Osanna – L’uomo, 1971

CD Warner Music Italy – 5053105-1372-5-1  /2012/
(Series 2LP In 1CD)

Skupina Osanna pochází z Neapole a vznikla někdy koncem roku 1970. Již od svého založení si budovala neotřelou image a vystupovala v dlouhejch hábitech a barvami pomalovanými obličeji – docela rychle si tak získala slušnou popularitu a nemohla chybět snad v žádné tehdejší TV show. Na italském turné předskakovala aj britským Genesis a od té doby se šušká, že její prezentace ovlivnila samotného Petera Gabriela. Ale kdo ví… 

osanna_band2Debutové album – L’uomo – se na pultech prodejen objevilo v roce 1971. V té době se italský progresivní rock teprve hrabal z dětských nemocí, těch desek ještě nebylo tolik a Osanna se tak téměř okamžitě vyšvihla mezi nejzásadnější hudební skupiny své doby. Hudba na albu je takovým mixem tvrdého a progresivního rocku a hodně ovlivněná svými slavnějšími vzory z britských ostrovů – zejména Jethro Tull, Deep Purple a Van Der Graaf Generator. Texty jsou italské, anglické a ve skladbě L’amore vincerà di nuovo je to dokonce půl na půl. Slyšitelná nepůvodnost mi však vůbec nevadí. Materiál je to atmosférickej, chytlavej a nad rámec průměru ho posouvá vlastní vklad v podobě neodolatelné melodičnosti.

Ve svižné instrumentálce Introduzione je energie, jak v pixle Ekrazitu. Doslova mě napumpuje adrenalinem a hned po ní už je tady první vrchol alba – a jeden z největších hitů skupiny vůbec – titulní pecka L’uomo. Její folková předehra je kouzelná, zpěv neodolatelnej a krátké trýznivé sólo páru vztekajících se saxofonů ostré jak břitva. Po krásně zpěvném a harmonickém závěru (“Ahh… ahhh… Osanna”) plynule přechází do následující Mirror Train – důrazné “rockovice” s textem v angličtině. V její polovině se objeví najazzlá mezihra, se sóly na kytaru aj flétnu a celá píseň končí malým kytarovým cvičením, utnutém nástupem hřmotné Non sei vissuto mai. Šest minut dlouhá skladba obsahuje pěknou, náladotvornou vsuvku a úvodním motivem skladby L’uomo končí první strana původní LP.

Krátká a přímočará Vado verso una meta slouží jako odrazový můstek k dosažení dalšího vrcholu alba, kterým je pro mě kouzelně melodická písnička In un vecchio cieco. Zvonění akustických kytar, sborový zpěv, italská – téměř folklorní melodika a flétna, všechno je to tak křehké a v závěru “brutálně znásilněné” nářkem týraného saxofonu. Jeden šlágr končí, druhý začíná, protože i následující L’amore vincerà di nuovo je pěkně melodická a její refrén neskutečně chytlavej. Poslední dva snímky – Everbody’s gonna see you die a Lady Power jsou šťavnatými hardrockovými kusy s vokály v angličtině. V sólech se opět objevuje nezbytná flétna a v prvně jmenované (která nesmí chybět na žádném koncertě) i harmonika a saxofon.

osanna_cover2v1Do sbírky jsem si koupil k peněžence šetrné vydání od Warneru. Je to takovej jednoduchej digipak bez bookletu, s názvy skladeb a sestavami vytištěnými přímo na obálce. Jeho jedinou výhodou je to, že obsahuje i následující album Calibro 9, ale to si zasluhuje samostatnou recenzi. A o tom až někdy příště…

SKLADBY:
01. Introduzione – 3:26
02. L’uomo – 3:33
03. Mirror Train – 4:55
04. Non sei vissuto mai – 6:00
05. Vado verso una meta – 3:14
06. In un vecchio cieco – 3:30
07. L’amore vincerà di nuovo – 6:13
08. Everybody’s Gonna See You Die – 3:04
09. Lady Power – 3:55

SESTAVA:
Elio D’Anna – flauto, ottavino, sassofono tenore, sassofono baritono
Lino Vairetti – voce, chitarra a dodici corde, armonica, organo hammond, sintetizzatore elettronico
Danilo Rustici – chitarra solista, chitarra a dodici corde, organo a canne, probelectronic audio oscillator
Lello Brandi – basso
Massimo Guarino – batteria, percussioni

L'uomo Book Cover L'uomo
Osanna
progressive rock, hard rock
Fonit
1971
LP
9
CD - Warner Music Italy, 2012

4 názory na “Osanna – L’uomo, 1971”

  1. Po augustovej koštovke som si to dnes opäť viackrát zopakoval a páči sa mi to.
    Snake, díky za zoznámenie s debutom, a rovnako tak za recenziu! Musím sa Ti priznať, že som si doteraz neuvedomil a poriadne nezaregistroval, akí boli zmaľovaní – super imidž!

    1. Ba, Osanna položila základy pro blackmetalový “warpainting” 🙂 Někde jsem zachytil informaci, že byla jednou z prvních kapel na světě, která při svých vystoupeních používala líčení, kostýmy a divadelní prvky, ale to bude asi hloupost.

      Jinak deska je to opravdu pěkná. Z toho, co kapela nahrála v sedmdesátých letech se mi líbí nejvíc.

        1. No, to koukám…
          O kapele vím, četl jsem o ní v Bigbítu. Ale je to už pár let a pustil jsem to z hlavy. Teď jsem si o nich přečetl něco málo na internetu a nestačím se divit. Nevěděl jsem, že byli takovými vizionáři.

Pridaj komentár