I | I DRIVE | I Drive | RECENZIE

I Drive – anglický hard rock na nemeckých cestách

komentárov 11

V živote sa stretávame so všeličím a to formuje náš názor, postoj. Platí to aj o muzike. Som veľmi rád, že ma hudobné hľadačstvo spojilo s ľuďmi rovnakej krvnej skupiny, a tak mi bolo umožnené spoznať mnohé zabudnuté nahrávky…

Po dlhšom čase som sa vrátil k albumu I Drive rovnomennej britskej hard rockovej skupiny, ktorá pôsobila v Nemecku. Táto krajina ma svojou rockovou produkciou zo 60. a 70. rokov minulého storočia doslova očarila, ako mnohých z Vás napr. fantastická ponuka z Apeninského polostrova. Tým nemám na mysli úlety, ktorým rozumejú iba samotní autori a zopár „vyvolených“.


V nedávnej minulosti som na Discogs skupoval CéDéčka z katalógu berlínskej firmy Second Battle, ktorá ponúkala jednu perlu za druhou. Tak sa ku mne dostal aj dvojdiskový digipak spomínanej formácie. Jej históriu som priblížil v profile, teraz pridám niekoľko riadkov k samotnému dielu a budem sa venovať iba jeho pôvodnej verzii.

Na začiatok tu máme odkaz vydavateľskej značky Metronome; v štýle, ktorý odľahčene nazvem, že „E. T. chce ísť domov…“ Potom to začne – Down, Down, Down je parádny rozjazd a robí hard rocku skutočne česť. Dvojku, spolu s Only The Lonely, napísal Tommy Winter, ktorý s kapelou úzko spolupracoval. V oboch prípadoch môžem s čistým svedomím napísať, že sa vydarili. V Looking Out My Window žeriem hammondkový úvod. Tento nástroj je vždy tam, kde treba a spolu s hutnou gitarou udáva tón nielen tejto skladbe. Marry A Musician mi pripomína fantastickú rokenrolovú pohodu. Až sa mi na klávesnicu tlačí slovné spojenie alebo myšlienka, že ide o akési poďakovanie Elvisovi Presleymu.

Before The Devil je skvelé tvrdé číslo, pri prvom kontakte s albumom ma oslovilo vari najviac. Ťažkotonážna bluesovica Christine vo mne vyvoláva spomienku na britskú úderku Savoy Brown a to v tom najpozitívnejšom slova zmysle. Na jej konci sa o slovo opäť prihlási „E.T. mimozemšťan..“ Pri tónoch What A Pity si kapela vyberá pomyselný oddychový čas, je to chvíľka pre milovníkov balád. Just A Little Bit vracia všetko do „normálu“ a upaľuje nekompromisne hard rockovo dopredu, rovnako tak nasledujúca Be The One.

Je tu záver a s ním balada Brave New World, ale nemajte obavu, nejde o žiadnu cukrovú vatu. Riadne hutný a skvelý záver svojím spôsobom pestrého hard rockového diela. A „E.T. teraz už naozaj odletel domov…“


Ak máte v obľube hard rock s hammondkami, skúste album I Drive. Obal prenechám na rozbor kompetentnejším. Za seba dodám, že ma „očaril“ asi tak, ako valná väčšina diel preslávenej značky Hipgnosis. Nijako to však nezmení môj kladný postoj k samotnému obsahu. A hanbím sa sám pred sebou – až pri písaní týchto riadkov mi došlo, že dielo v sebe skrýva výborný spev. Trošku paradox, ak si uvedomím skutočnosť, že tu neúčinkuje Geff Harrison, pôvodný spevák, jednoznačne najznámejšie meno v histórii skupiny. Chalani z I Drive síce nikdy nevystúpili v legendárnom hamburskom klube Star, iba v neďalekom Gruenspan_e, za seba im však s radosťou udelím štyri „stars“!!!!

