Tvorba amerického hudebníka Bruce Springsteena mě velice dlouho míjela. Samozřejmě jsem věděl o jeho tři hodiny trvajících koncertech, dokonce jsem v září 1988 mluvil s nadšeným a superlativy nešetřícím návštěvníkem jeho koncertu v Budapešti, ale ani to mě nepřesvědčilo, abych se po jeho deskách začal pídit. Roli v tom možná hrála i ta jeho přezdívka „The Boss”, která ve mně spíše vyvolávala pocity nabubřelosti a prázdného pozérství. A pověstný hřebík do rakve učinila sladkobolná píseň Streets Of Philadelphia, před níž nešlo v první polovině devadesátých let uniknout, protože zněla všude. Springsteena jsem odsunul do škatulky významný, ale z mého pohledu nezajímavý umělec.
Najednou nastala změna. Něco mi pořád říkalo, abych tomu Amíkovi dal ještě jednu šanci. A stal se zázrak. Po pár posleších jeho třetího alba Born to Run jsem byl lapen. Pravda, nestalo se tak hned, ale s přibývajícími poslechy se můj vztah k Bossově hudbě začal měnit a postupně ve mně převládl pocit, že se vlastně jedná o příjemnou a inteligentní hudbu. Hudbu, v níž není zbytečná žádná nota, je plná propracovaných aranží a z níž čiší ohromné lidství a životní nadhled.
Těmi největšími peckami jsou obě písně s motivem cesty a útěku pryč, tedy skladby Thunder Road a Born to Run. Každá z nich otvírá jednu stranu desky a zároveň vytváří mezi nimi jakési tematické pojítko. Stejně tak i závěrečné kompozice obou stran, pomalejší písně Backstreets a Jungleland, spolu vytváří pomyslnou dvojici s námětem odcizení, případně ztráty blízké osoby. S druhou jmenovanou jsem měl zpočátku trošku problém, přece jen se mi zdála příliš rozmáchlá, ale vše nahradil úžasný saxofon, který se stává nejenom důležitou dominantou této písně, ale vlastně celé desky. Tím dalším stavebním kamenem je Springsteenův zpěv, trochu humpolácký, ale hlavně upřímný. Mám dojem, že mu můžu věřit každé slovo.
Jsem rád, že jsem se k tvorbě toho chlápka v džínách a kytarou zavěšenou proklatě nízko nakonec vrátil. Stejně nadšeně budu objevovat i jeho další nahrávky, a proto si nechám pootevřená vrátka pro hodnocení dalších desek. Pro mě je paráda s názvem Born to Run za 4 hvězdičky.
Recenze vznikla v červnu 2018
Skladby:
01. Thunder Road – 4:49
02. Tenth Avenue Freeze-Out – 3:10
03. Night – 3:00
04. Backstreets – 6:30
05. Born to Run – 4:30
06. She’s the One – 4:30
07. Meeting Across the River – 3:18
08. Jungleland – 9:35
Obsazení:
The E Street Band:
Bruce Springsteen – lead vocals, guitar, harmonica, horn arrangements
Roy Bittan – piano, Fender Rhodes, glockenspiel, harpsichord, organ, background vocals
Clarence Clemons – saxophones
Garry Tallent – bass guitar
Steven Van Zandt – guitar, horn arrangements, background vocals
Max Weinberg – drums
Additional musicians:
Ernest “Boom” Carter – drums on “Born to Run”
Suki Lahav – violin on “Jungleland”
David Sancious – keyboards on “Born to Run”
Wayne Andre – trombone
Mike Appel – background vocals
Michael Brecker – horn, saxophone
Randy Brecker – trumpet, flugelhorn
Charles Calello – conductor, string arrangements
Richard Davis – bass guitar
David Sanborn – saxophones
Rock
CBS
1975
LP
8
Strávit přes 20 let v kolbence a neposlouchat Springsteena? Nemohlo mě to minout, hodně ale mrzel prošvihnutej pražskej koncert 2012, podle mínění řady známých to nejlepší, co kdy naživo zažili. O to víc těší, že se naskytla ještě jedna šance, nic to, že jsme oba zas o něco postárli. Lupen na poslední velkej koncert mám doma od prvního možnýho dne.
Tak to ti přeju. Mně to bohužel termínově a pracovně nevychází, tak doufám, že si to užiješ i za nás, co tam nebudeme. Už se těším na případný report z koncertu.
Ahoj Martine, napsal jsi to pěkně a dík za recenzi. Osobně sice nejsem Springsteenův fanoušek a k jeho největšímu šlágru mám přímo averzi, ale snad si to někoho najde.
Chápu, ne každému se musí líbit to samé. Nějak jsem teď na Springsteena dostal chuť, tak jsem sem umístil recenzi, která již nějaký ten rok visí na Rockboardu.
@Martin H: Coby Bossův fanda kvituju s povděkem, žes i na Rockovici šoupnul čtivý psaní o jeho albu a svý cestě k němu, neodpustím si ale technickou – na Rockboardu ten text nemůže viset několik let. Podle všeho jsi měl na mysli starej Progboard, to ale bejvala trochu jiná liga.
Pravdu máš, měl bych věci nazývat pravými jmény.