SHM-CD Mercury – UICY-94523 /2010/
Beat je minulostí, zrodila se legenda. Le Orme ořezali sestavu na pouhé trio a po vzoru ELP vyrukovali s energickým, melodickým a především klávesovým art rockem s dominantním Hammond organem v hlavní roli.
Album má sotva 34 minut a otevírá jej titulní instrumentální skladba – tedy Collage. Pompézní classical rocková pecka se zatraceně chytlavým leitmotivem a fanfárou dechových nástrojů navrch mě pokaždé složí na kolena a já děkuji bohu za tu nádheru. A jízda nekončí. V následující, malinko posmutnělé Era inverno miluji ten tvrdošíjnej tlukot bicích, s bublajícími Hammondy v závěru skladby a hned po ní přichází další vyvrcholení – sedm minut dlouhá Cemento armato. Krátká předehra na piano a pár slov v italštině následované naprosto strhující instrumentální smrští…
Prvním kusem na B straně původního vinylu byla Sguardo verso il cielo. Její výrazná, jasně hitová melodie ji předurčila i k vydání na singlu a tak jako první krok stranou vnímám teprve strašidelnou a experimentální instrumentálku Evasione totale, která se zbytku materiálu zcela vymyká a jejíž tíživá atmosféra se přenáší i do následujícího traumarše Immagini. Perkuse si dají pohov, klapky mi připomínají harmonium a Tagliapietra zpívá, jako na pohřbu. Ovšem s Morte di un fiore už letí můj tep znovu do červených čísel. Je výborná a píše parádní tečku za celým albem.
Deska se stala milníkem žánru a jedním ze základních kamenů italského progresivního rocku. Hudba je to ještě malinko archaická, obhroublá a neotesaná, ale nesmírně energická a má svoje kouzlo. Pro milovníky klávesového rocku určitě.
SKLADBY:
1. Collage – 4:49
2. Era inverno – 5:05
3. Cemento armato – 7:13
4. Sguardo verso il cielo – 4:19
5. Evasione totale – 7:01
6. Immagini – 3:03
7. Morte di un fiore – 3:05
OBSAZENÍ:
Aldo Tagliapietra – voce, basso, chitarra acustica
Antonio Pagliuca – organo Hammond, pianoforte elettrico
Michi Dei Rossi – batteria, percussioni
Collage
progressive rock
Philips
1971
LP
7
CD - Mercury, 2010
V priebehu tohto týždňa som sa k albumu viackrát vrátil a páči sa mi tá jeho neotesanosť, drsnosť i energia – počúva sa výborne. Vyzdvihnem skladbu Cemento armato.
Snake, díky za recenziu!
Také jsem se teď k němu v posledních dnech několikrát vrátil a jenom se znovu přesvědčil o tom, jak je výborné. Pořád se mi líbí…
Pokud si dobře vzpomínám, byla to jedna z vůbec prvních italských desek, které jsem slyšel. Tenkrát jsem si myslel, že všechny ostatní budou minimálně stejně tak dobré, ne – li lepší. Byla to naivní představa 🙂