CD Philips – 842 512-2 /1990/
Verità nascoste (Skrytá pravda) je sedmým studiovým albem italskejch melodiků Le Orme. Vyšlo v roce 1976 a většina fanoušků (včetně mé maličkosti) ho vnímá jako, alespoň částečnej návrat ke starým pořádkům. Je mnohem lepší a povedenější svého předchůdce a neváhal bych ho označit za vůbec nejlepší album Le Orme z druhé poloviny sedmdesátých let.
Předcházející LP Smogmagica bylo prvním a zároveň posledním, na kterém se podílel kytarista Tolo Marton. Jeho účinkování v řadách Le Orme se tak smrsklo na pouhou epizodu a už krátce po dokončení alba ho vystřídal Germano Serafin. Skupina tedy pokračovala v čtyřčlenném obsazení a znovu se nahrávalo v zahraničí, jen Los Angeles nahradilo studio “Nemo” v Londýně. Mládenci si tam pobyli od 1. do 31. října 1976 a údajně to byla skvělá párty, ovšem ze samotného města byli spíš zklamaní. Tep doby tehdy běžel závratnou rychlostí a od jejich poslední návštěvy se toho hodně změnilo. Svoje dojmy z pobytu v Londýně pak zdařile vyjádřili v nostalgickém textu písničky In ottobre (V říjnu)…
Rošáda na postu kytaristy byla pro kapelu určitě důležitá, ale pro mě je daleko důležitějším návrat k delším, propracovanějším písničkám a klávesově orientovanému zvuku. Na albu Smogmagica tolik upozaděný Tony Pagliuca dostal příležitost znovu se nadechnout a je to sakra znát. Vždyť klávesy byly pro Le Orme vždycky jedním z hlavních poznávacích markantů a bez nich to prostě nemůže být ono. Smogmagica je toho zářným příkladem.
Osmiskladbovou kolekci otevírá šest minut dlouhá a na poměry Le Orme až překvapivě razantní Insieme al concerto. Křehký přednes Aldo Tagliapietry vytváří spolu s důrazným doprovodem (nepřeslechnutelný je vklad novice Germano Serafina) zajímavý kontrast a nechybí ani pěkná instrumentální vsuvka. Z podobného soudku je i následující a o minutku delší In ottobre. Výborná, energická píseň, ve které svůj kumšt předvede i jinak relativně úsporně hrající bubeník Dei Rossi. Za mě jeden z vrcholů alba.
V titulní, pohádkově krásné Verità nascoste kapelu doprovází malé smyčcové těleso, ovšem čtvrtá Vedi Amsterdam znamená rychlý obrat a návrat k rockovějšímu pojetí. V experimentálněji laděné písničce je hodně zkreslené kytary a hammondek a rozhodně se nedá říct, že by to byl hit. Ten přichází teprve s peckou Regina al Troubadour a máme tady vrchol alba č. 2. Sedm minut dlouhej, melodickej, s řadou překvapivých zvratů a prvotřídním hudebním doprovodem. Text je o dívce z dobře situované rodiny, ovšem poněkud volnějších mravů, která se stala nekorunovanou královnou drogových večírků. Z dnešního pohledu se to zdá být až neuvěřitelné, ale i takhle dlouhá písnička se dočkala svého vydání na singlu (spolu s Verità nascoste na straně B) a některé zdroje uvádějí, že se ocitla na samotném vrcholu italské hitparády…
Symphonic rocková Radiofelicità je příležitostí pro Tonyho Pagliucu, který svými klávesami vytváří zvukomalebné hudební obrazce a po chytlavém, energickém kraťasu I salmoni je tu závěr v podobě pět minut dlouhé a z různobarevných kamínků poskládané Il gradino più stretto del cielo. Ambiciózní mozaiky s pořádně nabroušeným koncem, snad vůbec nejostřejším v dosavadní historii Le Orme.
Moje CD reedice od Philips vypadá opravdu archaicky a moc toho nenabízí, vlastně jen čtyřstránkovej booklet s reprodukcí původní (mimochodem pěkné) obálky a s kredity. Na jednoduše, modrým a černým písmem potištěném kotoučku je letopočet 1990, ale s největší pravděpodobností půjde o nějakej nedatovanej repress. Zvuk je sice poněkud “suchej”, ale dobrej.
Je to pěkné, melodické album s hromadou výborných písniček a přitom pořád ještě dostatečně “prog”. Tři a půl hvězdule dát nemůžu, tak tedy čtyři.
SKLADBY:
1. Insieme al concerto (6:04)
2. In ottobre (6:44)
3. Verità nascoste (3:52)
4. Vedi Amsterdam (4:54)
5. Regina al Troubadour (6:43)
6. Radiofelicità (4:55)
7. I salmoni (2:54)
8. Il gradino più stretto del cielo (5:00)
SESTAVA:
Aldo Tagliapietra – voce, basso
Tony Pagliuca – tastiere
Michi Dei Rossi – batteria, percussioni
Germano Serafin – chitarra
Prog Rock
Philips
1976
LP
8
CD Philips – 842 512-2 /1990/
Včera večer som dostal chuť na taliansky rock a “odniesla” si to skupina Le Orme, dokonca trikrát. Ani zďaleka nemám zmapovanú celú tvorbu, ale toto je tiež pekná porcia hudby, aj keď ja som priaznivcom albumu Collage (1971)…
Snake, díky!
Rádo se stalo, s poslechem desky Verità nascoste jsi chybu určitě neudělal. Osobně ji mám velice rád a myslím, že kapela v druhé polovině sedmdesátejch let nic lepšího nenatočila. Ostatně, zrovna se mi vrtí v přehrávači.
První desky Le Orme jsou prostě nejlepší. Italské vývozní zlato. Díky za recenzi, navnadila.
Je to tak, triumvirát Collage, Uomo di pezza a Felona e Sorona nemá chybu. Tyhle desky mám nejraději, ale i z té další tvorby se dá ledacos vyzobat. Le Orme řadím mezi srdcovky a tak jsem ochotnej jim i sem tam něco odpustit, ovšem některá alba jsou za hranou.
Stejně jako snad u všech z jihu, i na Le Orme dopadlo postupné vyhoření a po pár letech šli strmě dolů. Škoda
Ještě následující album Storia o leggenda (1977) si poslechnu rád, ale semiakustickej Florian (1979) nebaví ani mě a další desky už jsem nesháněl a nekupoval. Osmdesátá léta podobné hudbě nepřála a většina rockových hvězd převlékla kabát, ale s tím už jsem se dávno vyrovnal. Vem si, kam to dopracovali Genesis…