Musím se přiznat, že v mládí jsem měl jméno Pavol Hammel zařazeno ve škatulce nezajímavý, místy až směšný zpěvák. Za tento předsudek jsem vděčil jeho písni o učitelce tance, ta mi v té době vážně lezla na nervy a působila na mě jako červený hadr na andaluského býka. O několik let později jsem se prohrabával hromadou singlů, které si v mládí pořídil můj otec, a mezi nimi jsem objevil píseň Massachusetts právě v podání Pavola Hammela. Líbila se mi melodie netuše, že se jedná o předělávku slavné skladby Bee Gees. Slovenský text mi přišel spíše úsměvný, ale to nevadilo. Drápek byl zatnut a já jsem začal toho pána brát na milost. A poslední iniciační setkání proběhlo přímo s deskou Zvoňte zvonky, dlouhohrající prvotinou skupiny Prúdy.

O významu tohoto díla jsem v té době již samozřejmě věděl, znal jsem i některé písně na ní obsažené a měl jsem i nějaké povědomí o osobě Mariána Vargy. A právě Vargův přínos je nezpochybnitelný, jelikož je podepsán jako autor hudby u tří čtvrtin materiálu obsaženého na desce. Obě nejvýraznější písně, které desku rámují, tedy první skladba Zvonky, zvoňte a poslední hitovka Čierna ruža jsou jeho autorským vkladem a patří bezesporu k tomu nejlepšímu na desce. Přitom ta je typickou prvotinou poskládanou z písní, které vznikaly v delším časovém horizontu, a přesto mám dojem, že se jedná o velice silný a vyrovnaný materiál. Dokonce i ten dixielandem šmrncnutý kousek Keď odchádza kapela mi vlastně nevadí a spokojeně si při něm pobrukuji.

Celkově mi Vargovy skladby oproti Hammelovým přijdou experimentálnější, což je patrné především u písně Poď so mnou se zajímavě vystavěným textem a skladby Možno, že ma rada máš, v níž se romantická poloha střídá s ostřejší pasáží a společně to vytváří zajímavý kontrast. Nejraději ovšem mám klasicistní polohu písně Možno, z níž je slyšet, že vlivy vážné hudby vkládané do rockových nahrávek nebyly samoúčelné a díky jejich spojení občas vznikala i nečekaná hudební dobrodružství.

U Hammelových skladeb mám dojem, že jsou částečně ovlivněny folk rockovými postupy, což je patrné v retrospektivní písni Pred výkladom s hračkami, ozdobené vokálním kouzlením připomínajícím některé kalifornské skupiny té doby, nebo v Baladě o smutnom Jánovi, v níž cítím jasný vliv Boba Dylana. Avšak jeho nejlepší skladbou jsou Jesenné litánie, při jejichž skládání stál Hammelovi za zády snad i sám Paul McCartney.

Skupina Prúdy vstřebala různé hudební vlivy z tehdejší pop music, k tomu díky Vargovi přidala některé postupy typické pro vážnou hudbu a vytvořila hudební tvar, který překračuje žánrové mantinely té doby u nás a který se i dnes docela dobře poslouchá. Nejsem nějak velkým znalcem slovenské rockové hudby, ale musím se přiznat, že první album Prúdů se mi hodně líbí.

Skladby:
1. Zvonky, zvoňte    3:30
2. Pred výkladom s hračkami      3:50
3. Balada o smutnom Jánovi       2:10
4. Jesenné litánie      3:50
5. Strašidlo     2:35
6. Keď odchádza kapela   3:32
7. Poď so mnou    3:35
8. Možno, že ma rada máš     2:20
9. Možno     3:30
10.S rukami vo vreckách      3:34
11. Dám ti lampu     2:20
12. Čierna ruža    3:40

Sestava:
Marián Varga – klavír, varhany, cembalo, zvonkohra
Pavol Hammel – zpěv, akustická kytara
Peter Saller – sólová kytara
Fedor Frešo – basová kytara, vokály (1, 2, 4, 6–10), zvony (7), basový pedál (10), kontrabas (11)
Vlado Mallý – bicí nástroje, perkuse, hoboj, vokály (1, 2, 4, 6–11)

Album: Zvoňte, zvonky
Autor: Prúdy
Žáner: Psychedelic Rock
Vydavateľstvo: Supraphon
Rok: 1969
Formát: LP
Počet skladieb: 12