Poslední dobou se mi stává, že se v CD přehrávači podezřele často objevuje koutouček s nápisem Huminoita. Hudba tohoto finského souboru čerpá z několika různých stylů a je vhodnou kulisou k letošnímu zimnímu období. Ve stručnosti vás s touto kapelou seznámím.

První eponymní album z roku 2010 zprvu vydané vlastním nákladem oscilovalo mezi instrumentálně pojatým post metalem s psychedelickou atmosférou. Vazbící zkreslené kytary depresivně řezaly, vytvářely vizi temných zasněžených plání, na kterých řádí ostré větry.  Například v druhé Muistijäljet se objevil i  zpěv v rodné finštině, skladba byla drobně opentlena saxofonovou výšivkou. V nejhutnější skladbě alba  Kolmas silmä zpěvákův hlas adekvátně zhrubnul. V závěru alba došlo ke zklidnění v podobě  melancholických post rockových ploch. Celkově album však vyznělo poněkud jednotvárně.

Na druhém albu s názvem All is Two (2015) vydané u místní ho labelu Luova se již zvuk zjemňuje, přibývá psychedelických pasáží ve stylu raných Pink Floyd (např. Hymn 23).

Skladby mají propracovanější a bohatější  strukturu a určitý vnitřní vývoj, přibyly melodické linky (Hymn 24). Přirozeného hlasu je využito v úvodní The Sheriff a rovněž v Hymn 23, zde je však zapojen jen jako další nástroj. Post metalové postupy se dají vystopovat ve skladbě The Pilgrim. Příjemná směska post rocku, psychedelických postupů a špetky jazzu.

Na zatím posledním albu 369 (2018) kapela Humionita dozrála zatím pro mne do nejpůsobivější podoby. Soubor částečně odstoupil od vazbících post rockových a psychedelických ploch, jež jsou zachovány třeba na Ringfinger. Určitá melancholie je nadále součástí jejich projevu, severská nálada se nezapře – své o tom ví posluchači Finnforest nebo The Chant.

Kapela však do svých inspiračních zdrojů zařadila ve větší míře i jazzové i prog rockové prvky. Saxofon dostal opět o něco více prostoru, doplněn piánem  krásně podtrhuje zasněnou náladu např. v písni Maalismoon. Tvorba kapely zůstala nadále v instrumentální podobě, hlas jen velmi střídmě tu a tam dokresluje náladu (Pimpimpom). Když přijdete domů, v kamnech se ještě netopí, tak na tuto produkci zapomeňte. Když však oheň plápolá, sníh je kolem domu prohrnut, tak nastal čas…

Složení:

Ville Mäkäräinen – kytara, flétna , zpěv, syntenzátor
Timo Keränen – kytara, perkuse
Ville Mäkinen – basa
Jonne Ketola – bicí
Matti Salo  – saxofon, klávesy, zpěv