CD Ricordi – 74321585522 /1998/
Franco Battiato se narodil 23. března 1945 a patří mezi nejvýraznější postavy italské hudební scény. Během své dlouhé kariéry se pohyboval napříč hudebními žánry a od romantických začátků a prvního singlu z roku 1965 urazil dalekou cestu. Začátkem sedmdesátých let koketoval s avantgardou, potom s etnickou hudbou a přes pop music dostal se až k soudobé vážné hudbě. Z jeho rozsáhlé diskografie znám pouhý zlomek, přesněji řečeno první dvě alba a dnes bych chtěl v krátkosti představit a ohodnotit prvotinku Fetus.
S přesným datem jejího vydání je to trochu složitější. Některé zdroje uvádějí rok 1971 (discogs, wikipedia), jiné – např. allmusic, rateyourmusic, nebo italianprog – rok 1972. Na mé reedici se pro jistotu nepíše nic, ale osobně bych se přikláněl k roku 1972. Jedno je však jisté – byla to první placka u nově vzniklého labelu Bla Bla Records, editovaná pod katalogovým číslem BBXL 10001. Provokativní obálka s lidským plodem na kusu plátna byla – a vlastně pořád ještě je – velmi kontroverzní a její tvůrci si vykoledovali problémy s cenzurou…
Je to zvláštní, na dobu svého vzniku absolutně netypické, zvukově chladné a do osmi strof rozdělené koncepční album inspirované dystopií “Brave New World” anglického spisovatele Aldouse Huxleye. Slovům sice nerozumím, ale skladby na sebe navazují plynule a některé motivy se tady opakují. Hudbu bych charakterizoval jako unikátní, i když trochu avantgardní mix psychedelie, italopopu a elektroniky s poměrně minimalistickým využitím nástrojového vybavení. Příběh se odehrává v daleké budoucnosti a má k tomu i odpovídající zvukovou kulisu. Futuristické kvílení syntezátoru VCS 3, doprovázené monotóním tlukotem syntetických bubnů alespoň trochu “zlidšťují” akustická kytara a housle. K atmosféře přispívá také celá řada studiových efektů a “samplů”. K těm nejpůsobivějším patří záznam rozhovoru posádky kosmické lodi Apolo 11 s hudebním doprovodem Bachovy “Air”.
Battiato je jak kobylka, která skáče sem a tam a u jednoho motivu dlouho nevydrží. A to i přes relativně krátkou stopáž jednotlivých skladeb, které jsou opravdu různorodé a jejich poslech pak takovým malým dobrodružstvím. Místy sice propadám iluzi, že mi tím svým syntezátorovým kvílením vyvrtá díru do mozkovny, ale hned nato překvapí neodolatelnou melodií. Jsou dny, kdy album vdechnu s opravdovým požitkem, ale i takové, kdy mě malinko znervózňuje. Určitě to není jednohubka na první poslech, ale má svoje kouzlo a není těžké mu podlehnout. Pokud hledáte hudbu, která je ve své podstatě opravdu progresivní, pak jste na správné adrese a album Fetus vám mohu s klidem doporučit.
SKLADBY – Edizione in CD del 1998:
01. Fetus (2:39)
02. Una cellula (2:55)
03. Cariocinesi (1:59)
04. Energia (4:31)
05. Fenomenologia (3:51)
06. Meccanica (6:11)
07. Anafase (5:36)
08. Mutazione (2:58)
SESTAVA:
Lead Vocals [Voce Solista] – Franco Battiato
Sounds – Alberto Mompelio, Elisabetta Pezzera, Gianfranco D’Adda, Gianni Mocchetti, Riccardo Rolli, Sergio Almangano
Written-By – F. Battiato, G. P. Massara, S. Albergoni
Fetus
experimental rock, progressive rock
Bla Bla Records
1972
LP
8
CD - Ricordi, 1998
Umelca a recenzované dielo som našiel na Spotify, tak som si povedal, že to skúsim. Pristupoval som k tomu s určitými obavami. Priznám sa, že som čakal oveľa väčšiu nádielku avantgardy, ale nakoniec som to zvládol bez ujmy. Škoda, že celkom príťažlivý a milý základ je niekedy zničený tým tzv. „progresom“, ktorý som nikdy nepochopil, nechápem a nepochopím. Najviac ma oslovila skladba Fenomenologia.
Len pre zaujímavosť, Franco Battiato má na Spotify mesačne takmer pol milióna poslucháčov a podľa popularity jednotlivých skladieb iba odhadujem, že medzi najpočúvanejšie diela patria La Voce Del Padrone (1981) a L’Arca Di Noè (1982).
Snake, díky za recenziu!
Franco je populární víc, než bych si myslel 🙂
Těší mě, že jsi se k němu vrátil a přežil to ve zdraví. Následující placka Pollution je ještě o něco přístupnější a já osobně ji stavím nad debut. Ovšem jinou už neznám…