Munchkins, Nazz). Ve studiích The Record Plant v Sausalitu a Los Angeles natočili desítku Welchových skladeb pro eponymní album, které vyšlo v lednu 1976.
Debut jedné z nejpřehlíženějších formací v historii rocku obsahuje energií překypující materiál, který zůstává i po desetiletích naprosto svěží. Album představí Welche nejenom jako znamenitého autora, ale také jako kvalitního pěvce, a pochvalnou zmínku bezesporu zaslouží rovněž Cornickova basa. Songy jako Black Book, Religion, Beautiful Youth nebo Nazarene potěší kdykoliv, bezmála sedmiminutová balada Narrow Gate i jindy. A nic nepokazí ani finálová trojka, odehrávající se v mírně funkovém hávu, nejzřetelnějším v Breathless a již rozředěném v jižanském Rock of Ages a hardrockovém Red Rain. Časté spekulace, že se na produkci podílel pod pseudonymem schovaný Jimmy Page, lze snadno pochopit na první poslech.
S minimální podporou ze strany vydavatele se album nedostalo výš, než na 103. příčku albové hitparády Billboardu, a nenadálý odchod Mooneyho zhatil připravované turné, neodradil však Cornicka s Welchem – který si tehdy našel čas i na sólovku Billa Wymana Stone Alone (1976) – od další spolupráce.

S novým bubeníkem Huntem Salesem (ex-Todd Rundgren) se přesunuli do Hollywoodu, aby v tamních Total Experience Studios nahráli druhé album, které vyšlo pod titulem Big Towne, 2061 (US #152) v srpnu téhož roku. Obalu sice opět dominuje neonové logo kapely, jež bylo dílem Glenna Cornicka, znatelnou změnu však zaznamenal obsah. Kytarová přímočarost se tentokrát nechala zahnat do kouta pop-funkovou přesilou, a přestože se leccos z pařížské nálady předchozí desky podařilo zachovat, dvě mimořádné balady (Pale Horse, Pale Rider a Janie) a potvrzená instrumentální zručnost byly jen slabou náplastí na nesplněná očekávání.
Nakonec ani několik vydařených večerů při společných koncertech s Be Bop Deluxe a Golden Earring, které trio zahajovalo, nezvrátilo Cornickovo rozhodnutí nepodílet se na dalším hudebním směřování souboru.
Baskytary se chopil Salesův bratr Tony (hráli spolu již na Rundgrenových albech Runt, 1970 a Runt: The Ballad of…, 1971), zdravotní problémy Hunta Salese ale na jaře 1977 napsaly definitivní tečku za nedlouhou historií Paris.

Materiál, připravený na třetí album, vydal v listopadu 1977 Bob Welch s pomocí bubeníka Alvina Taylora na své první sólovce French Kiss, kterou otevírala nová verze Sentimental Lady, na níž se podíleli i Mick Fleetwood, Christine McVie a Lindsey Buckingham. Jinak však byla již výrazně poznamenána disco-horečkou, kterou tehdy Bee Gees nakazili kdekoho.
Platina za milion prodaných kusů ve Státech (#12), tři hitové singly (Sentimental Lady, Ebony Eyes a Hot Love, Cold World) a pozvánky do televizních show Solid Gold, Bert Sugarman’s Midnight Special či Dick Clark’s New American Bandstand ale pro Welche představovaly satisfakci a potvrzení správnosti nastoupené cesty. V roce 1979 tak v rozhovoru pro týdeník People neváhal Paris označit za nedomyšlený projekt a svalit na něj vinu za tehdejší neutěšenou finanční situaci…
Na první samostatné album navázal celou řadou dalších titulů, z nichž poslední vyšel v březnu 2006, k mimořádnému úspěchu sólového debutu se mu ovšem nepodařilo ani přiblížit.
Bob Welch zemřel 7. června 2012 ve věku 65 let.

Glenn Cornick po rozpadu Paris na celá dvě desetiletí opustil hudební prostředí a stal se obchodním manažerem. Vrátil se až v roce 1996 albem Stealer Of Years s legendární formací Wild Turkey. Na přelomu století přidali dva live záznamy Final Performance (2000) a Live In Edinburgh (2001) a v roce 2006 čtvrtou studiovku You And Me In The Jungle.
Glenn Cornick zemřel na Havaji 28. srpna 2014 na selhání srdce ve věku 67 let.

První bubeník Thom Mooney pokračoval v Tattoo Wallyho Brysona a s The Curtis Brothers, Hunt Sales nahrával s Iggym Popem a byl součástí projektu Tin Machine s Davidem Bowiem. Toho se zúčastnil i Tony, společně pod značkou The Sales Bros. vydali v roce 2008 album Hired Guns.

1976 – Paris (Capitol Records)
1976 – Big Towne, 2061 (Capitol Records)