SKLADBY:
01. Down, Down, Down (Hampson) 4:38
02. Oo, Bopajero (Winter) 3:24
03. Looking Out My Window (Graham/Smith) 3:46
04. Marry A Musician (Smith) 3:12
05. Before The Devil (Graham, Bailey/Hampson, Smith) 3:32
06. Christine (I Drive) 5:03
07. Only The Lonely (Winter) 4:28
08. What A Pity (Smith) 3:44
09. Just A Little Bit (Trad. Arr. I Drive) 3:44
10. Be The One (Bailey/Smith) 3:02
11. Brave New World (I Drive) 6:21

ZOSTAVA:
Richard Henry /Cheese/ Hampson – guitar, vocal
John Barry /Jabe/ Smith – keyboards, vocal
Leslie /Les/ Graham – bass
David Charles /Bishop/ Bailey – drums

I Drive Book Cover I Drive
I Drive
Hard Rock
Metronome
1972
LP
11
2×CD Second Battle ‎– SB 065

11 názorov na “I Drive – anglický hard rock na nemeckých cestách”

  1. S týmto albumom som si užil. O kapele som sa dozvedel z časopisu Classic Rock tak 15 rokov dozadu, kde bola prirovnaná k mojej milovanej Beggar’s Opere. Zohnal som si preto vydanie od Second Battle a zistil, že to nebolo presné prirovnanie. Ale hudba to je fajnová a rád si ju občas pripomeniem. Vďaka, už som ju dlho nepočul, napravím.

  2. To mám na Rockovici rád. Vedle zavedených “velkých” jmen nebo současných “nadějí” tu najdu i zapomenutá jména kapel, které kdysi tvrdili muziku po zahraničních klubech. Vzdáleně mi I Drive připomínají tvorbu belgických Irish Coffee, které jsem tu kdysi také propagoval.

      1. Ze včerejšího poslechu jsem nebyl zrovna nadšenej, ale ten druhej (dneska) už dopadl o něco líp. Sice mi to furt připadá krapet nesourodé a poskládané z dílků “co dům dal”, ale budiž. Ať je to jak chce, ty kapely z Anglie mi pořád sedí o dost víc, jak americké…
        Hejkalem zmíněné Beggar´s Opera mi připomněla jen předposlední Be The One a tak si říkám, že je budu muset opět “oprášit”. Ale ještě předtím půjdou Fuzzy Duck, to je muzika podle mého gusta. Proti I Drive o level vejš.

        Pito, díky za pěkné čtení.

        1. Každému sa vyhovieť nedá. 🙂
          Raz budeme tvrdiť, že je to na jedno kopyto a ak kapela skúsi niečo viac, tak je to nesúrodé. Inak, chcel som do recenzie napísať, že album potrebuje čas. Zrejme som to nemal „vymazať“. Samozrejme, je na každom konzumentovi, ako to prijme.
          Snake, díky za názor, rešpektujem!

          1. Jasně, však já to nemyslím nijak zle. Podle mě kapela prostě využila možnosti nahrát desku a tak na ni naflákala to, co jí šlo to dobou zrovna nejlíp. A už nepřemýšlela nad tím, jak to bude nakonec vypadat. A tak se tu sešly hardrockové vypalovačky, rock´n´rolly, bluesrockové odrhovačky (Christine) i balady. U mě by to bylo za slušné tři (jsem holt trochu kritičtější), ale tu tvojí čtverku v klidu akceptuji. Těším se na další články.

          2. I Drive mám rád, ač z prvních poslechů alba ta rozháranost i na mě dost čišela. Přikládám to zanedbaný produkci, bo kvalitního a sourodějšího materiálu měli borci po ruce dostatek, jak dokládá druhý CD (Everything In Vain, Turmoil, When Evening Comes). I poslední nahrávka už zase s Harrisonem (I Need A Friend) jasně potvrdila potenciál, bohužel další nenaplněnej… Tuším se na tom podílel i zvolenej název kapely, s podobnou debilinou udělat díru do světa? Přebal eponymní desky byl jen navazující marností…
            Piťo: Poznámku k Hipgnosis nešlo minout, tvůj rezervovanej vztah k jejich tvorbě znám. Abych to vyvážil, přiložím odkaz na knihu, jejímž obsahem se poslední týdny pokochávám: https://thamesandhudson.com/vinyl-album-cover-art-9780500519325

            1. Borek, veru, ten názov si dokonale vystihol.
              Díky za zaujímavú reakciu!
              P. S.: Gratulácia k priloženej knihe. Verím, že časom nájdeš chuť a vrátiš sa k rozborom obalov LP, ako si to kedysi začal v diskusnom fóre na Rockovici…

Pridaj komentár