CD btf.it – VMCD123  /2007/

O italskejch Procession se píše, jako o kapele dvou různých sestav a alb…

Skupina Procession vznikla v roce 1971 a o rok později debutovala koncepčním hard rockovým albem Frontiera. Podruhé se ke slovu přihlásila v roce 1974 s plackou Fiaba a styl skupiny se posunul od tvrdého rocku k symphonic progu s klávesami, saxofony a flétnou. Jedinými spojujícími články zůstali kytarista Roby Munciguerra a frontman Gianfranco Gaza, které doplnili basista Paolo D’Angelo a hráč na dechové nástroje Maurizio Gianotti. Bicí nahrál Francesco “Froggio” Francica z Raccomandata con Ricevuta di Ritorno, ovšem na koncertech s kapelou vystupoval Roberto Balocco, kterej začátkem sedmdesátejch let bubnoval s Panna Fredda a Capsicum Red.

Při pátrání po podrobnostech mě zaujala určitá spřízněnost s kapelou Raccomandata con Ricevuta di Ritorno (dál jen RRR). Obě alba Procession produkoval jistej Pino Tuccimei a přesně ten je podepsanej i pod debutem RRR. Texty na všechny tři desky napsala Marina Comin a vnitřní strany rozkládacích obalů Per….un mondo di cristallo (RRR) a Fiaba zdobí podobné ilustrace. Možná, že jde jen o shodu okolností, protože RRR jsou z Říma a Procession z Turína, ale stejně se nemůžu zbavit dojmu, že toho mají obě squadry společného víc, než by se na první pohled zdálo…

Album Fiaba má italsky klasickejch pětatřicet minut a obsahuje šest skladeb. Jako první je tu čtyři minuty dlouhá Uomini di vento a etnicky znějící perkuse v jejím úvodu by mohly jednoho vystrašit. Naštěstí nejde o žádnej, arabskou lidovou hudbou ovlivněnej blázinec, ale přesně naopak. Ze skladby se brzy vyklube nejostřejší položka celé kolekce a především Roby Munciguerra sází jedno krátké kytarové sólo štiplavější, než druhé a připomíná tak kyselinu prskajícího Vetřelce. Atmosféra následující Un mondo sprecato je daleko klidnější a po pěkném duetu kytary se saxofonem si Munciguerra střihne pozoruhodné sólo, po kterém přichází hlučná a tak trochu disharmonická vsuvka. Ovšem závěrečná coda je už čistě symfonická a velkou zásluhu na tom mají klávesy hostujícího Franca Fernandeze.

Za vrchol alba považuji třetí a osm minut dlouhou C’era una volta, která začíná podobně, jako písnička předcházející. Tedy akustickou kytarou a sólujícím ságem. Z jednoho saxofonu jsou najednou dva, celé to zrychluje a teprve potom se přidá i procítěnej zpěv Gianfranca Gazy. Po tichounké vsuvce (I talk to the wind) v závěrečné třetině skladby přichází grandiózní symfonické finále s vokálem Silvany Aliotta, která se proslavila jak na sólové dráze, tak svým působením ve skupině Circus 2000. Jenom dodám, že klávesy tady nahrál další z hostujících hudebníků a to Ettore Vigo z Delirium.

Druhou z osm minut dlouhejch písní je Notturno, ale její rozostřené, psychedelické vyznění mi moc nesedí a tak bych pochválil jen instrumentální pasáž s dlouhatánským sólem “dechaře” Maurizia Gianottiho. Akustickej začátek skladby Il volo della paura napoví, že by mohlo jít o další baladu, ale chyba lávky. Brzy se to zvrtne v čistokrevnej rock, s ostrou kytarou a sametově hlubokými tóny saxofonu. Slovíčko Fiaba by se dalo přeložit jako příběh, nebo pohádka a celkem vystihuje náladu závěrečné položky stejnojmenného alba. Její kouzelná melodie a pastorální atmosféra s poletující flétnou  jsou pěknou rozlučkou nejenom s deskou, ale i s kapelou Procession. Rozpadla se v roce 1975…

Je to pěkné album, ale docela nenápadné a ani já se mu nevěnoval tak, jak by si zasloužilo. Až teprve teď, v souvislosti s recenzí jsem ho několikrát prohnal ušima a zjistil, že mu – snad kromě čtvrté Notturno – vlastně nemám co vytknout. Zvuk mi sice připadá malinko stísněnej a určitě bych uvítal širší stereo, ale rozhodně není špatnej. Hodnotím stejně, jako debut Frontiera, tedy za čtyři.

Původní album je velice vzácné a tedy i (ne)přiměřeně drahé. Na discogs jsou sice dva kousky na prodej, ale ten “lacinější” stojí bratru 1500 Euro. Loni však vyšly vinylové reedice a ty se dají koupit už za dvacku. S cédéčky to není žádná sláva a shánějí se opravdu špatně, takže jsem byl rád za bazarovou kopii od btf.it z roku 2007. Je to rozkládací mini vinyl replika s OBI stripem (Remaster Series) a v papírovém přebalu zasunutým diskem. Všechny údaje jsou vytištěné přímo na obálce, booklet chybí. Ono to možná bez bookletu i vyšlo, u těch vinyl replik nejsou pravidlem, ale nejsem schopnej to dohledat.

SKLADBY:
1. Uomini di vento – 3:55
2. Un mondo sprecato – 4:34
3. C’era una volta – 8:04
4. Notturno – 8:02
5. Il volo della paura – 4:47
6. Fiaba – 5:25

SESTAVA:
Gianfranco Gaza – voce
Roby Munciguerra – chitarra
Maurizio Gianotti – sassofono tenore, sassofono contralto, flauto
Paolo D’Angelo – basso
Francesco “Froggio” Francica  – batteria, percussioni
+
Franco Fernandez – tastiere
Ettore Vigo – tastiere (3)
Silvana Aliotta – voce (3)

Album: Fiaba
Autor: Procession
Žáner: Prog Rock
Vydavateľstvo: Fonit
Rok: 1974
Formát: LP
Počet skladieb: 6
Zdroj: CD btf.it – VMCD123 /2007/